SATIRA: Česko světovou velmocí

První věc, která by se na globální scéně změnila, je samozřejmě jídelníček. Pryč by byly ty exotické a úplně zbytečně složité kuchyně! Najednou by se na summitu G7 (nebo spíše teď už G1, protože my víme vše nejlépe, tak proč se s někým radit) podávala svíčková se šesti a becherovka jako welcome-drink. Diplomaté z celého světa by si museli zvyknout na pravidelné pivní pauzy a také na to, že veškerá bilaterální i obchodní jednání nemohou být nikdy více v prostorách, kde chybí pípa. A jukebox. S Karlem Gottem a hity z Diskopříběhu.

Zdravotní systémy celého světa by začaly řešit nečekaný boom nadváhy a dny, protože „lehká česká strava“ by se stala povinností. Ale pozor - k jejímu podávání by nejdřív každý musel získat schválení s kulatým razítkem. Jedno od ministerstva gastronomie, druhé od ministerstva veřejného pořádku (jestli není provozovna v místě, kde by rušil ryk po deseti pivech) a třetí od místního úřadu pro harmonizaci chutí. Každé povolení by samozřejmě vyžadovalo vyplnění formuláře A347b/2, přílohy C a doklad o zaplacení správního poplatku. Pořádek musí být.

Na mezinárodní politické scéně by zavládla Švejkova logika. Namísto složitých strategií a dlouhodobých hledání kompromisních řešení by se problémy řešily tím, že by se na ně „šlo od lesa“, s humorem a zdánlivě naivním, ale překvapivě účinným řešením. A co by se zdálo neřešitelné? Tak to by se holt shodilo ze stolu, protože co není na očích, neexistuje. Hotovo. Války by se nevedly. Místo nich by se spory řešily u stolu plného chlebíčků a vzájemných ústupků, které by sice nikdo pořádně nechápal, ale nakonec by stejně vedly k míru. Kdo by se chtěl hádat, když se za chvilku podávají řízky?! Prezidentský palác by už nemusel zachovávat žádné dekorum, přeci jen - velmoc jsme my, tak na co se dál předvádět a tak by se nejspíš proměnil na turistickou atrakci a hlava státu by státnické záležitosti projednávala v papučích a s dobrou plzeňskou dvanáctkou na své chalupě. Proč? Protože chaty a chalupy je to, co by nám svět měl opravdu závidět.

Celosvětová ekonomika by se začala řídit heslem „co můžeš odložit na zítra, odlož i na pozítří“, což by možná vedlo k občasnému chaosu, ale hlavně k minimu stresu. Jedním z klíčových prvků české světovlády by bylo globální „remcání“. Na každém mezinárodním fóru by se řešily spory o to, jestli není ta svíčková moc drahá, jestli ten fotbalový rozhodčí zase nekopal za soupeře, nebo proč už zase zdražili máslo. A nebo co to ti „rádoby autoři“ na Médiu zase píší za nesmysly. Toto všeobecné nespokojené brblání by paradoxně fungovalo jako ventil a udržovalo globální mír – vždyť kdo by měl čas na válku, když je potřeba si pořádně zanadávat na počasí, ženy, muže, život?

Ve vědě a technologii by se Česko zaměřilo na to podstatné. Místo vesmírných programů, studií různých pohlaví a řešení Greendealu by se investovalo do vývoje dokonalé pražičky na kafe, která by uměla připravit ranní kávu přesně podle vaší momentální nálady, nebo do revolučních technologií pro opékání špekáčků, které by eliminovaly riziko jejich spálení. A samozřejmě, celosvětově by se proslavila technologie výroby takových ponožek, které se neošoupou ani v sandálech – s vestavěným GPS, aby se člověk neztratil ani po deseti pivech a to ani v Tatrách. Vynalezli bychom také revoluční systémy na sběr a recyklaci plastových víček, které by se staly novou globální měnou a předmětem vášnivých sběratelských honů.

Svět by také objevil kouzlo „univerzálního fušování“. Protože proč platit odborníka, když to „nějak zbastlíme sami“? Od opravy kosmické lodi po stavbu mostu, vše by se dělalo s neuvěřitelnou improvizací a mnohdy zvláštními, ale vždy obdivuhodnými výsledky. A když by si někdo přeci jen nevěděl rady? Stačilo by oslovit nově zavedenou poradní komisi. Ta by k dané otázce vytvořila online vlákno a jelikož je každý diskutující Čech odborníkem na slovo vzatým a to doslova na každou oblast bytí i nebytí bez ohledu na dohledatelné zdroje, žádné problémy by neexistovaly. Vše by bylo okamžitě vyřešeno. Minimálně slovně.

Kulturní revoluce by byla také nevyhnutelná. Svět by se musel naučit milovat nekonečné debaty o všem a ničem. Módní průmysl by se inspiroval sandálovým fenoménem, do hry by se vrátily ledvinky a hitem by se rozhodně staly pantofle na doma. A světe div se - od teď platí - praktická taška přes rameno není žádné „fópá“ - ani když je z Tesca. Filmový průmysl by se zaměřil na tvorbu nekonečných krimi seriálů z maloměsta, kde by každý díl končil nečekanou zápletkou a pocitem, že zlo číhá za každým rohem. Po celém světě by se zavedla povinná denní siesta s komentáři k aktuálnímu sportovnímu zápasu a večerní promítání seriálu Most! s titulky v jazyce dané země. Každý by se naučil, že nejlepší je mít chalupu na samotě u lesa a žít v klidu s maximální mírou sousedské výpomoci (a drbů).

Svět by byl prostě jiný. Možná by všichni o trošku víc nadávali a brblali, méně se usmívali, více si stěžovali a samotní Češi by byli zpočátku strašně zmatení, protože jako vládci světa by najednou nemohli všechny své problémy házet na nějaké jiné vnější větší síly a tak… ale zároveň by lidé na celém světě věděli, že nakonec se stejně vždycky všechno nějak vyřeší a že nejdůležitější je mít kde si sednout a hlavně zůstat v klidu. Česká schopnost improvizace a pověstná šikovnost by světu pomohla v mnohých ohledech. Sice by se stal trochu pomalejším, ale mnohem útulnějším místem. A to by nemuselo být vůbec špatné!

Kdyby se tak opravdu stalo, jaký další český stereotyp by podle vás definoval novou globální světovládu?

(Článek je humornou vizí nerealizovatelné skutečnosti. Jeho cílem není kohokoliv urazit nebo zesměšnit. Česká republika je krásná země s bohatou historií, která je ale stejně jako každá jiná země spojována s určitými předsudky, stereotypy a klišé, která jsou v článku použita. Čtěte tedy s lehkostí a berte text s humorem českému národu vlastním.)