Článek
Stalo se tak 1. července 1979. Japonská společnost Sony představila světu své zařízení TPS-L2. Jak to celé začalo?
Impuls všemu dal spoluzakladatel firmy Masaru Ibuka, který chtěl údajně poslouchat hudbu během svých častých cest. Jenže tahat sebou tehdejší rozměrné boomboxy nebo rádio prostě nebyl nejlepší nápad. A tak oslovil své inženýry. Netrvalo dlouho a jeho tým v čele s Akio Moritou ukázaly svému šéfovi malé zařízení, které vycházelo z upraveného diktafonu TCM-100, které dokázalo přehrávat jeho oblíbené písničky a on si je díky sluchátkům mohl užívat kdekoliv a kdykoliv, aniž by někoho rušil. A zrodila se legenda.
I když se ozývaly i kritické hlasy, například že se s tím lidé nebudou chtít tahat nebo že je zařízení příliš drahé, walkman se stal okamžitě hitem. Veškeré pochybnosti padly. Každý chtěl mít svoji oblíbenou hudbu u sebe a kdo walkmana měl, byl prostě frajer.
Zajímavostí je, že původně vyšel v různých zemích pod různými jmény. V USA tak lidé kupovali Soundabout, Švédové měli Freestyle a Britové zase Stowaway. Název Walkman se ale chytl tak rychle, že Sony nakonec název sjednotilo pro všechny trhy a jejich výrobek dal nakonec jméno všem podobným zařízením napříč všemi trhy a i výrobci. Prostě zdomácněl. Jaký úspěch walkman měl, potvrzují prodeje. Ty překonaly jakákoliv očekávání. Jen v prvních dvou měsících prodala firma 50 tisíc kusů a do konce roku už to bylo více než dvakrát tolik. Do roku 1999 se prodalo přes 186 milionů walkmanů.
Do Československa se dostal walkman se zpožděním a s komplikacemi, které byly pro tehdejší režim typické. V 80. letech byl walkman považován za luxusní zboží a ukázkou technické vyspělosti Západu. Existovaly jen dvě cesty, jak se k němu dostat. Buď legálně díky Tuzexu a bonům, nebo nelegálně díky známostem na druhé straně železné opony a dovozu. Opravdový boom walkmanů přišel až s převratem. Po Sametové revoluci v roce 1989 se otevřely trhy a malý kazetový přehrávač si tak mohl koupit bez problémů každý. Kdo by si nepamatoval tu radost, když se mu podařilo z útrob walkmana vyprostit bez přetržení namotanou pásku kazety. Nebo chvíle, kdy si nechtěl vybíjet baterky a tak si vzal kazetu, tužku a točil a točil. Když se páska přetrhla, stačilo trošku píle a izolepy. A největší kombo bylo mít nejen walkmana, ale i kazeťák s možností nahrávat své oblíbené písničky z rádia. Pak jste si walkman ládovali hudbou přesně podle svého gusta.
Každá legenda ale jednou končí. První hřebíček do rakve walkmanům přinesl Discman. Šlo vlastně o zařízení na stejném principu, jen nebylo na kazety, ale na cédéčka. Mimochodem - i Discman je název výrobku od Sony a stejně jako Walkman, i toto označení dalo jméno celému trhu. Skutečnou ránu pak zasadil nástup digitálních přenosných MP3 přehrávačů a krátce na to příchod chytrých telefonů. Posledním hřebíčkem byl iPod od Apple v roce 2001. Skončila doba tahání kazet (cédéček též), najednou měl každý v kapse obrovskou knihovnu písniček a tomu nemohl walkman (ani discman) konkurovat.
Sony ukončila výrobu kazetového walkmanu oficiálně v říjnu roku 2010. Po dlouhých 31 letech. Ačkoliv značka jako taková stále žije v podobě digitálních přehrávačů, pro většinu lidí je slovo walkman navždy ta krabička u pasu, se zauzlovanými sluchátky, kazetou a notnou dávkou nostalgie. Aby také ne - walkman byl fenoménem své doby, prodalo se ho přes dvě stě dvacet milionů kusů a nejen že změnil způsob, jakým jsme mohli poslouchat hudbu, ale položil základy pro všechny moderní přenosné multimediální hračky a přístroje, které nám dnes přijdou naprosto samozřejmé.
