Článek
Musel jsem si koupit glóbus, abych věděl, kde je Grónsko. Věta, která by se dala pochopit u zmateného turisty nebo v satirickém pořadu, ale zazněla z úst premiéra České republiky. Člověka, který má vést zemi, mluvit za ni v NATO a EU a orientovat se v základní geopolitice. Místo toho jsme dostali vystoupení, za které se musí stydět každý, kdo kdy otevřel atlas v páté třídě.
Grónsko není zapomenutý ostrůvek v Tichomoří. Je to strategické území, o němž se mluví v souvislosti s bezpečností, Ruskem, Čínou i Spojenými státy už roky. Že právě teď řeší jeho osud americký prezident, není žádná náhlá senzace. Že ho prostě potřebuje a že ho získá po dobrém nebo po zlém, slyšel celý svět. A přesto premiér země uprostřed Evropy působí dojmem, že byl touto debatou zaskočen stejně, jako kdyby se ho někdo zeptal na složení sluneční soustavy.
Možná to chce koupit… My určitě preferujeme, aby došlo k dohodě v rámci aliance…Já jsem si koupil kvůli tomu glóbus za 15 tisíc, abych přesně viděl, kde to Grónsko je. A ten Orešnik by letěl z Ruska na Bílý dům 26 minut a 11. minuta je nad Grónskem. Takže argumenty prezidenta Trumpa o Číně a Rusku jsou relevantní a je potřeba se domluvit. Nějaké výzvy a deklarace jsou o ničem.
Nejde přitom jen o ten nešťastný glóbus. Jde o celkový tón. O vyhýbání se jasnému postoji, o relativizaci agresivních výroků spojence, o alibistické „musíme se domluvit“, které ve skutečnosti znamená „nechci říct nic“. A když už nic neříkáme, alespoň bychom neměli působit dojmem, že si teprve dohledáváme, o kterém místě se teď vlastně dohaduje světová politika.
Anketa
Děti na základní škole vědí, kde je Grónsko. Vědí, komu patří a proč je důležité. Premiér by měl vědět mnohem víc. Místo toho se chlubí nákupem glóbusu a tváří se, že tím vysvětlil složitost mezinárodní situace. Nevysvětlil. Jen ukázal, jak hluboko lze klesnout v očekáváních od nejvyšší politické funkce.
Tady se zbabělost mění v politickou ostudu. Ve chvíli, kdy americký prezident otevřeně mluví o „získání“ cizího území, kdy vyvíjí tlak na spojence a relativizuje suverenitu jiných států, český premiér nedokáže říct ani základní větu - že stojíme na straně mezinárodního práva a spojence, kterému území patří. Ne proto, že bychom chtěli vyvolávat konflikt, ale proto, že mlčení v takové chvíli není neutralita. Je to strach. A politika ústupků nefunguje, to nám ostatně historie dokázala.
Grónsko je autonomní součástí Dánska, našeho spojence v NATO i Evropské unii. A především – samotní Gróňané dávají dlouhodobě jasně najevo, že o připojení k USA nestojí. Opakovaně to říkají jejich politici, zaznívá to v průzkumech veřejného mínění i v oficiálních vyjádřeních tamní vlády. Právo na sebeurčení není detail, který lze smést ze stolu poznámkou o glóbusu a raketách letících přes severní pól.
A český premiér? Ten místo jasného postoje začne filozofovat o tom, že „je potřeba se domluvit“, jako by šlo o obchodní slevu na obilí, ne o suverenitu území a tlak velmoci. Jako by silnější měl automaticky právo si brát, co se mu hodí a menší státy měly poslušně mlčet, aby se náhodou nikoho nedotkly.
Anketa
Tohle není diplomacie. Tohle je servilita. Strach říct nahlas, že i spojenec může překročit hranici. Strach postavit se Trumpovi, protože je hlasitý, silný a nevyzpytatelný. Jenže právě od premiéra malé země, navíc s historickou zkušeností, bychom čekali opak - že bude chápat, jak nebezpečný precedens takové mlčení vytváří.
Protože jestli dnes nedokážeme říct jasné „ne“ u Grónska, co řekneme zítra, až si někdo silnější začne „kupovat“ další kus světa? A kolik glóbusů si na to ještě budeme muset koupit?
