Článek
Nevím jak vy, ale já opravdu nikdy takto pojmenovaného psa nepotkal. A přitom jde o jedno z prvních psích jmen, které by se mi vybavilo, kdybyste mě vzbudili uprostřed noci a vykřikli A teď řekni jméno psa. Pokud to máte podobně a také nevíte proč, čtěte dál a zjistíte dost možná ten důvod, proč vám to jméno leží v hlavě.
Puňťou často nazýváme jakéhokoliv malého psa neurčité rasy. Ty jsi ale puňťa, to je pěkný voříšek, určitě to znáte. Tahle slova se stala synonymem pro malé chlupaté „vesnické křižovatky“ a obě se s velkým písmenem používají i jako jména. Puňťa je tak zažité jméno pro malého psíka, jako „pražskej Pepík“ pro obyvatele hlavního města a přitom, stejně jako u psů, ani u Pražanů neplatí, že je každý Josef.
Kde se Puňťa vzal? Četl jsem příspěvek o tom, že jméno vzniklo z názvu auta. Fiat Punto - malé italské vozítko. Asi by to jistou logiku mělo. Punto by se dalo označit za takového „ratlíka“ mezi „dospěláckými“ vozy, ale jsem přesvědčen, že tomu tak není. Punťa tu byl jistě dříve než Punto. To se totiž začalo vyrábět až od roku 1993. Další zdroje uvádějí, že Puňťa je odvozen od slova špunt, což svou logiku také má. „Ty špunte“ též říkáme někomu malému. Stejně jako další teorie, že Punťa vznikl ze slova Punkt, které se k nám dostalo z němčiny a znamená bod, tečka. A jsme opět u velikosti.
Asi nezjistíme, kdo dal jako první toto jméno svému psovi a kdo se slovem přišel, ale určitě víme, kdo jej opravdu zpopularizoval. Bylo to vydavatelství Rodina, které do svého časopisu začalo v roce 1934 přidávat komiksové příběhy o psíkovi Punťovi. Ty se záhy staly tak úspěšnými, že si animovaný hrdina zasloužil vlastní časopis. A jeho popularita rostla. Zatímco za velkou louží Američané hltali příběhy Walta Disneyho o myšákovi a kačerovi, u nás Punťa dobýval nejen novinové stánky, ale dostával se i do knih, na divadelní prkna a dokonce měl vlastní merch. A tak chtělo každé dítě odznáček s Punťou a maminky musely vždy kupovat právě to mýdlo, na kterém byl kreslený hrdina.
Punťa vycházel až do roku 1944. Jeho zásah do dětských myslí byl ohromný a tak se jméno Punťa nebo Puňťa dočkalo obrovské popularity. No a naše babičky a prababičky ho pak přenesly dál a dál, až to jméno úplně zlidovělo a používáme ho i my, aniž bychom někdy o hrdinovi z časopisu vůbec slyšeli. Podobné je to se jménem Pusík. Kdo prožil dětství v devadesátkách, řekněte mu: Doplň jméno ke slovu „méďa“. Buď řekne Béďa nebo právě Pusík. Ač ten nedosáhl takové popularity jako Punťa, i zde je vidět, jak si lidé své hrdiny z dětství prostě pamatují.
