Článek
Nešlo přitom o žádné o oficiální vystoupení, ale o interní stranickou schůzi. Jenže jak to tak bývá, její nahrávka se dostala na veřejnost a způsobila poprask. Jakešovo koktající a myšlenkově rozpačité vystoupení, plné nesmyslných frází a celkové nepochopení reality roku 1989, se stalo předzvěstí blížícího se pádu režimu.
V roce 1989 se Československo nacházelo v poměrně svízelné situaci. Zatímco v Polsku a Maďarsku již probíhaly značné politické a ekonomické reformy, v Sovětském svazu Michail Gorbačov prosazoval perestrojku a glasnosť, a dokonce veřejně prohlásil, že Sověti nebudou zasahovat do vnitropolitických záležitostí zemí Východního bloku, Československo zůstávalo i nadále jednou z nejkonzervativnějších zemí. Vedoucí představitelé se urputně bránili jakýmkoli změnám, obávajíc se „kontrarevoluce podobné té z roku 1968“. To kontrastovalo s dynamickými procesy, které se již rozbíhaly v jiných částech sovětského bloku.
Jakešův projev se vyznačoval mnoha „perličkami“, které se okamžitě staly součástí lidového folklóru. Do paměti se vryla jeho zmínka o „kůlu v plotě“, či absurdní argumenty o tom, že se nemohou reformovat, protože by je zradili „nepřátelé socialismu“. Za zmínku také stojí jeho hláška o „té hodné holce“ Hance Zagorové, která spolu s „Jandy a podobnými“ brala ty „miliony“, nebo záměna brojlerů s bojlery, či pěstování železných koní. Projev odhalil nejen Jakešovu osobní nezpůsobilost k vedení země, ale i celkovou ideologickou a intelektuální vyprázdněnost komunistického režimu. Celý ho můžete shlédnout na YouTube - viz. zdroje pod článkem.
Heslo „Nechceme kůl v plotě“ se stalo jedním ze sloganů pozdějších protestů proti režimu.
Po listopadu 1989 se Miloš Jakeš stáhl z veřejného života. Byl sice vyšetřován pro trestné činy spojené s jeho působením v čele státu, ale nikdy nebyl pravomocně odsouzen. Žil v Praze v ústraní, občas poskytl rozhovory, ve kterých často hájil své tehdejší jednání a socialismus. V roce 2009 dokonce přemýšlel, že za uniklé nahrávky bude požadovat honorář. Přeci se úspěšně vysílaly a média je citovala, takže? Nikdy k tomu ale nedošlo. Do konce života zůstal přesvědčeným komunistou. Miloš Jakeš zemřel v červenci 2020 ve věku 97 let. Jeho odkaz je nerozlučně spjat s koncem jedné éry a neschopností komunistického vedení pochopit vývoj společnosti.
bývalý kulturní dům v Červeném Hrádku
I přesto, že v občanském průkazu byl Jakeš oficiálně Miloušem, sám upřednostňoval jméno Miloš, neboť to mu prý chtěli dát jeho rodiče a měl ho i celý život na všech vysvědčeních a nejrůznějších legitimacích. Používal ho i po celou dobu své politické kariéry a pod ním také publikoval. Uváděl, že farář, který ho křtil, do křestního listu napsal Milouš a tvrdil, že je to lepší. Občanský průkaz se však vystavoval důsledně podle křestního listu, a proto je v něm zapsán jako Milouš. Toto rodné (křestní) jméno se později na veřejnost dostalo skrze bývalého ministra vnitra Tomáše Sokola, kterému se Jakeš legitimoval při výslechu.
Zatímco Jakešovy přeřeky byly spíše projevem ideologické zaslepenosti a neschopnosti komunikace se společností, novodobí čeští politici, jako je například Andrej Babiš, se potýkají s jinými typy „perliček“. Babišovy přeřeky často balancují na hraně gramatické správnosti, logiky nebo se vyznačují notnou dávkou populismu. Na rozdíl od Jakeše, který se snažil udržet status quo za každou cenu, Babišova rétorika bývá dynamičtější a často se přizpůsobuje aktuálnímu politickému dění a náladám voličů. A tak jako se lidé v hektických dobách revoluce bavili hláškami Jakeše, baví se lidé v posledních letech hláškami typu „Ti, co měli přijít, nepřišli“, nebo „My chceme znovu motýle“.
My jsme zkrátka rozhodovali a v březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo sice, byl to ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase a ty, který měli přijít, nepřišli.
Legendami se staly i hlášky bývalého prezidenta Miloše Zemana. Jeho osobitý, často nevybíravý slovník, ve kterém nechyběly výrazy jako „k***a sem, k***a tam“, označování novinářů za „žumpu“ a „hnůj“, či kategorické tvrzení, že „třetina obyvatel této země je slabá duchem“, se též dodnes citují. Současný premiér Petr Fiala, ačkoliv je vnímán jako uhlazenější rétor, se také nevyhnul kontroverzím. Příkladem může být jeho snaha zdůvodnit ekonomickou situaci pomocí „nutellového indexu“ nebo když mu v přímém přenosu ve sněmovně uniklo „Mě už to tady s**e.“ Občas prostě i ta nudná politika umí řádně pobavit.
