Článek
V roce 1991 se Ukrajina, podobně jako mnoho dalších sovětských republik, ocitla na prahu historické změny, která měla trvalé přetvořit její osud. Po více než 70 letech pod nadvládou Sovětského svazu (SSSR) se vzedmula vlna národního uvědomění a touhy po suverenitě. Tyto události nebyly náhlé, ale byly výsledkem dlouhodobých společenských a politických procesů, které vyvrcholily v klíčovém roce 1991.
Konec impéria a národní obrození
Koncem 80. let 20. století začala v Sovětském svazu éra „perestrojky“ a „glasnosti“, reforem zavedených Michailem Gorbačovem. Ačkoliv měly posílit ekonomiku a otevřít společnost, ve skutečnosti urychlily její rozpad. V Ukrajině tyto reformy umožnily rozvoj nezávislých politických a kulturních hnutí. Klíčovou roli sehrálo hnutí Narodnyi Rukh Ukrainy, které původně vzniklo jako organizace na podporu reforem, ale rychle se transformovalo v silné prodemokratické hnutí.
Katastrofa v Černobylu v roce 1986 navíc podtrhla neschopnost a neochotu sovětského režimu transparentně informovat občany, což dále posílilo nedůvěru vůči Moskvě. V ukrajinské společnosti rostla touha po vlastní identitě, jazyku a nezávislém řízení.
Klíčové momenty roku 1991
Zlomový moment nastal v srpnu 1991, kdy se v Moskvě odehrál neúspěšný puč konzervativních komunistů proti Gorbačovovi. Puč měl za cíl udržet Sovětský svaz pohromadě a zastavit reformy, ale místo toho urychlil jeho konec. Události v Moskvě se staly signálem pro Ukrajinu.
24. srpna 1991: Jen několik dní po potlačení puče ukrajinský parlament, Verchovna rada, přijal Akt o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny. Tento historický dokument oficiálně prohlásil Ukrajinu za nezávislý demokratický stát.
Ilustrační foto - Ukrajina Rusko válka demonstrace protest ukrajinská vlajka
Text Deklarace:
Vycházeje ze smrtelného nebezpečí, jaké vyvstalo nad Ukrajinou v souvislosti se státním převratem v SSSR 19. srpna 1991,
- pokračuje v tisícileté státotvorné tradici na Ukrajině
- vycházeje z práva na sebeurčení stanoveného Chartou OSN a dalšími mezinárodně právními dokumenty
- uskutečňuje Deklaraci státní suverenity Ukrajiny, Nejvyšší sovět Ukrajinské sovětské socialistické republiky slavnostně vyhlašuje
Nezávislost Ukrajiny a vytvoření samostatného ukrajinského státu - UKRAJINY.
Území Ukrajiny je nedělitelné a nedotknutelné. Od této chvíle jsou na území Ukrajiny platné výhradně Ústava a zákony Ukrajiny.
Tento akt nabývá účinnost momentem jeho schválení.
Ilustrační foto - Ukrajina Rusko válka demonstrace protest ukrajinská vlajka
1. prosince 1991: Aby bylo vyhlášení nezávislosti legitimní a nezpochybnitelné, konalo se celonárodní referendum. Otázka byla jednoduchá: „Podporujete Akt o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny?“ Výsledek byl ohromující. Více než 90 % zúčastněných voličů hlasovalo pro nezávislost, což demonstrovalo silnou a sjednocenou touhu národa po suverenitě. Referendum mělo zásadní význam i v regionech s velkým podílem ruského obyvatelstva, jako byla Krymská oblast nebo Donbas, kde podpora nezávislosti dosahovala přibližně 54 % a 84 %.
2. prosince 1991 uznalo Ukrajinu Polsko s Kanadou. Šlo o první státy, které tento krok učinily. Ještě v ten samý den potvrdil status nové země i ruský prezident Boris Jelcin. Poté už následovaly další země a ještě v prosinci získala Ukrajina uznání od 68 států světa. O rok později už jich bylo 132.
8. prosince 1991: Lídři Ruska, Ukrajiny a Běloruska se setkali v Bělověžském pralese, kde podepsali dohodu, která oficiálně rozpustila Sovětský svaz a ustavila Společenství nezávislých států (SNS). Tím Sovětský svaz formálně zanikl.
Vývoj od nezávislosti do současnosti
Po získání nezávislosti musela Ukrajina čelit mnoha výzvám. Ekonomická transformace z plánovaného hospodářství na tržní byla bolestivá, provázená korupcí a oligarchií. Vysoká míra korupce je fakt, který zemi trápí dodnes a je za to častokrát kritizována.
Politicky se země snažila najít svou cestu mezi Ruskem a Západem. V roce 2004 proběhla Oranžová revoluce, která protestovala proti zmanipulovaným prezidentským volbám a vedla k opakování hlasování, v němž zvítězil prozápadní kandidát Viktor Juščenko.
Další vlna protestů, známá jako Euromajdan, propukla na přelomu let 2013/2014, když tehdejší prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat dohodu o přidružení s Evropskou unií. To vyústilo v jeho svržení a útěk do Ruska. Jako odvetu Rusko v roce 2014 anektovalo Krym a podpořilo proruské separatisty v Donbasu, čímž začal ozbrojený konflikt.
V únoru 2022 Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu, což znamenalo plnou eskalaci konfliktu a začátek války, která trvá dodnes. I přes obrovské ztráty a ničení se Ukrajina brání a usiluje o pevné zakotvení v západních strukturách, jako je EU a NATO. V současné chvíli to po dlouhých letech vypadá, že se ledy hnuly a obě strany jsou ochotné zasednout k jednomu stolu. V jakém formátu a zda se Ukrajina zda všech území, které Rusko požaduje, je stále zatím předmětem spekulací. Stejně jako to, jakou roli v poválečné obnově budou hrát Spojené státy nebo Evropská unie a které záruky budou požadovány.
Neděle 24. srpna je dnem, který není jen státním svátkem s odkazem někde ve vzdálené minulosti. Je dnem, který obzvláště v této době ukazuje samotným Ukrajincům, za co bojují - za svou budoucnost i nezávislost.
Ilustrační foto - Ukrajina Rusko válka demonstrace protest ukrajinská vlajka Stop Putin
Zdroje:
