Článek
Oficiální historie mluví jasně - gotický hrad, původně zvaný Karlskrone, nechal v polovině 14. století postavit český král a císař Karel IV. Pověst, která se šíří staletími, mu ale přisuzuje jiného, mnohem temnějšího stavitele. Rytíře Radouše.
Jeho příběh začíná nešťastným, téměř biblickým prokletím. Těhotná matka, zklamaná předpovědí, že se jí narodí syn místo vytoužené dcery, prý v hněvu vykřikne, že raději porodí osla. A stalo se. Na svět přišel chlapec s oslíma ušima, kančími zuby a kozlí bradkou. Znetvořený Radouš se stal terčem posměchu, vyrostl v pomstychtivého a zlého muže, který nakonec raději utekl do divočiny, kde se oddal černé magii.
Radyně – půdorys hradu od Vojtěcha Krále z Dobré Vody publikovaný roku 1905: 1 – násep, 2 – příkop, 3 – první brána, 4 – druhá brána, 5 – schodišťový přístavek, 6 – velká věž, 7 – palác, 8 – polookrouhlá věž, 9 – příhrádek, 10 – vězení, 11 – okrouhlá věž, 12 – studna
Zlom nastává, když Radouš v lese objeví spícího mnicha a ukradne mu knihu kouzel. Při pokusu o čtení podivných znaků vyvolá skřítky, kteří se mu zavázají poslušností. Jeho první přání je prosté - stát se mocným pánem a mít vlastní nedobytné sídlo. A tak na buližníkové skále, kde dnes stojí Radyně, vyroste za pouhou jednu noc velký hrad.
Historická ironie je zjevná – lidová tvořivost zde postavila bájného zakladatele proti skutečnému císaři, pravděpodobně proto, že původní, německy znějící název Karlskrone (Karlova koruna) se v českém prostředí neujal a hradu se po Karlově smrti začalo říkat podle vrchu, na němž stál - Radyně. Pověst o Radoušovi tak efektivně přepsala historii. Ale pojďme v příběhu dál.
Radouš byl bohatým a mocným hradním pánem, ale jeho prokletí pokračovalo. Toužil po normálním dědici. Našel si krásnou nevěstu, jenže dítě, které se jim narodilo, zdědilo otcovo znetvoření.
To vedlo k šílenství a následně sérii brutálních vražd, která mění celý příběh v horor. Radouš dál zkouší splodit syna, nedaří se mu to a tak v hněvu zavraždí každé znetvořené dítě a každou ženu, která jeho potomka porodí. Celkem zabije šest, či dokonce sedm manželek (zde se pověst rozchází). Jejich těla ukrývá ve sklepení hradu. Teprve sedmé (nebo osmé) ženě Kateřině se podaří odhalit hromadu koster a uprchnout.
Radouš se celý život bál jen jediného - bouřky. Před ní ho chránil amulet, který mu dával nesmrtelnost. Jednoho dne, když se na Radyni hnala mohutná černá mračna, utíkal se schovat do podzemí, ale amulet se mu přetrhnul a on jej ztratil. V té chvíli udeřil blesk přímo do hradní věže, ta se zřítila a pohřbila Radouše pod sutinami.
Legenda tak představuje metaforu božího trestu za Radoušovu krutost a pýchu. Podle místních vyprávění však jeho trest smrtí neskončil. Duch ušatého Radouše je odsouzen k tomu, aby bloudil po hradě, dokud někdo z jeho potomků neusedne na papežský trůn. Otázkou je, jak by to bylo možné, když všechny jeho děti skončily zmasakrované ve sklepení. Ale kdo ví, možná Kateřina utekla těhotná, podle dalších verzí utíká Kateřina i s dítětem, které Radouš nezabil…
Ať tak nebo tak, Radouš prý dodnes jezdí s kolečkem naplněným kolomazí, jako trest za nečestné bohatství, prolitou krev a krádež knihy kouzel, po zbytcích Radyně, která se tyčí nad Plzní a straší, takže i vy jej můžete potkat.
Kde se vzala tak silná a temná pověst? Někteří badatelé poukazují na možnou souvislost s pohanskými mýty. Postava Radouše je svými zvířecími rysy podobná dávnému slovanskému démonu Rodovi. Radoušova legenda tedy není jen pohádkou, ale pravděpodobně směsí tří prvků: historického jména místa, které lidé vztáhli na bájného zakladatele, ozvěny starých pohanských mýtů v podobě démona a středověké morality o potrestání krutého a pýše zkaženého vládce.
Dnes je Radouš jakýmsi maskotem hradu, který láká turisty, ale jeho příběh zůstává hlubokým vhledem do kolektivní paměti Plzeňska, kde se historie proplétá s hlubokou, ač mrazivou, mytologií. Navštívili byste Radyni za bouřky?
