Hlavní obsah
Aktuální dění

Den veteránů u nás i ve světě: Němci nám neznámého vojína rozprášili, komunisté vyměnili

Foto: Pixabay

Dnešek není jen den svatého Martina. Dnes si mnoho lidí připomíná také své hrdiny a padlé, na klopy připnou rudé vlčí máky a přinesou květiny k Hrobům neznámých vojínů. Kde se vzala tato tradice a proč nacisté toho československého zničili?

Článek

Zrození symbolu

Základem tradice Hrobu neznámého vojína byla touha uctít alespoň symbolicky památku všech těch vojákům, jejichž těla nebyla nalezena nebo nebyla identifikována po nejhrozivější válce, jakou svět do té doby poznal. S rozhodnutím uctít jednoho neznámého padlého, který by zastupoval všechny, přišli vítězné mocnosti - Velká Británie a Francie. V obou případech byly ostatky jednoho neidentifikovaného vojína převezeny z bojišť západní fronty a se všemi poctami byly pohřbeny. Stalo se tak symbolicky - 11. listopadu 1920. Britský neznámý bojovník byl uložen ve Westminsterském opatství v Londýně, francouzský neznámý voják našel věčný klid pod Vítězným obloukem v Paříži.

Foto: Frédéric BISSON from Rouen, France, CC BY 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/2.0>, via Wikimedia Commons

Ve Francii se stal důležitou součástí rituálu také Věčný plamen, který byl poprvé slavnostně zapálen u hrobu pod Vítězným obloukem v roce 1923. Věčný plamen je udržován bez přerušení a představuje silný symbol nehasnoucí paměti a úcty k padlým. Jde o metaforu trvalého závazku nezapomenout na oběti války a má symbolizovat duchovní přítomnost padlých, kteří zůstanou s národem navždy.

A proč je tento listopadový den zmiňován jako symbolické datum? Šlo o druhé výročí konce války. 11. 11. 1918 v 11 hodin dopoledne bylo ve vlakovém vagónu u Compiègne ve Francii podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, čímž byly po čtyřech letech hrůz fakticky ukončeny boje konfliktu, který otřásl celým světem.

Foto: Maurice Pillard Verneuil, Public domain, via Wikimedia Commons

Tato myšlenka se rychle rozšířila. Během následujících let vznikly podobné památníky v USA, Itálii a mnoha dalších zemích. Každý národ si tak vytvořil místo, kde může uctít své padlé hrdiny bez ohledu na jejich hodnost nebo jméno. Tato místa zdůrazňují kolektivní oběť pro národní přežití. Hroby neznámého vojína se staly hlavním místem, kde vrcholí národní pietní akty a kde jsou přijímány oficiální delegace. Velká Británie tak slaví svůj Remembrance Day, Spojené státy mají Veterans Day, Francouzi zase Jour dě l'Armistice.

11. listopad je slaven jako den památky padlých a hrdinů, na tento den vychází take svatý Martin a v některých německých, rakouských a švýcarských karnevalových baštách se 11. listopadu v 11:11 slaví Elften im Elften, což označuje začátek karnevalové sezóny.

Dny hrdinů a památky, Den Neznámého vojína, Den vzpomínek nebo Den veteránů, to vše se stalo součástí Dne příměří. Globálně uznávaným symbolem se stal vlčí mák. Ten odkazuje na báseň Na flanderských polích kanadského lékaře Johna McCrae, která mluví o rudých květech na hrobech padlých na západní frontě. V mnoha zemích se stalo tradicí připnout si papírový vlčí mák na klopu. Zároveň probíhají charitativní sbírky, kterým můžete veteránům pomoci a v rámci kterých si můžete zmíněný vlčí mák zakoupit. Konají se pietní akty (často s minutou ticha právě s odbytím jedenácté hodiny) a slavnostní pochody veteránů. Asi nejznámější ceremonie se konají v Londýně a ve Washingtonu.

Foto: Gerard Dutton, CC0, via Wikimedia Commons

Komplikovaný osud Neznámého vojína v Československu

​Nově vzniklé Československo se k tradici připojilo v roce 1922. Cíl byl jasný - uctít legionáře a podtrhnout tím boj za samostatný stát. První Hrob neznámého vojína byl zřízen v Praze na Staroměstské radnici. Ostatky patřily neznámému legionáři, který padl v klíčové bitvě u Zborova v roce 1917.

​Po vyhlášení Protektorátu se toto pietní místo stalo trnem v oku okupantům. Němci jej brali jako silný symbol československé státní identity a odboje a to je to poslední, co by okupační správa chtěla na podrobeném území mít. A tak byly ostatky na přímý rozkaz říšského ministra K. H. Franka v noci z 22. na 23. října 1941 z hrobu vyjmuty, odvezeny spolu s ostatními pietními předměty na centrálu Gestapa v Petschkově paláci a uloženy v trezoru bývalé banky. Později byly převezeny do Malé pevnosti v Terezíně, kde byly s největší pravděpodobností zpopelněny a jejich popel rozprášen.

Foto: Guido Radig, CC BY 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/3.0>, via Wikimedia Commons

Ironií osudu a důkazem symbolické síly takových vojenských hrobů byly spory mezi samotnými Němci. Zatímco jednotky SS měly výslovně zakázáno před hrobem salutovat, důstojníci Wehrmachtu rozkazu nedbali a salutováním projevovali tichou úctu neznámému padlému. Toto gesto bylo v souladu s tradiční vojenskou etikou, ve které byli starší vojáci vychování. V očích nacistické strany to představovalo nepřípustnou provokaci a narušování ideologických cílů. Rozhodnutí hrob zničit a ostatky rozprášit představovalo tedy i politické řešení tohoto skrytého konfliktu.

​Po válce se s obnovou tradice na Staroměstské radnici nepočítalo a rozhodlo se pro nové pietní místo v Národním památníku na Vítkově. Symbolika hrobu se samozřejmě naklonila blíže ke komunistické ideologii, jak si to doba žádala a tak se do hrobu neuložily ostatky padlého z Velké války, ale ostatky neznámého vojáka, který padl během Karpatsko-dukelské operace. Tím se režim snažil potlačit prozápadní legionářskou tradici a zdůraznit bojovníky z východní fronty ve jménu bratrství se Sovětským svazem. Pietní místo bylo přejmenováno na Hrob neznámého bojovníka a stalo se ústředním bodem komunistické vojenské propagandy.

Foto: Michal Kmínek, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

Současnost

​Po roce 1989 došlo ke sjednocení symboliky. Dnešní pietní místo na Vítkově symbolicky spojuje obě světové války, v hrobu jsou uloženy ostatky jak padlého bojovníka od Zborova, tak padlého bojovníka od Dukly. Společně tak reprezentují celou šíři československého vojenského odboje a překlenují ideologické rozpory, které tradici provázely v minulosti.

​V České republice je 11. listopad od roku 2004 oficiálně uznán jako významný den a slaví se jako Den válečných veteránů. Hlavní pietní akt se tradičně koná u Národního památníku na Vítkově, kde se scházejí nejvyšší ústavní činitelé, zástupci armády a veteránských spolků, aby položili věnce a uctili památku padlých. I Češi si připínají symbolické vlčí máky. Den válečných veteránů tak i v našem prostředí slouží k uctění všech, kteří nasazovali a nasazují svůj život v boji za svobodu a mír, ať už v zákopech první světové války, v odboji, nebo v novodobých zahraničních operacích.

Foto: Helena Melezínková, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Reakce na článek

  • Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

    Sdílejte s lidmi své příběhy

    Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz