Článek
Německo směřuje k historickému bodu zvratu. Nejnovější populační prognóza Spolkového statistického úřadu varuje: Populace se nezadržitelně zmenšuje a stárne nevídaným tempem. Doba, kdy se na jednoho seniora „složilo“ pět pracujících, je dávno pryč.
Podle statistiky se do roku 2035 naplní zlověstná předpověď, před níž už dlouho varovali. Každý čtvrtý Němec bude starší 67 let. Ještě letos je to přitom „jen“ každý pátý. A bude hůř. Za další 3 roky se počet lidí v důchodovém věku zvýší o minimálně 3,8 milionu na více než 20,5 milionu. Jejich podíl se tak v roce 2038 vyšplhá na alarmujících 25 až 27 procent populace. Čtvrtina, až skoro třetina všech obyvatel, bude v důchodu. A to je obrovský problém pro zemi, která ještě nedávno byla za nezpochochybnitelného ekonomického tahouna Evropy.
Hlavním motorem tohoto rychlého stárnutí je to, že silné generace nyní masově opouští pracovní trh. Karsten Lummer, vedoucí oddělení Populace v Destatisu, potvrzuje: „Generace baby boomers je uprostřed přechodu z pracovního života do důchodu. Budou následovat výrazně menší kohorty.“
Celý problém lze vyjádřit dvěma slovy: Poměr závislosti. Zatímco počet seniorů roste, populace v produktivním věku klesá. Nyní připadá 33 lidí v důchodovém věku na 100 lidí v produktivním věku. Do roku 2070 by se tento poměr mohl zvýšit až na 61. Pak by na každého příjemce dávek z penzijního systému připadalo méně než dva přispěvatelé. Což je neuplatitelné.
A co hůř, ani vysoká migrace nedokáže tento trend zvrátit. To, co si od ní politická reprezentace země v posledních letech slibovala se nekoná. Nestoupá ani zaměstnanost migrantů tak, jak se myslelo, logicky tedy nechodí ani více peněz do rozpočtu. A tak je statistika neúprosná. Populace v produktivním věku se i přes velký příliv nově příchozích dle celostátní agentury zmenší do roku 2070 nejméně o čtyři miliony lidí. Zajištění chodu ekonomiky a financování penzí tak bude záviset na výrazně menším počtu pracujících.
Demografická krize nezasáhne Německo rovnoměrně, naopak ještě více prohloubí regionální rozdíly. Východoněmecké spolkové země jsou již nyní v průměru výrazně starší a podle všech scénářů se budou i nadále populačně zmenšovat. U západních spolkových zemí se při troše štěstí očekává jakási stabilizace. Jedinou výjimkou, kde se očekává růst (za podmínky vysoké imigrace), zůstávají jen Berlín, Hamburk a Brémy.
Spolu s demografickým stárnutím přijde i ohromná poptávka po zdravotní péči. Počet takzvaných „super-seniorů“ (osob ve věku 80 let a starších) vzroste z 6,1 miliónu v roce 2024 na šokujících 9,8 milionů do roku 2050. Tato demografická změna bude vyžadovat masivní investice do služeb dlouhodobé péče a redefinici celého sociálního systému.
Celková populace Německa, která v roce 2025 činí 83,5 milionu, by do roku 2070 mohla klesnout až na 74,7 milionu, což není žádný nejhorší možný katastrofický scénář, ale tzv. střední odhad. Německo zjevně stojí na začátku hluboké transformace, která promění jeho sociální tvář, a zemi v příštích dekádách donutí k bezprecedentním reformám. Podle poslední zprávy statistického úřadu tak Německo při současném vývoji bude zemí chudých seniorů. Problém je přitom celoevropský. Roky se o něm mluví, vlády o něm debatují, statistici jím „straší“ lidi, ale funkční řešení je stále v nedohlednu.
