Článek
Celá situace připomíná scénku z Haškova románu. Kdyby Švejk žil dnes, jistě by se přihlásil do fanklubu Viktorie Plzeň, v ruce držel transparent a bezelstně prohlásil: „Poslušně hlásím, pane feldkurát, že jsem netušil, že si Turek vezme Švejka tak osobně.“
Kdybychom ale brali všechno doslova jak naši přátelé z Bosporu, museli bychom doma zrušit i kávu. Vždyť kolikrát denně někdo u nás pronese: „Jdu si uvařit turka, dáš si taky?“ … a nikdo se zatím nepozastavil nad tím, že to nezní zrovna jako projev míru a přátelství mezi národy. Představte si, že by to slyšeli v Ankaře. Diplomatická nóta by byla na světě dřív, než by se onen turek změnil v lógr. „Proboha, ti zlí Češi nás tam vaří!“
A to ještě netuší, že máme i svého hajlujícího Turka. Takže rasisti asi nebudeme, minimálně ne protiturečtí, když ho necháme zastupovat celou zemi v Evropském parlamentu a teď dokonce řešíme, jestli nás nemá zastupovat v zahraničí na ministerském postu. To by koukali, kdyby jim tam přijel, řádně odchovaný na České sodě a znalý švejkovského humoru, pozdravil svým způsobem a zahlásil: „Já jsem taky Turek a tady mě máte“. To už by nám asi tatíček Erdogan vyhlásil válku.
Celá ta aféra je vlastně krásnou ukázkou, jak se z literárního skvostu, typicky českého humoru a jeho použití na stadionu může stát „mezinárodní incident“. My, národ Švejků, jsme zvyklí dělat si legraci ze všeho — ze sebe, z mocipánů, z politiky i z těch, co se berou moc vážně. Ale zjevně ne každý má na ironii , satiru a nadhled buňky. No jo… holt jsme ty „smějící se bestie“.
Takže, milí turečtí přátelé: Než se rozčílíte nad Haškem, zkuste si ho přečíst. Možná zjistíte, že se nesměje vám, ale s vámi. A kdybyste náhodou přijeli do Česka, klidně vás pozveme na jednoho… no, víte koho. Turka…
Reakce na článek: Skandál, rasismus! Turky rozzuřil plzeňský transparent, fanoušci běsní
