Článek
Svátek svatého Martina, který každoročně slavíme 11. listopadu - tedy dnes - představuje v našich myslích takový pomyslný zlom, který odděluje sychravý podzim od prvních záchvěvů zimy. Podle pranostiky by se měl objevit první sníh (i když všichni víme, že rok od roku je to s tím sněhem horší a horší a bobovačky mezi paneláky po celou zimu jsou už spíše jen radostnou vzpomínkou na dětství lidí starších). Ale svatý Martin a dnešní den je mnohem víc, než jedna pranostika. Je to i připomínka biskupa z Tours, nositele tohoto jména. A také lidová oslava, která v sobě spojuje hodování a ukončení hospodářského roku.
Od římského vojáka k milosrdnému světci
Pojďme nejdříve k patronovi dnešního dne. Svatý Martin se narodil kolem roku 316 v římské provincii Panonie, která se rozkládala na území dnešního Maďarska. Martin byl synem pohanského římského důstojníka. Na otcovo naléhání vstoupil v patnácti letech do armády a sloužil v Galii, kde se vypracoval na důstojníka. A to i přesto, že se mu líbily křesťanské myšlenky a toužil po křesťanském životě. Proto se už v tomto období snažil dodržovat to, co tehdejší křesťané šířili a jeho život byl skromný a pokorný.
Osudný ikonický okamžik se odehrál v mrazivé zimě u brány města Amiens kolem roku 335. Tehdy se Martin vracel do svého vojenského tábora, když tu spatřil odrbaného promrzlého žebráka, který marně prosil o pomoc. Martin mu nemohl nic nabídnout, neměl u sebe žádné peníze ani jídlo. Ale dostal nápad. Sesedl z koně, vytáhl meč a rozřezal svůj důstojnický vlněný plášť na dvě poloviny. Jednu si nechal, druhou daroval žebrákovi, aby se alespoň zahřál. Martinův soucitný čin, kdy obětoval svůj majetek pro bližního svého, nezůstal bez odezvy. Během následující noci se mu ve snu zjevil Ježíš Kristus, který měl na sobě právě tu darovanou půlku pláště. Tím dal Martinovi potvrzení, že skutek lásky a nezištnosti, prokázaný chudému, je jako by jej prokázal Kristu samotnému. Noční vize změnila vše. Martin se nechal pokřtít, opustil armádu a později se stal poustevníkem a nakonec i biskupem v Tours, ačkoliv se této poctě ze skromnosti bránil. Martin z Tours byl prvním světcem, který byl svatořečen za svůj příkladný život, nikoliv jako mučedník.
Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mě jsi učinil.
Pranostika a symbol bílého koně
Legenda o Martinově jízdě na koni přirozeně přešla do podoby jedné z nejznámějších českých pranostik: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni.“ Tato pranostika funguje jako takový symbolický prorok počasí. Bílý kůň je metaforou pro první sníh, který se historicky právě kolem 11. listopadu objevoval. Podobně jako Martinův příjezd na koni, i sníh ohlašuje změnu - odcházející podzim a začátek zimy. K základní „bílé verzi“ se přidaly i další: „Přijede-li Martin na šedém (čti - mlhy a sychravo), bude zima smírná. Přijede-li na žlutém (tedy sucho a jasno), přijde zima tuhá a dlouhá.“ Den svatého Martina tak v dřívějších dobách sloužil hospodářům jako takové vodítko pro plánování zimních prací. Pranostik se k dnešnímu dni váže ještě více. Například se říká, že „na svatého Martina kouřívá se z komína“, „Jaký Martin, taková zima“ nebo třeba „Svatý Martin na ledě, Vánoce na blátě“.
Husa a víno: Poslední hostina před adventem
Kromě sněhu a předpovědi počasí je svátek Martina také dnem hojnosti a hodování, kterému dominuje pečená svatomartinská husa s knedlíky a zelím. Tato tradice má dvě legendární vysvětlení: První praví, že husy rušily Martina při kázání, a proto si svůj trest odpykávají na pekáči. Druhá, více známá, hovoří o tom, že když měl být Martin zvolen biskupem, pokusil se ve své skromnosti ukrýt do husince, aby se tomu vyhnul. Husy jej ale prozradily a tak jmenování neušel. Ať tak nebo tak, v obou případech jde vlastně o trest za kejhání.
Ve skutečnosti je tato tradice spojena s ryze praktickým aspektem - 11. listopad byl brán jako ukončení zemědělského roku. Husy se tedy vykrmovaly tak, aby se mohly porazit ještě před nástupem adventního půstu a konec zemědělského roku se mohl oslavit posledním opravdu bohatým jídlem, kterým se zároveň děkovalo za úrodu. Součástí těchto oslav se stalo i svatomartinské víno. Tradice prvního ochutnávání mladého vína sahá do 18. století (u mnichů ještě hlouběji) a dodnes se na mnohých místech symbolicky koná 11. listopadu v 11 hodin a 11 minut. Mladé a svěží víno, které se pije jen několik týdnů po sklizni, má představovat radost, víru ve vše dobré a přivítat tak nový ročník. Lehká kyselinka navíc pomáhá strávit tučné husí maso, čímž se obě tradice dokonale propojují do jednoho gurmánského zážitku.
Uzavírání smluv a svatomartinské pečivo
Martinův den byl ale ještě mnohem více. Jak už se psalo, končil hospodářský rok. Tento den byl opravdu významným dnem v pracovním a společenském životě venkova. Čeledi totiž končila sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala si nové hospodáře, případně prodlužovala své smlouvy na další rok u těch stávajících. V rámci oslav ukončení polních prací a příprav na klidnější zimní období se konaly výroční trhy a jarmarky. Na nich nesmělo chybět svatomartinské pečivo, často ve tvaru podkov nebo rohlíků, kterým se říkalo martiny nebo roháče a kterými byla čeleď odměňována a které také dívky darovaly svým milým, když se chystaly vandrovat po světě, proto můžete slyšet i název vandrovnice.
I ty souvisely se svatým Martinem. Podle legendy navštívil velmi chudé město. Když viděl to utrpení, shodil jeho kůň podkovy, které se v rukách obyvatel měnilo v pečivo. A tak stále dokola, až se dostalo na všechny. Jak je ze skutků Martina z Tours patrno, měl velký soucit s chudými, stal se jejich patronem. Proto se v dřívějších dobách také na jeho svátek chodilo koledovat. Jen u toho žádnou holku nebolel zadek. Tradice ovšem postupem času zanikla.
Svátek svatého Martina je dodnes živou oslavou, která propojuje hlubokou křesťanskou symboliku milosrdenství, praktické zvyky končícího hospodářského roku a poetické pranostiky, jež odjakživa řídily život našich předků. Většina z nás tento den nějak významně neprožívá, minimálně ne v rámci náboženství, ale schválně - kdo z vás čeká, jestli se opravdu objeví první sníh a kdo si nikdy nenechá ujít tu možnost dát si opravdu lahodnou husu se sklenkou mladého vína?
Anketa
Čerpáno z dostupných informací o historii svatého Martina z Tours, lidových tradicích, pranostikách a původu svatomartinského vína a husy
