Článek
Ledové interno. Tak by se dal také nazvat jedenáctý únor roku 1929. Už od ledna je neskutečná zima. Po relativně teplém prosinci tak přišel teplotní šok. Republiku zasypal sníh a teploty klesly hluboko pod bod mrazu. Zamrzla potrubí a tak neteče voda. Plynové vedení má také problémy. Doprava kolabuje, neboť vlaky doslova přimrzají ke kolejím, které místy praskají. Lidé, zachumlaní do vrstev oblečení, stojí fronty na uhlí, jako by se čas vrátil o několik let zpátky do válečného období. Ale netrpí jen ti. Příroda boj s počasím jasně prohrává. Zamrzají rybníky téměř až na dno a voda se mění na led i v řekách. Ledová krusta na Vltavě dosahuje hloubky až jednoho metru. Zvířata v lesích se nemají kam schovat a tak umírají ve velkém. V samotné Praze sbírají lidé do nůší zmrzlé ptáky ve velkém. Černá kronika hlásí denně mnoho mrtvých lidí. A nejde jen o lokální jev. Trpí i jiné části Evropy. Například v Benátkách zamrzly plavební kanály. U Šibeniku v dnešním Chorvatsku dokonce podle zpráv zamrzlo i moře.
Anketa
11. února 1929 byla naměřena absolutně nejnižší teplota vzduchu v Litvínovicích v dnešním Jihočeském kraji. Teploměr ukazoval mínus 42,2 stupňů. Desítky stupňů pod nulou hlásila i jiná místa v republice. V hlavním městě, které sklízí posměch lidí z ostatních krajů, že se Pražané hroutí při mínus 3 a třech centimetrech sněhu, byla v tento den zapsána teplota -27,1 stupňů Celsia.
Schválně si to porovnejte s extrémně ledovým obdobím, které si ještě mnozí pamatují. Vzpomínáte na zimu 2010? Ve střední Evropě se teploty pohybovaly kolem teplot mínus 20 až mínus 30. Mráz zabil stovky lidí, jen v Česku to bylo více než pětadvacet obětí. A to rtuť teploměru zdaleka nespadla tam, kam před 96 lety. Světový rekord je -98,6 stupňů na Antarktidě, nejde ale o klasické pozemní měření, nýbrž o měření teploty pomocí satelitů.
Zima k zimě patří. Poslední roky jsou tato roční období spíše teplejší a teploty se střídavě mění. Jeden týden je pod nulou, další zase připomíná jaro. To se lidem, kteří nemají rádi mrazy může zamlouvat, ale zase tím trpí příroda. Tyto teplotní skoky ovlivňují biorytmus a návyky zvířat, trpí tím rostliny, odnáší to zemědělství. Jako dítě si pamatuji doby, kdy jsme sáňkovali celou zimu mezi domy na sídlišti, protože bylo plno sněhu. Současné zimy to svou proměnlivostí moc neumožňují. Abyste si opravdu užili sníh s dětmi, musíte je vzít na hory. Nebo si jen ve svých vzpomínkách své dětství idealizuji a přibarvuji, jak to má lidský mozek ve zvyku, nevím. Schválně, máte také ten pocit, že dříve byly zimy jako z obrázku Lady a teď již nejsou? Napište do komentářů, jestli to vidíte stejně a jak si zimy pamatujete vy.
