Bible plná otázek, na které neznáme odpověď

Zahrada Eden

Původní sídlo Adama a Evy. Pozemský ráj. Ale také místo, odkud byli Bohem vyhnáni poté, co neuposlechli a ochutnali ze Stromu poznání. Eden patří mezi nejzáhadnější místa popisovaná v Bibli. Samozřejmě je možné, že celý příběh je jen metaforou. Ale co když ho vezmeme doslovně? Kde by se pak ten Eden nacházel? Některé indicie najdeme v Genesis. Ta totiž mluví o řece, která Eden zavlažovala a poté se dělila na samostatné čtyři řeky. A jejich jména (alespoň některých) už nejsou tak úplně neznámá. Jde o Píšon, Gíchon, Chidekel a Perat. Poslední dvě dnes známe jako Tigris a Eufrat.

Tato nápověda pak vedla ke spekulacím, že Eden mohl ležet buď na území tehdejší Mezopotámie, tedy dnešního Iráku a Kuvajtu, také se řeší dnešní Turecko či Arménie. Přesné místo však nebylo nikdy určeno.

V Genesis 1 Bůh stvoří muže i ženu zároveň. Ale v následující Genesis 2, Bůh vytvoří ženu z mužova těla. Navíc, v obou příbězích je Bůh označen jiným jménem: v první verzi Elohim, ve druhé JHWH. Tak kolik měl Adam těch žen?

Podle starých nauk dvě. Druhá Eva, která je považována za první ženu, nahradila původní Lilith, na kterou se tak trochu zapomíná. Respektive - zapomíná se její role jako první ženy, která naučila Adama jak to chodí. Když zjistila, že si s prvním mužem nebudou nikdy rovni, utekla z ráje a stala se démonickou bytostí. Takto ji známe dnes. Křesťané ji z vyprávění tak trošku vystrnadili a rozšířili do světa, že první ženou byla až submisivní Eva. Prostě ve stylu - vezměme si z biblických příběhů to, co se nám hodí více a to budeme učit. Ale - i pokud pomineme metaforické výklady - existují zkrátka dvě různé stvořitelské verze. Takže, které z nich máme věřit a proč?

Genesis 6,2 říká: „Boží synové viděli, že lidské dcery jsou krásné, a brali si za ženy všechny, které si vyvolili.“ Kdo ale vlastně byli tito „synové Boží“?

Existují různé výklady. Nejznámější je tvrzení, že šlo o padlé anděly, kteří se mísili s lidmi a brali si lidské ženy za manželky. Druhým nejčastějším tvrzením je to, že synové Boží jsou potomci Séta (třetího z Adamových a Eviných synů), kteří začali vzývat Hospodinovo jméno. Ti jako zástupci zbožného rodu přijímali za manželky ženy z bezbožného rodu Kainova. Třetím vysvětlením je, že boží synové jsou podle překladu slova elohim syny vládců a autorit, kteří se ale chovali bezohledně. Kromě Genesis se výraz Boží synové používá pro anděly v knize Job, v Novém zákoně pro lidi, věřící v Ježíše Krista vedené Duchem Božím a v jednotném čísle i pro samotného Krista. Kdo ale měli být synové Boží konkrétně a jasně, na to Bible přesnou odpověď neposkytuje.

Archa úmluvy, zmiňovaná ve Starém i Novém zákoně, obsahovala desky s deseti přikázáními. Posvátná truhla s Desaterem, Áronovou holí a manou byla údajně uložena ve Svatyni svatých v Šalamounově chrámu v Jeruzalémě. Ale co se stalo s tak důležitým artefaktem, proč nebyl nikdy nalezen a existuje vůbec?

V Bibli se o ní naposledy mluví v souvislosti s reformami krále Josiáše. Ty se datují k roku 621 před naším letopočtem. Dále už o ní mluví jen lidová vyprávění a tradice. Co se s Archou úmluvy stalo, o tom existují tři hlavní teorie. První už byla zmíněna. Před babylónským pádem byla ukryta kněžími hluboko pod Chrámovou horou. Dnes jsou jakékoliv archeologické průzkumy z náboženských i bezpečnostních důvodů zakázány a to této teorii ještě více nahrává. Druhá teorie tvrdí, že byla Archa synem krále Šalamouna a Královny ze Sáby Menelikem I. odvezena na území dnešní Etiopie, kde je dodnes střežena jediným mnichem - Strážcem Archy - ve svatostánku Panny Marie Siónské v Aksumu. Strážce nesmí artefakt nikdy opustit, nikdo jiný jej nesmí spatřit. A tak tato teorie nelze potvrdit ani vyvrátit. Poslední teorie je ryze praktická, přesto ji jen málokdo chce opravdu věřit. Říká, že byla během pádu Babylónu prostě zničena nebo rozebrána. Ať je to tak nebo onak, faktem je, že se Archa úmluvy stala všeobecně známou a posvátnou relikvií, s hlubokým přesahem do kultury, kterou ovšem nikdo nenašel.

To je přece Satan – nebo ne? Ve skutečnosti je to trošku složitější a interpretace se liší. A nejen v Bibli samotné podle toho, která kniha, Zákon nebo překlad o něm mluví, ale i podle toho, v jakém kontextu se na něj díváme.

Izajáš 14,12–17 vypráví o Luciferovi, ale bez přímé spojitosti se Satanem či ďáblem. Text popisuje jen padlého anděla svrženého na zem, protože se chtěl povýšit nad Boha. Původně byl tento text vázán k pádu arogantního babylónského krále, který se vyvyšoval nad všechny ostatní. Raní křesťané po tom, co přeložili Bibli do latiny, interpretovali tento pád krále jako metaforu s tím, že jde o alegorii pádu nejvyššího z andělů kvůli pýše a vzbouření se Bohu. V kontextu toho se pak začalo říkat, že Lucifer je původní jméno, Satan jménem po pádu.

V knize Job je slovo satan synonymem pro žalobce, odpůrce. Nejde o zlo. Zmiňuje se zde jeden z Božích synů, který má za úkol zkoušet lidstvo, stále ovšem pod Boží kontrolou. Až Nový zákon a křesťané ze Satana udělali arcinepřítele Boha, který vede svou vlastní armádu démonů a vládne Peklu.

V Lukášovi 10,18 je zase uvedeno, že „Satan padal z nebe jako blesk.“ Mohlo by se tedy zdát, že z nebe spadl jak Lucifer, tak i Satan a někteří vyznavatelé Bible pak říkají: Jsou opravdu totožní? Není možné, že jejich ztotožnění vzniklo až později mimo samotný biblický text a jde tedy o dvě rozdílné bytosti?

Vždy jde o výklad. Ať už jde o narážku na babylónského vládce, Lucifera proměněného na Satana, nebo dokonce dvě bytosti, vždy záleží jen na tom, jak si sami Bibli a tradice přeložíme a na jaké teze přistoupíme. Ostatně, nejsou v tom jednotní ani samotní Satanisté. Hlavní proud tvrdí, že Satan je vládce Země a král Světa a Lucifer je jedním ze čtyř korunních princů Pekla, jiné pro změnu pracují s myšlenkou Satana a Lucifera v jedné osobě.

Bible toho o tzv. „ztracených letech“ Ježíše příliš neuvádí. Vlastně, je docela skoupá. V Evangeliu podle Lukáše je příběh o tom, jak se dvanáctiletý Ježíš ztratil svým rodičům během pouti z Jeruzaléma. Po třech dnech byl nalezen v chrámě, kde učence ohromoval svou moudrostí a odpověďmi na jejich otázky. Když se vrátil s rodiči do Nazaretu, shrnuje Bible dalších 18 let jeho života jedinou větou - vrátil se s rodiči, poslouchal je, prospíval na duchu i těle, byl milý k Bohu i lidem. Víc ani ťuk. Další zmínka s uvedením jeho věku je spojená až s počátkem jeho veřejné činnosti s dovršením třicítky. Co tedy dělal mezi svými 12 a 30 lety?

Některé teorie tvrdí, že zůstal v Nazaretu. Podle oné věty v Bibli poslouchal své rodiče a vyučil se tesařem. Jiné říkají, že studoval jinde – mluví se o studiích v egyptské Alexandrii, odvážnější jej posílají dokonce do Indie. Je také možné, že se učil u židovské mystické skupiny esénů, nebo že cestoval s Josefem z Arimatie, obchodníkem s cínem, až do Británie. Spekulací je mnoho, neexistují však žádné pevné důkazy a Bible o tomto období mlčí.

Biblické příběhy vypráví jasně - Adam a Eva byli vyhnáni z Edenu a měli děti. Ale - aby se lidstvo mohlo rozšířit, musely se jejich děti rozmnožovat mezi sebou – protože žádní další lidé neexistovali. To se ale jeví nejen problematické, ale i vědecky nemožné. Zdravá populace potřebuje genetickou rozmanitost. Jak to tedy vysvětlit?

Obě hlavní teorie počítají s Božím zásahem. První říká, že Bůh zabránil jakýmkoliv genetickým vadám, které by z takového incestu vznikly. Druhou možností je, že Bůh stvořil více než jen dva lidi. O takové mluví teorie ze sedmnáctého století, kterou zmiňujeme zde.

Původní Království Izraele a Judska tvořilo dvanáct hebrejských kmenů. Historické důkazy máme pro kmen Juda a Benjamin. Ostatních deset je špatně doložených, ztratili se, zmizeli. Víme kam a kde jsou jejich potomci teď? I to je jednou za záhad, které před nás Bible staví.

Původní království se totiž rozpadlo na dvě. Izraelské a Judské. Pojďme se podívat na jejich osud. Kmeny Juda a Benjamin založili Jižní království - Judsko. Jejich potomky jsou dnešní Židé. Zbylých deset kmenů založilo Severní izraelské království. To bylo zničeno Asyřany v roce 72 před naším letopočtem. Většina obyvatel byla odvedena do otroctví, násilně přesídlena a… zmizela.

Badatelé uznávají názor, že těchto deset kmenů bylo jednoduše asimilováno, čímž postupně ztratilo svou národní i náboženskou identitu a tak splynulo s lidmi na území Persie a Mezopotámie. Teologická tradice zase říká, že kmeny nezanikly, ale uchýlily se do vzdálených neurčitých zemi za řekou Sambatyon, odkud se vrátí ve chvíli, kdy dojde k velkému izraelskému spojení a nebo… až přijde konec času.

V průběhu staletí se za tyto ztracené kmeny prohlásilo několik skupin po celém světě. Beta Jisreal - Židé, kteří se vrátili do novodobého Izraele z etiopského vyhnanství, byli v 80. letech 20. století uznáni za potomky kmene Dan. Indičtí židé se též prohlašují za potomky jednoho z kmenů - Manasses. Se zaniklými kmeny bývají spojováni i Paštunové z území Afghánistánu a Pákistánu. Další skupinou, která se spojuje se Severním královstvím jsou Samaritáni. K uznání těchto kmenů ale nikdy nedošlo, židovská obec se dělí na ty, kteří jsou ochotni je jako potomky ztracených kmenů uznat, jiní to odmítají. Nikdo tedy opravdu neví, co se s kmeny stalo a ani Bible přesné odpovědi nedává.

Kdo by neznal biblický příběh o potopě a Noemově arše. Je možné, že potopa byla jen symbolikou. Je ale také možné, že skutečně nastala (i když zřejmě ne v globálním rozměru, jak uvádí Bible). Ale pokud tedy byla a existovala i samotná archa, co se s ní stalo?

Pátrání po Noemově arše je jedním z největších střetů mezi vírou a vědou. Biblický odkaz na její přistání na „horách Araratu“ směřuje hledače do východního Turecka. I když dosud neexistuje žádný vědecký potvrzený důkaz o nálezu skutečného vraku, intenzivní průzkumy se soustředí na dvě hlavní lokality. První je samotná hora Ararat, kde expedice zatím stále marně hledají zbytky plavidla, přestože se pravidelně objevují nepotvrzená tvrzení o nálezu starých dřevěných trámů.

Druhým, a trošku více kontroverznějším místem, je útvar Durupınar, který se nachází asi 30 km od Araratu. Zde svádí objevitele neobvyklý, loďovitý tvar. Někteří badatelé v něm vidí zkamenělé pozůstatky archy a poukazují na jeho rozměry odpovídající biblickým proporcím. Většina geologů ale útvar považuje za zcela přírodní jev. Přesto má toto místo tak silný symbolický význam, že jej turecká vláda oficiálně uznala jako Přírodní rezervaci Noemovy archy, čímž udržuje naději na její nalezení i celý příběh o potopě neustále při životě.

Bible uvádí, že smrt je nevyhnutelnou daní za hřích. Sama to ale porušuje příběhem o Henochovi a Eliášovi. Jde o dvě postavy, které nezažily smrt. Henoch „chodil s Bohem, a pak nebyl, protože si ho Bůh vzal“. Co to znamená? Zemřel? Nebo se nějakým způsobem připojil k Bohu v nebi? Stejně tak druhý jmenovaný. Podle 2. Knihy Královské 2,1 byl prorok Eliáš „vzat do nebe ve vichru na ohnivém voze“. Podobně jako Henoch nezemřel. A proč vystoupil do nebe, když byl člověkem?

Bible to nevysvětluje. A tak tyto dva případy rozdělují věřící i jednotlivé církve. Jejich přenesení bez smrti narušuje univerzální platnost první věty. Některé proudy pak našly vysvětlení v Knize Zjevení, která předpovídá příchod dvou svědků v době konce, kteří budou zabiti a po třech dnech opět vzkříšeni. Jde tedy právě o Henocha s Eliášem? Byli vzati na nebesa právě proto, aby se ve správné době vrátili na zem a naplnili Boží požadavek smrti (čti byli zabiti a podstoupili smrt jako všichni ostatní)?

Tahle záhada rozděluje jednotlivé křesťanské proudy. Jedni jsou přesvědčeni, že právě takhle to Bible zamýšlí, jiní tento výklad odmítají. Pravdou je, že jde o spekulaci, neboť Bible to neupřesňuje a jde tak jen o další část, která vede k neshodám.

Bible je plná nevysvětlených a nevysvětlitelných míst. Vždy záleží na tom, kdo a jak ji čte a vykládá. I proto je ve světě tolik názorových proudů, někteří vyznavači jsou schopni ten svůj hájit do posledního dechu. A tak Bible častokrát rozděluje než spojuje. Ale to už není vinou samotné knihy…

zdroje: Adam a Eva: Pravda o prvních lidech - Médium.cz, Dvanáct kmenů – Wikipedie, Kde leží Noemova archa? Archeologové tvrdí, že odpověď nikdy nenajdeme – National Geographic, Vědci prý nalezli Noemovu archu. Spatřili ji pohřbenou v horách v Turecku - Deník.cz, Bible a hebrejské tradice, Ježíš Kristus - Životopis | OSOBNOSTI.CZ, Luzifer Vs. Satan (Was ist der Hauptunterschied) ⁇ Christian Pure, Archa úmluvy a její historie: Kde je jedna z nejznámějších relikvií na světě? – EnigmaPlus.cz, Kde se nacházel biblický ráj? Vědci hledají zahradu Eden již celá staletí | Zajímavá Evropa a svět