Článek
Aktuálním a nejviditelnějším příkladem je Andrej Babiš, předseda hnutí ANO a premiér, jehož jméno je dlouhodobě spojováno s koncernem Agrofert i dalšími podnikatelskými aktivitami. Tyto firmy působí v oblastech, které jsou silně závislé na státu – zemědělství, potravinářství či chemický průmysl – a zároveň čerpají dotace nebo se účastní veřejných zakázek. Přestože byl Agrofert formálně převeden do svěřenských fondů, řada institucí včetně Evropské komise či Transparency International opakovaně upozorňuje, že skutečný střet zájmů tím nebyl odstraněn, pouze právně „zabalen“.
To odhaluje zásadní slabinu českého právního systému. Zákon o střetu zájmů je postaven především technicky: zakazuje některé konkrétní situace, ale neřeší samotnou podstatu problému. Politici mohou dál vlastnit firmy, investovat, vytvářet holdingové struktury nebo převádět majetek na rodinu. Zákon se snaží regulovat důsledky, nikoliv příčinu. Výsledkem je systém, který umožňuje legální, ale morálně problematické obcházení pravidel.
Přitom existují oblasti státní služby, kde se na podobné kompromisy vůbec nepřistupuje. Vojáci, policisté, soudci či státní zástupci mají jasně daná omezení: nesmí podnikat, nesmí vykonávat činnosti, které by mohly ohrozit jejich nestrannost nebo důvěru veřejnosti. Nikdo to nepovažuje za útok na jejich svobodu – je to daň za výkon moci, odpovědnosti a přístupu k citlivým informacím.
Proč by tedy politici, kteří rozhodují o miliardách z veřejných rozpočtů a nastavují pravidla pro celé hospodářství, měli mít volnější režim než policista nebo voják? Pokud je politika veřejná služba, pak by měla podléhat stejnému principu: osobní ekonomický zájem musí jít stranou.
Současný argument, že politická funkce je „dobrovolná“ a že politik má stejné právo podnikat jako kterýkoliv jiný občan, míjí podstatu věci. Ano, vstup do politiky je dobrovolný – právě proto by měl být spojen s vědomým přijetím omezení. Stejně jako člověk, který se rozhodne stát se soudcem, ví, že se vzdává části své profesní svobody, měl by politik přijmout, že po dobu výkonu funkce nebude podnikat ani nepřímo profitovat z firem napojených na stát.
Volba jít do politiky je svobodné soukromé rozhodnutí. Jde o službu státu a veřejnosti. Kdyby byl zákaz přijat, bylo by na každém, zda chce raději podnikat, nebo sloužit vlasti, naplňovat své mocenské ambice a „makat pro lidi“. Zákaz podnikatelské činnosti pro politiky je tak jednoduchým řešením a mocným nástrojem v boji s korupcí.
Dosavadní snahy o zpřísnění pravidel, například novela zákona o střetu zájmů po roce 2021, ukázaly, že problém není ani tak právní, jako politický. Ústavní soud zrušil části novely z procesních důvodů, nikoliv proto, že by myšlenka přísnější regulace byla protiústavní. Chybí především politická vůle – a ta často chybí právě proto, že by se změna dotkla samotných zákonodárců.
Výsledkem je paradoxní stav: stát formálně deklaruje boj proti střetu zájmů, ale fakticky toleruje systém, který jej umožňuje. Svěřenské fondy, investiční skupiny a nepřímé vlastnictví nejsou řešením, pouze kosmetickou úpravou problému. Jakmile se „vyřeší“ jeden podnik, objeví se jiný – a veřejná důvěra dál eroduje.
V České republice nesmí ze zákona podnikat soudci, státní zástupci, vojáci z povolání, policisté a příslušníci dalších bezpečnostních sborů, případně mají podnikání povoleno jen ve zcela výjimečné a přísně omezené podobě, zpravidla pouze jako správu vlastního majetku, nebo jen okrajové nekomerční činnosti (výuka, psaní apod.), možné jen s výslovným souhlasem nadřízeného (i na vedlejší činnost) a ve velmi omezené podobě. Důvodem je požadavek na nestrannost, nezávislost a prevenci korupce při výkonu státní moci. Někteří státní úředníci mají podnikání rovněž omezeno zákonem o státní službě. Naopak politici – poslanci, senátoři, ministři či premiér – podnikat mohou, pouze s dílčími omezeními podle zákona o střetu zájmů, což je často kritizováno jako paradox, protože právě oni rozhodují o zákonech, daních, dotacích a veřejných zakázkách. Lidé s největším vlivem na veřejné finance tak mají nejmírnější omezení.
Jednoduchý a srozumitelný zákaz podnikání politiků po dobu výkonu funkce by byl jasným signálem, že politika není byznys, ale služba. A to i na úrovni samospráv u placených politických funkcí. Neznamenalo by to vyvlastnění ani trest, ale dočasné omezení, které je plně srovnatelné s jinými profesemi ve státní službě.
Pokud chce česká společnost skutečně omezit střety zájmů a obnovit důvěru v politiku, nestačí donekonečna ladit technické detaily zákonů. Je potřeba přijmout základní princip: kdo spravuje stát, nesmí současně spravovat vlastní byznys. Teprve pak lze mluvit o politice jako o službě veřejnosti, nikoliv o prostoru pro osobní ekonomický prospěch.
Anketa
zdroje a informace:
Babiš vlastní obří majetky i mimo Agrofert. Nejvíce přes skupinu SynBiol - Seznam Zprávy, Po Agrofertu SynBiol: Další možný střet Babišových zájmů - Novinky
European Commission audit report finds Czech Prime… - Transparency.org , Babiš je ve střetu zájmů, tvrdí Evropská komise. Česko má vrátit část dotací pro Agrofert - Euro.cz
Pro zvídavé jsem připravil souhrn zákonů, které zákazy podnikání řeší, včetně zákona o střetu zájmů:
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (Oddíl 3, § 85): zakazuje soudcům podnikání a většinu výdělečných činností.
Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (Část sedmá, § 24a): stanoví obdobná omezení pro státní zástupce jako pro soudce.
Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (Část třetí, Hlava 1, § 47): zakazuje vojákům podnikat a být v orgánech obchodních společností.
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (Část třetí, § 48): upravuje zákaz podnikání pro policisty, hasiče, celníky, vězeňskou službu, BIS a další bezpečnostní sbory.
Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě (Část třetí, § 81): omezuje podnikání a vedlejší výdělečné činnosti státních úředníků, zejména z důvodu střetu zájmů.
Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů: vztahuje se hlavně na politiky a volené funkcionáře, podnikání jim nezakazuje, pouze stanoví dílčí omezení a povinnosti (jako je oznamování majetku, zákaz některých vlivů apod.).
