Článek
Český Krumlov je jedno z těch měst, o kterých má člověk pocit, že tam už dávno byl. Viděl ho ve všech možných cestopisech, na pohlednicích, v reklamách na Jihočeský kraj i na instagramových profilech lidí, kteří mají pocit, že bez fotografie z Plášťového mostu jejich život postrádá smysl. Jenže já tam nikdy nebyl. A tak jsem si řekl, že je nejvyšší čas to napravit.
Město zapsané na seznamu UNESCO od roku 1992, druhý největší hradní a zámecký komplex v České republice, meandry Vltavy, úzké středověké uličky i barokní divadlo, které je jedním z nejzachovalejších svého druhu na světě. Prostě místo, kde člověk čeká historii na každém kroku. Romantika. A protože nejsem milionář ani ministr dopravy, rozhodl jsem se jet vlakem. To byla první chyba.
Začal jsem poctivě hledat spojení. Jelikož často nastupuji v Náměšti nad Oslavou, zadal jsem trasu právě odtud. Výsledek? 417 korun. Dobrá, není to úplně málo, ale člověk už si na české ceny dopravy tak nějak zvykl. Říkám si, co už.
Pak mě napadla naprosto absurdní myšlenka. Co kdybych se podíval, kolik stojí jízdenka z Brna? Ano, z Brna. Z města, které je od Českého Krumlova zhruba o padesát kilometrů dál.
380 korun.
Ne, není to překlep. Nejedná se o akční nabídku a první duben také není. Za delší cestu zaplatíte o 37 korun méně. To je okamžik, kdy začnete pochybovat, jestli jste ještě na webu Českých drah, nebo jste omylem otevřeli stránku s matematickými hádankami.
Jízdenka z Brna stojí dospělého cestujícího 380 korun.
Z Náměště nad Oslavou si ale připravte 417…
Normální člověk by očekával jednoduchou logiku. Jedete kratší vzdálenost? Zaplatíte méně. Jedete delší? Zaplatíte více. Jenže to je logika. A logika je zjevně něco, co se při tvorbě tarifů nechává v šatně.
České dráhy totiž povýšily cenotvorbu na moderní umění. A modernímu umění přece nemusíte rozumět. Stačí ho obdivovat.
Představuji si poradu tarifního oddělení.
„Máme problém. Z Náměště je to blíž než z Brna.“
„To by mohlo znamenat levnější jízdenku.“
„Výborně.“
„Udělejme to obráceně!“
„Geniální! Okamžitě přidělit prémie!“
Začal jsem přemýšlet, jestli podobná logika funguje i jinde. Přijdete do pekárny. Jeden rohlík stojí tři koruny. Dva rohlíky? Pět korun. Ale když si koupíte tři, dostanete slevu a zaplatíte čtyři koruny devadesát.
Když si objednáte malé pivo, stojí šedesát. Velké padesát pět. Malá kofola? Dražší než velká. A litr mléka v krabici stojí méně než půllitrový kelímek jogurtu. Protože proč ne.
Nejlepší na tom je, že se na celou situaci vlastně ani nedá moc zlobit. Je to fascinující. Člověk objevuje nový vesmír. Vesmír, kde vzdálenost není vzdáleností, kilometr není kilometr a Excel zvítězil nad fyzikou.
Český Krumlov je přitom město, které si výlet rozhodně zaslouží. Historické centrum se vine kolem Vltavy jako kulisa z pohádky. Je vlastně úplně jedno, jestli městu v minulých staletích vládli Rožmberkové, Eggenberkové nebo Schwarzenberkové. Monumentální hradní komplex, unikátní barokní divadlo i rozsáhlé zahrady si dodnes zachovaly své kouzlo, díky kterému se město dostalo na seznam UNESCO.
Na každé fotografii vypadá Krumlov jako místo, kde se zastavil čas. Jen cesta tam připomíná, že čas sice možná stojí, ale tarifní algoritmus rozhodně ne.
Začal jsem přemýšlet, jestli by se nevyplatilo jet ještě z větší dálky. Co třeba Ostrava? Možná bych zjistil, že úplně nejlevnější cesta do Českého Krumlova vede z Košic. A při troše štěstí bych tak ušetřil dalších padesát korun. Paradoxně by na tom prodělaly i samotné České dráhy. Místenku bych měl rezervovanou už z Brna, takže by moje sedadlo mezi Brnem a Náměští zůstalo prázdné, přestože bych do vlaku nastoupil až později. Mrzuté, že? Ve výsledku zaplatím méně a dopravce navíc přijde o možnost obsadit volné místo. Takový obchodní model si zaslouží vlastní případovou studii.
Nejkrásnější na tom všem je, že České dráhy rády používají slogan o tom, jak cestování vlakem šetří peníze. Možná ano. Jen si musíte správně zvolit výchozí stanici. Ideálně takovou, která je co nejdál. Pokud možno na opačné straně republiky.
Až tedy budu stát na zámecké věži a dívat se na červené střechy Českého Krumlova, budu obdivovat nejen několik století historie. Vzpomenu si i na další český unikát. Na tarif, který dokázal nemožné. Přesvědčil mě, že cesta dlouhá 267 kilometrů může být levnější než cesta dlouhá 224 kilometrů.
To už není dopravní politika. To je kvantová fyzika. Schrödingerova jízdenka. Dokud ji nekoupíte, je současně dražší i levnější.
A jediný, kdo skutečně rozumí tomu, proč tomu tak je, sedí nejspíš někde na generálním ředitelství Českých drah, hladí tarifní tabulku a spokojeně si říká:
„Tohle zákazníci nikdy nepochopí.“
A víte co?
Tentokrát má pravdu.
P.S.: Nejspíše se jedná o akci typu vázané jízdenky, kterou dopravce z nějakého záhadného důvodu z Náměšti prostě nenabízí. Ale proč, to už je ve hvězdách…
