Článek
Bitcoin v cloudu: protože elektřina už je asi virtuální
Bitcoin mining je fascinující disciplína. Ne proto, že by na něm bylo něco zvlášť magického, ale protože se kolem něj za léta podařilo vytvořit téměř dokonalý ekosystém marketingových formulací, které znějí technologicky tak působivě, že člověk na chvíli zapomene položit si úplně základní otázku: Kde je ten počítač?
V poslední době se objevují nejrůznější aplikace slibující „těžbu Bitcoinu v cloudu“. Stačí si aplikaci stáhnout, občas kliknout, sledovat, jak vám krásně přibývají desetitisíciny Bitcoinu, a ideálně také sledovat několik reklam. Všechno je jednoduché, bez hlučných ventilátorů, bez drahé elektřiny a hlavně bez jakéhokoli fyzického zařízení. Protože to přece běží v cloudu. Aha.
Cloud není místo, kde neplatí fyzika
Začněme tím nejzákladnějším. Bitcoin se skutečně těží pomocí výpočetního výkonu. Ne tak, že aplikace na displeji vykreslí animaci mince a někde na serveru se virtuálně rozsvítí nápis „Mining“. Bitcoin mining je skutečná výpočetní práce. Moderní těžbu provádějí specializovaná zařízení ASIC, která fyzicky existují, spotřebovávají elektřinu, produkují teplo a potřebují infrastrukturu. Ať už jim říkáme server, datacentrum, cloud nebo třeba „decentralizovaná blockchainová infrastruktura“, někde ty krabičky prostě musí být.
Cloud totiž není kouzelná dimenze, ve které se fyzický hardware rozpustí a začne těžit Bitcoin z čistého internetu. Když si pronajmete virtuální server, hardware také nezmizí. Jen neleží na stole vedle vašeho monitoru. Stejně tak když si pronajmete GPU v cloudu, někde v datacentru fyzicky sedí grafická karta. Cloud je především způsob, jakým k fyzickému hardwaru přistupujete a jak za něj platíte. Takže „Bitcoin mining v cloudu“ může být naprosto reálná věc. „Bitcoin mining bez fyzického hardwaru“ už poněkud méně.
A pak přichází ta logická otázka
Řekněme, že provozovatel aplikace opravdu disponuje obrovským množstvím ASICů. Má levnou elektřinu, efektivní infrastrukturu a skutečně výkonný miningový provoz. Proč tedy prodává svůj výpočetní výkon vám?
Tahle otázka samozřejmě neznamená, že každý pronájem hashratu je automaticky podvod. Existují legitimní obchodní modely, kde se kapacita prodává, předem financuje nebo rozděluje mezi více zákazníků. Jenže pokud reklama prezentuje mining jako snadný způsob, jak člověk prakticky bez práce generuje peníze, měli bychom zpozornět. Protože skutečný Bitcoin mining není perpetuum mobile.
Náklady existují. Elektřina něco stojí, ASICy něco stojí, chlazení něco stojí, provoz datacentra něco stojí a hardware se opotřebovává. Bitcoinová síť má proměnlivou obtížnost, konkurence existuje a když do celé rovnice přidáme prostředníka, který chce vydělat na tom, že vám pronajímá část svého výkonu, někde se ten jeho zisk také musí vzít. Čímž se dostáváme k oblíbenému modelu: „Zaplať nám, abychom ti mohli vydělávat peníze.“
Nejlepší je samozřejmě aplikace
Ještě zajímavější jsou aplikace, které vám tvrdí, že Bitcoin těží přímo váš telefon. Technicky vzato může telefon provádět výpočty. Stejně jako může člověk vykopat díru lžičkou. Otázkou je, proč by to dělal.
Bitcoin mining je dnes natolik konkurenční odvětví, že mobilní telefon představuje z hlediska skutečného SHA-256 hashratu prakticky komickou jednotku. Telefon není ASIC, nemá specializované čipy určené k bitcoinové těžbě a jeho energetická efektivita je ve srovnání s relevantním miningovým hardwarem úplně jinde. Telefon se při tom může zahřívat, vybíjet baterii a dostávat zátěž, která mu rozhodně nepřidá na životnosti.
A přesto existují aplikace, které uživateli ochotně ukazují, jak jeho „miner“ právě pracuje. Číslo hezky roste. 0,00000001 BTC. 0,00000002 BTC. 0,00000003 BTC. Fantastické. Jen je otázka, co přesně to číslo znamená.
Těžba, nebo počítadlo?
A tady se dostáváme k podstatě. Pokud aplikace tvrdí, že vám těží Bitcoin, měl by existovat způsob, jak její tvrzení ověřit. Skutečný Bitcoin mining není tajná interní databáze aplikace. Je to součást veřejně ověřitelné bitcoinové sítě. Pokud aplikace pouze ukazuje, že vám každých několik sekund přibude další desetinné místo nějaké kryptoměny, není tím samo o sobě dokázáno vůbec nic.
Může jít o skutečný podíl na těžbě. Může jít o interní kredit. A může jít také o velmi sofistikovanou verzi počítadla, které vám přičítá čísla podle nějakého algoritmu a mezitím vám servíruje reklamy. A právě poslední možnost začíná být podezřele elegantní. Aplikace má uživatele, uživatel sleduje reklamy a aplikace mu za to připisuje „Bitcoin“. Uživatel má pocit, že vydělává, zatímco provozovatel má skutečný reklamní příjem.
Najednou není potřeba žádný zázračný miningový systém. Stačí kalkulačka a reklamní síť.
„Neboj, běží to v cloudu!“
A pak přijde reklama. Důvěřivá blondýna se u na první pohled drahého jídla zeptá sympatického týpka, jak přišel tak rychle k penězům, když ještě včera byl úplně švorc. A on jí s klidem odpoví, že právě včera začal na mobilu těžit bitcoiny. Na její další dotaz, jestli to náhodou není další aplikace, která nevyplácí – mimochodem, velmi dobrá otázka – týpek odpoví, že ne, protože tahle aplikace přece běží v cloudu.
To je moment, kdy by člověk čekal vysvětlení. Místo něj dostane cloud.
Je to trochu jako kdyby vám někdo prodával zázračnou ledničku a na otázku, proč chladí bez elektřiny, odpověděl: „Neboj, je připojená ke cloudu.“ Cloud není argument. Cloud je infrastruktura.
Pokud aplikace skutečně pronajímá miningový výkon, není problém ukázat, kde se výkon nachází, jaký má hashrate, jaký hardware používá, jaký mining pool využívá a jak lze ověřit skutečné výsledky. Pokud tohle všechno chybí a místo toho dostaneme jen animaci raketky, rostoucí číslíčko a slovo „cloud“, není důvod být ohromen. Je důvod být skeptický.
Typické miningové cetrum obsahuje spoustu hardwaru.
A pak přijde peněženka
Jenže tím pohádka nekončí. Řekněme, že uživatel aplikaci poctivě provozuje, sleduje reklamy, nechává na telefonu běžet údajný cloud mining a po nějaké době se na displeji konečně objeví částka, která už vypadá jako skutečné peníze. Teď už zbývá jen jediná maličkost: dostat je ven.
A právě tady se může ukázat, že největší problém nebyl samotný „mining“, ale peněženka, do které vám aplikace vaše virtuální bohatství připisuje.
Na trhu existuje celá řada různých kryptoměnových a „virtuálních“ peněženek, které se tváří jako prostředník mezi aplikací a skutečnými penězi. U některých přitom v podmínkách najdete ustanovení, která dávají provozovateli poměrně široké pravomoci účet omezit, zmrazit nebo ukončit. Samotná možnost uzavřít účet samozřejmě nemusí být nic podezřelého – finanční služby musí řešit například podvody, praní peněz nebo porušování pravidel. Zajímavé začne být, když jsou podmínky formulovány tak široce, že uživatel prakticky netuší, za jakých okolností může o přístup ke svým prostředkům přijít.
A ještě zajímavější je okamžik, kdy se taková pravomoc začne uplatňovat přesně ve chvíli, kdy se uživatel pokusí své „vydělané“ peníze vybrat.
Najednou už není problém, že aplikace celé týdny ukazovala krásně rostoucí zůstatek. Problém nastane až tehdy, když člověk klikne na Withdraw. Účet může být „prověřován“. Výběr může být „dočasně pozastaven“. Uživatel může být vyzván k dodatečnému ověření identity. A v horším případě se jednoduše dozví, že jeho účet byl ukončen v souladu s obchodními podmínkami.
A jsou to samozřejmě právě ty obchodní podmínky, které většina lidí při instalaci aplikace odklikne bez přečtení.
To je mimochodem jeden z nejkrásnějších triků celého modelu. Aplikace vám celé týdny ukazuje, že jste vydělali například 50 dolarů. Člověk tedy logicky získá pocit, že má 50 dolarů. Jenže ve skutečnosti může mít pouze položku v databázi provozovatele, která se jmenuje „50 USD“.
To jsou dvě velmi odlišné věci.
Skutečný zůstatek v peněžence, ze které můžete prostředky převést na vlastní adresu nebo účet a transakci nezávisle ověřit, je něco úplně jiného než číslo, které vám ukazuje aplikace. A čím více prostředníků mezi uživatelem a skutečným blockchainem existuje, tím více existuje míst, kde se může cesta k údajnému zisku elegantně zastavit.
Takže když vám nějaká aplikace ukazuje, že jste „vytěžili“ Bitcoin, není špatné se ptát nejen „Jak jste ho vytěžili?“, ale také „Kde ten Bitcoin skutečně je?“
A pokud odpověď zní, že je „v cloudu“, „v interní peněžence“, „čeká na potvrzení“, „bude uvolněn po ověření“ nebo že si ho můžete vybrat až po splnění nějakých dalších podmínek, je možná na místě vrátit se úplně na začátek.
Protože mezi „na obrazovce mám 0,002 BTC“ a „vlastním 0,002 BTC“ může být někdy stejně velká propast jako mezi skutečným miningem a animací, která se za něj vydává.
Takže kdo vlastně těží?
Na konci celé téhle pohádky se dostáváme k možná nejdůležitější otázce. Pokud telefon netěží, pokud uživatel nevlastní ASIC, pokud nevíme, kde je údajný cloudový hardware, pokud není jasné, odkud se berou připisované bitcoiny a pokud se k nim navíc člověk nemusí nikdy dostat, pak je možná čas přestat řešit, kolik Bitcoinů aplikace údajně vytěžila.
Mnohem zajímavější je zjistit, kdo skutečně vydělává.
Protože skutečný mining vyžaduje hardware, elektřinu a kapitál. Reklamní aplikace potřebuje uživatele, jejich pozornost a reklamní prostor. A rozdíl mezi těmito dvěma modely může být přesně ten rozdíl mezi Bitcoinem a hezky animovaným číslem na displeji.
Bitcoin může být decentralizovaný, blockchain distribuovaný a mining provozovaný na druhém konci světa. Ale jednu věc zatím kryptoměny nezrušily:
elektřina se pořád musí někde spotřebovat.
A pokud vám někdo tvrdí, že jeho aplikace těží Bitcoin bez pořádného hardwaru, bez elektřiny, bez nákladů a prakticky bez práce, možná není nejzajímavější otázka, kolik vám aplikace vydělá.
Možná je zajímavější otázka, kolik vydělá na vás.
