Článek
Léto na Vysočině má své kouzlo. Slunce dokáže během pár hodin proměnit jinak zelené louky v nažloutlé koberce a řeka Jihlava v horkém dni působí spíš jako lákadlo k ochlazení než jako přirozená součást krajiny. Právě v takovém období se nabízí vyrazit na místo, které je přímo stvořené k tomu, aby ukázalo kontrast mezi horkem, suchou půdou a životem, který si i přes nepříznivé podmínky dokáže najít cestu. Mohelenská hadcová step, jedna z nejcennějších národních přírodních rezervací u nás, je v létě nezaměnitelná.
Výchozím bodem je parkoviště na okraji Mohelna. Je to stromů prostá travnatá plocha, takže v horkém dni se hned na začátku výletu hodí klobouk a láhev vody. Odtud vede naučná stezka dlouhá zhruba čtyři kilometry, označená bílo-zelenými značkami. Okruh trvá asi dvě hodiny, ale v létě se snadno protáhne, protože člověk neodolá zastávkám ve stínu jalovce, u vyhlídek nebo v místě, kde se hemží hmyz. Už od prvních kroků cítíte rozdíl: půda je kamenitá, tmavá, rozpálená a voní jinak než běžná louka – směsí suchých travin a prašného podloží.
Krajinu formuje hadec neboli serpentinit, hornina bohatá na hořčík a železo, chudá na vápník. V létě se rychle přehřívá a vytváří mikroklima, které připomíná Balkán. Na rozpálených kamenech posedávají ještěrky obecné i ještěrky zelené, jež v horku vynikají sytou barvou. Stačí chvíli tiše postát a určitě nějakou zahlédnete, jak bleskově zmizí pod kamenem. Vysoké teploty vyhovují i užovkám, které se tu vyskytují ve více druzích – zejména užovce hladké a podplamaté.
Flóra je pestrá, i když na první pohled nevypadá okázale. V létě převládají suché traviny, které vytvářejí zlatavý koberec. Mezi nimi se ale najdou vzácné rostliny, jež dokázaly přizpůsobit svůj život chudým půdám: podmrvka hadcová, sleziník hadcový nebo kavyl. Na jaře byste obdivovali květy konikleců a tařic, v létě ale zaujmou spíš jemné detaily – stříbřitě se třpytící stébla trav ve větru nebo roztroušené jalovce, které poskytují jediný výraznější stín.
Největším letním lákadlem je ale syslí kolonie. Mohelenská hadcová step hostí jedinou populaci sysla obecného na Vysočině a právě v létě jsou tito drobní hlodavci nejaktivnější. V lokalitě U jeřábu byla postavena dřevěná pozorovatelna, odkud lze sysly bezpečně sledovat. Typický pohled: sysel vzpřímeně „panáčkuje“ před norou, sleduje okolí a v případě poplachu pískne a zmizí pod zemí. Jindy se skupinka syslů pase na trávě, okusuje stébla nebo hraje na schovávanou kolem kamene. Pro děti je to zážitek, pro dospělé příležitost připomenout si, že i malý savec dokáže být symbolem celé chráněné oblasti. V létě jsou šance na pozorování nejlepší, protože sysli si musí nashromáždit dostatek energie na dlouhou zimní hibernaci.
Jakmile se naučná stezka stočí k okraji kaňonu Jihlavy, dech se vám možná zadrhne. Řeka tu vytváří impozantní meandr nazývaný Čertův ocas, zaříznutý hluboko do skal. Výškový rozdíl mezi hladinou a horní hranou srázů přesahuje sto metrů, a v letním slunci kontrastuje zelená barva lesa v údolí se žlutohnědou stepí nahoře. Vyhlídky na trase umožňují bezpečně se zastavit a rozhlédnout – a pokud je dobrá viditelnost, největší dominantou bude jaderná elektrárna Dukovany. Čtyři chladicí věže se tyčí nad obzor a připomínají, že divoká příroda se tu snoubí s technickou civilizací. Ten kontrast působí zvláštně, ale je součástí místní identity.
Léto má i svou stinnou stránku – vedro. Hadec se rozpálí tak, že teplota povrchu může být o mnoho stupňů vyšší než okolní vzduch. Člověk si uvědomí, že stepní podmínky nejsou jen romantikou, ale i zkouškou odolnosti. Proto je důležité mít dostatek vody, pokrývku hlavy a nespěchat. Návštěvníci, kteří vyrazí kolem poledne, často rychle zjistí, že odpočinek ve stínu jalovce nebo posezení na lavičce u naučné tabule je příjemnější než hltat kilometry.
Fauna je v létě slyšet i vidět. Kromě syslů vás doprovází cvrkot kobylek a sarančí, jejichž počet v horkých měsících prudce stoupá. Vzduchem poletují motýli, mezi nimi i vzácnější druhy, které jinde na Vysočině nenajdete. Večerem se ozve výr velký a v dálce můžete zahlédnout krutihlava nebo dudka, kteří využívají stepní mozaiku k hnízdění. Přírodovědci tu zaznamenali i vysokou druhovou rozmanitost mravenců – což laik možná neocení, dokud si nevšimne, jak živá je půda pod nohama.
Historie ochrany tohoto místa sahá až do první republiky. Už v roce 1933 byla Mohelenská hadcová step vyhlášena státní přírodní rezervací a dnes je součástí biosférické rezervace UNESCO. O step se pečuje systematicky: probíhá kosení, redukce křovin a obnova návštěvnické infrastruktury. Díky tomu si krajina uchovává svůj ráz a nezarůstá lesem. Kdyby se nechala napospas, během několika desítek let by stepní charakter zmizel.
Po návratu zpět k parkovišti se pocit z výletu mění. Na začátku to byla zvědavost, co zvláštního step nabídne. Po pár hodinách je to zážitek, který kombinuje vůni suchých trav, zvuky hmyzu, pohled na sysla mizícího do nory a monumentální panorama řeky v kaňonu. V létě je ten dojem ještě silnější: světla jsou tvrdší, barvy kontrastnější a teplo proniká až do kostí.
Mohelenská hadcová step vás v létě možná donutí se trochu zapotit, ale je krásná. Ukazuje, jak rozmanitá může být česká příroda a jak se v ní mísí prvky středoevropské, balkánské i středomořské. Ať už přijedete kvůli botanickým raritám, syslí kolonii, nebo jen kvůli vyhlídkám, odvezete si vzpomínku na krajinu, která se vymyká všednosti.
Výhled na Dukovany (shora, zespod už vidět nejsou)
Informace uvedené zde v článku jsou k nalezení na informačních tabulích rozmístěných podél naučné stezky. Doporučuji si tabule přečíst, neboť jsem zde určitě neobsáhl vše, co se dozvíte na nich.
