Článek
V České republice žije podle průzkumů přes dva milióny psů. Čtyřnohé chlupáče má kolem 40 procent domácností a ročně každý pejskař vydá přes šestnáct tisíc korun, dohromady pak i s připočítanými náklady na veterinu, pořízení, oblečky a všechny ty věci okolo něco přes 12 miliard. To už je docela pěkná sumička. Schválně…
Anketa
Podle některých lidí patří pes pouze na barák a má být venku. Přiznejme si ale, většina chovatelů má psa doma. Češi psi milují. Mnoho se mnoho lidí ke svým psím miláčkům chová spíše jako k malým čtyřnohým dětem. Spí v jedné posteli, dávají jim jídlo ze svého talíře, jsou na ně citově a psychicky závislí. A tak psům vystrojujeme narozeninové oslavy, slavíme s nimi vánoce a dáváme jim dárky, tak trošku si je polidšťujeme. Většina pejskařů vám řekne, že mají psy raději, než lidi. Tak schválně…
Anketa
Kdo nemá psa, může být druhými lidmi v české společnosti považován za minimálně zvláštního. Platí to ale i obráceně, opravdu. Pejskaři jsou kasta, která se vzájemně schází v parcích a plánuje ovládnout svět. Ehm, tedy - i to padlo v jednom rozhovoru, kde si dělali z přehnaně útlocitných pejskařů srandu. A že někteří jsou. Naše láska k pejskům se stala i inspirací k mnohým vtipům a legračním článkům, ve stylu 10 věcí, proč být raději se psem než s mužem / ženou a tak podobně. Tady je pár ukázek:
- Můžete mít v posteli klidně víc psů a žádný vám nebude dělat scény
- Pes se nezblázní, když zjistí, že jich máte více, spíše naopak
- Psovi je jedno, kolik jste měli psů před ním.
- Psovi můžete říct všechno a nevykecá to. A dokonce i poslouchá
- Když láska tak láska a žádný sliby "do konce života" a prd z toho
- Na velikosti jim záleží tak akorát u pamlsků
- Nedělní obědy u rodičů vašeho psa se neočekávají
- Když vás naštve, pošlete ho na místo a hotovo (zkuste to ve vztahu)
- V obchodě nebude otravovat, že všechno chce. Ani na výletě, že je horko a že už ho bolí nohy. A ani pindat na plavky. Nebo na blbě vybranou restauraci
Je to zvláštní, ale my lidé jsme opravdu do psů pobláznění. Je nám úplně jedno, že si před chvíli lízal bůhvíco a čichal k bůhvíčemu - prostě o minutu později si necháme olízat celý obličej a ještě se u toho cítíme milování. Když přijdeme domů, máme občas chuť toho chlupáče ukřižovat, protože koš je po celém bytě a všude sajgon, ale po pětiminutovém kárání stejně řekněme Pojď sem a začneme ho mazlit. Kdybyste přišli domů a to stejné provedl váš partner, také by to tak dopadlo? A to se nebavíme o tom, když jíme něco, co bychom ani vlastním sourozencům nedali ochutnat, ale pak stačí ten pohled do těch psích očí…
Jak na tom se psi jsme ukazují i mnohé studie a testy. Známá je například studie Harrisonova fondu. Ten vydal dva naprosto stejné inzeráty, kde prosí o finanční pomoc kvůli těžkému onemocnění. Jen k jednomu dali fotku dítěte a ke druhému psa. Kdo myslíte že vyhrál? Samozřejmě - pes dostal daleko více peněz. Obdobně dopadla studie bostonské univerzity. Respondenti četli novinový článek, kde byl někdo napaden agresorem. Oběť se lišila. A jak jinak - napadení psa je daleko více rozrušilo a rozčílilo, než když dostal na budku dospělý člověk.
Anketa
Podle celoevropských průzkumů jsme jedněmi z největších pejskařů v Evropě. Ano, asi by se dalo souhlasit s autory zmiňovaného podcastu. Česko je tak trošku… Čoklistán.
