Článek
Když Leroy Douglas v roce 2005 ukradl mobilní telefon, měl za sebou už několik drobných krádeží a bojoval se závislostí. Soud mu tehdy udělil dva a půl roku vězení. Jenže dnes, o téměř dvacet let později, stále sedí za mřížemi – bez jasného data propuštění. A není sám.
Douglas je jedním z více než dvou tisíc vězňů ve Velké Británii, kteří si odpykávají kontroverzní trest IPP – uvěznění kvůli ochraně veřejnosti. Tento právní nástroj byl zaveden v roce 2005 a měl držet za mřížemi pachatele považované za „nebezpečné“, jejichž činy ale zároveň nebyly natolik závažné, aby si zasloužily doživotí. IPP byl později zrušen, stalo se tak v roce 2012 – jenže bez zpětné platnosti. Pro Douglase a další to tedy znamená, že jejich trest trvá dál. A dál. A dál.
Zákon, který se zvrhl
Cílem IPP bylo ochránit veřejnost. Ale jak upozorňuje právník Andrew Taylor, stal se z něj „drakonický a nespravedlivý“ nástroj, který místo ochrany společnosti plní britské věznice zoufalými lidmi bez naděje. „Tito lidé často sedí pětkrát, desetkrát déle, než byl jejich původní trest,“ říká Taylor.
Douglas měl podle rozsudku sedět dva a půl roku. Od té doby absolvoval 36 rehabilitačních kurzů, zbavil se drogové závislosti, několikrát změnil věznici a dokonce žaloval britské ministerstvo spravedlnosti kvůli porušení svých práv – a vyhrál. Přesto stále zůstává za mřížemi. Poslední žádost o podmínečné propuštění mu byla zamítnuta – mimo jiné kvůli „výstřednímu chování“, které podle psychologů pramení z dlouhodobé beznaděje a taképaradoxně - z dlouhodobé izolace.
Život na neurčito
„Můj trest se stal ochromujícím a nelidským,“ napsal Douglas ve svém odvolání. „Ukradl jsem mobilní telefon bez použití násilí. A strávil jsem už dvacet let za mřížemi. To přeci není spravedlnost.“
Jeho otec, Anthony Douglas, sleduje synův osud zvenčí. „Celý náš život je tím uvězněním poznamenán. Nejsme jediní, kdo trpí. Celá rodina je s ním v pomyslném vězení,“ říká zlomeně. Během těch let strávených za mřížemi Leroy přišel o své prarodiče, i o vlastní dceru, která zemřela ve dvaceti letech na krvácení do mozku.
Podle OSN i britského Výboru pro spravedlnost je IPP jedním z největších justičních selhání moderní Británie. Zvláštní zpravodajka OSN Alice Edwardsová označila držení lidí na neurčito bez jasné cesty k propuštění za „nelidské“ a „velmi pravděpodobně svévolné“ zadržování podle mezinárodního práva.
Neviditelné oběti systému
Douglas není jediný. Mnoho dalších lidí sedí ve vězení kvůli IPP – často i za méně závažné činy. Například Thomas White, odsouzený za krádež telefonu, se po 13 letech ve vězení upálil. James Lawrence je stále za mřížemi 18 let po tom, co byl odsouzen k osmiměsíčním trestu. Podobných případů je mnoho.
Podle statistik si 127 vězňů IPP odpykalo o více než 15 let více, než byl jejich původní trest. A i po propuštění na ně čeká „licenční doba“, kdy i drobné porušení pravidel může znamenat okamžitý návrat do vězení.
Volání po spravedlnosti
Na Downing Street se pravidelně scházejí aktivisté – rodiny vězňů, právníci, bývalí vězni i veřejnost – aby předali dopisy a petice požadující zpětné zrušení tohoto trestu. Jedním z hlavních hlasů této kampaně je Shirley Debono, jejíž syn byl rovněž odsouzen na IPP. „Celý systém zklamal,“ říká o Douglasovi. „Neměl být nikdy tak dlouho vězněn. Je to lidská tragédie.“
Britské ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že se snaží situaci zlepšit. Umožnilo například snížení licenční doby z deseti na tři roky a zavedlo více rehabilitačních programů. Tvrdí však, že prioritou zůstává bezpečnost veřejnosti – i za cenu lidských osudů.
Za krádež doživotí?
Leroy Douglas stále doufá, že ještě jednou uvidí nebe na svobodě. Sní o otevření vlastního podniku, o obyčejném životě, o volnosti. Jeho příběh je mrazivým varováním, co se může stát, když se zákon změní v past, ze které není úniku.
„Ukradl jsem mobil. Zasloužil jsem si trest. Ale ne doživotí,“ říká Douglas. „Britská justice mi ukradla půlku života. Už mi nemá víc co vzít.“
Zákon s dobrým úmyslem, ale katastrofálními důsledky
Případ Leroye Douglase odhaluje hluboké trhliny v britském trestním systému. Trest IPP, původně zaveden s cílem chránit společnost, se v praxi změnil v nástroj svévolného a často nekonečného věznění, který zničil životy tisícům lidí. Přestože byl zákon před více než deseti lety zrušen, jeho stíny přetrvávají – v podobě lidí, kteří zůstávají uvězněni bez naděje, bez jasných pravidel a často i bez viny, která by odpovídala trestu. Ano, i toto se může stát v 21. století v moderní zemi, jakou Velká Británie bezesporu je.
