Článek
Nejde přitom o jeho politické postoje, jako spíše o závažné kontroverze a údajné výroky z minulosti, které vrhají stín na Turkovu způsobilost reprezentovat Českou republiku na mezinárodní scéně. Články v médiích mluví o údajných smazaných příspěvcích ze sociálních sítí. Ty už začala policie prověřovat pro podezření z trestných činů hanobení národa, rasy, etnické či jiné skupiny obyvatel, podněcování k nenávisti a schvalování trestného činu. Tato zjištění o údajných sympatiích k nacismu, rasistické a homofobní výroky a zlehčování zločinů, pokud by se ukázala jako pravá, by z jakékoliv zahraniční cesty učinila diplomatickou noční můru. Jak by asi vypadala?
Německo: Ve stínu hákového kříže
Při oficiální návštěvě Německa by Turkovy údajné příspěvky o nacismu a fotografie, na nichž je zachycen s gesty připomínajícími nacistické pozdravy, dominovaly při každém jednáním. Tisková konference s německými protějšky by se neobešly bez ostrých dotazů na „českého ministra s neonacistickou fascinací“. Novináři by si na českém ministrovi doslova smlsli. Německo, které si nese těžké dědictví historie a přísně trestá projevy nacismu, by pravděpodobně projevilo značnou zdrženlivost. Atmosféra by byla plná nedůvěry a oficiální program by se scvrkl na nutné minimum. Německo je na jakékoliv projevy i sebemenších sympatií ke svému odsouzeníhodnému historickému selhání extrémně háklivé. Namísto posilování bilaterálních vztahů by se řešily omluvy a distancování se od extremismu, čímž by byla pověst české diplomacie značně poškozena.
Izrael: V Jeruzalémě pod palbou kritiky
Návštěva Izraele, země s jedním z nejcitlivějších vztahů k holokaustu a neonacismu, by se nesla v duchu maximálního napětí. Turkovy údajné „lajky“ u fotografií Adolfa Hitlera, odkazy na „árijskou rasu“ a „konečné řešení“, stejně jako jeho obrázky se zdviženou pravicí, by v židovské zemi jistě nebyly jen tak přehlédnuty. Izraelští představitelé by pravděpodobně požadovali vysvětlení a kategorickou omluvu. Návštěva by mohla být doprovázená protesty veřejnosti a médií by kolovaly články s palcovými titulky o tom, jak se český ministr zahraničí dostal na úřad i přes projevy sympatií k ideologii, která usilovala o vyhlazení jejich národa. Česká republika by zřejmě byla pod tlakem, aby se od vlastního ministra distancovala, její dosavadní pevné spojenectví s Izraelem by pravděpodobně utrpělo velmi vážné trhliny.
Arabské země: Nedůvěra a ohrožení bezpečnosti
Vztahy s arabskými zeměmi by okamžitě zatížila Turkova aféra s vyhrožováním zaměstnanci saúdskoarabské ambasády s náznaky násilí. Omluva typu: "Nábojnice mi vypadla z kapsy omylem přímo na kapotu auta (kde podle posledního článku na Novinkách ani neležela, ale zůstala stát), by arabský svět rozhodně neuklidnila. Bez ohledu na kontext by tato událost, společně s jeho údajnými rasistickými výroky, vytvářela atmosféru hluboké nedůvěry a namísto jednání o ekonomické či bezpečnostní spolupráci by se pozornost stáčela nechtěným směrem. Arabské země by mohly vnímat jeho přítomnost jako diplomatickou provokaci. To by mohlo vést k omezení kontaktů na nejnižší možnou úroveň nebo dokonce k formálním protestům. Navíc - zde jde o jiný svět a kulturu i co do vnímání výhrůžek a bezpečnosti - otázkou tedy je, jak by to rezonovalo mezi radikálnějšími částmi arabské společnosti.
Země s velkými romskými komunitami: Vítkovské „dědictví“
V zemích s významnou romskou populací by byla návštěva obzvláště problematická. Turkovy údajné rasistické postřehy, včetně zlehčování žhářského útoku ve Vítkově a hanlivých výroků o Romech, by se staly hlavními tématy. Při svých návštěvách by byl český ministr konfrontován s hněvem romských aktivistů i politiků, kteří by poukazovali na jeho výroky jako na projev institucionalizovaného rasismu. Setkání by se proměnila v nepříjemná vysvětlování a pokusy o uhlazení škod. Dlouhodobá snaha o integraci a respekt k menšinám v Česku by byly v očích těchto zemí i mezinárodních organizací vážně zpochybněny.
Kterákoliv země: Stín pochybností
V podstatě v jakékoliv zemi by se ministr zahraničí Filip Turek nevyhnul nepříjemným dotazům a pochybnostem. Na globálních fórech, jako je OSN nebo Rada Evropy, by se jeho kontroverze staly terčem pokaždé, kdy by si chtěl někdo do České republiky „rýpnout“. Otázky na jeho údajném násilím na ženách a výroky o volebním právu žen by vyvolaly nevoli u feministických organizací a lidskoprávních aktivistů. Každý jeho projev by byl zkoumán pod lupou. Místo prosazování českých národních zájmů a budování důvěry by musel neustále obhajovat svou minulost, čímž by se stal pro Českou republiku spíše břemenem než efektivním reprezentantem. Taková situace by nepochybně posílila kritické hlasy těch, kteří tvrdí, že tento člověk nemá v čele české diplomacie co dělat. Zahraniční partneři by se ptali, jak vážně Česko bere mezinárodní vztahy, když do jejich čela jmenuje někoho takto kontroverzního. A to jsme ani neřešili Norsko které údajně označil za „levicový parastát“ a „předvoj degenerace elit“, kterému by „vyhlásil válku“.
Změnilo by se to, pokud by se vše prokázalo jako falzum?
Zřejmě nikoliv. I v případě, že by se později ukázalo, že screenshoty a s nimi spojené výroky byly falešné, situace Filipa Turka v roli ministra zahraničních věcí by zůstala nesmírně komplikovaná a zahraniční cesty by byly i tak plné potíží. V mezinárodní politice a diplomacii se totiž velmi silně sází na vnímání a reputaci. Jakmile se do oběhu dostane takto závažné obvinění, zůstává po něm i po jeho vyvrácení pachuť. Zahraniční partneři i cizí média si nebudou pamatovat detailní právní analýzu pravosti. Ale obvinění, že byl český ministr zahraničí veřejně spojován s neonacismem, rasismem a násilím, to v prostoru zůstane. A diplomatický svět není to samé, jako když nad tím doma mávnete rukou a řeknete si: „Mámo, je to v cajku, on to neudělal a nějaký ty prkotiny z minula, no cooo…“
Taková návštěva Německa by i tak probíhala ve velmi chladné atmosféře. Média by se nepochybně soustředila na otázku, proč politik na postu šéfa diplomacie, vůbec přitahuje taková obvinění, a proč v minulosti používal provokativní symboliku, která k obviněním vedla. Podezření z nedostatečné politické soudnosti by zůstalo. Německá diplomacie by se z opatrnosti snažila udržovat distanci, aby se sama nestala terčem kritiky kvůli stykům s osobou se zpochybnitelnou pověstí. Zastínilo by to veškerá důležitá jednání. Hluboká nedůvěra by zůstala i v Izraeli. Turek by byl nucen neustále se obhajovat a vysvětlovat, proč se vlastně terčem takového útoku stal, namísto budování spojenectví. Jakékoli veřejné vystoupení by bylo podrobeno intenzivnímu dohledu. Vztahy s arabskými státy by se po odhalení falešného obvinění v podstatě neměnily. Odhalení nepravosti screenshotů by totiž neřešilo reálnou kauzu s vyhrožováním zaměstnanci ambasády. Tento incident je autentický a i nadále by sloužil jako důkaz Turkovy inklinace k agresivnímu a neprofesionálnímu jednání. Arabské země by ho stále vnímaly jako rizikového partnera.
Základní problém tkví v tom, že by Turek i po soudní rehabilitaci zůstal „tím ministrem, který byl obviněn z nacismu a rasismu“. Tato nálepka by jej provázela na každém kroku. Zahraniční cesty by se proměnily v takové turné krizové komunikace a odrážení dotazů na minulost. Namísto prosazování českých zájmů by celá diplomatická mise musela vynakládat obrovskou energii na obhajobu jeho osoby. Na mezinárodních fórech, jako jsou jednání NATO, EU nebo OSN, by to snižovalo kredibilitu a efektivitu České republiky. Zahraniční partneři by se jednoduše ptali, proč Česko nebylo schopno najít méně problematickou osobu.
Co s tím?
I když Filip Turek s největší pravděpodobností ministrem zahraničí nebude, ten mix údajných příspěvků, zmínek o domácímu násilí, antifeminismu, spojování s extremistickými názory i velmi zvláštních výmluv k jiným věcem (viz. byla to německá dálnice, půjčuji mobil neznámým lidem nebo mám doma svícny s hákovým křížem jako většina jiných domácností) ho z takové pozice diskreditují tak jako tak dostatečně. Co by pro něj bylo z hlediska politické kariéry a minimalizace škod nejlepší?
Rozhodně okamžité a nekompromisní právní řešení „facebookové kauzy“. Pokud Turek trvá na tom, že zveřejněné screenshoty jsou falešné, musí se aktivně a transparentně podílet na vyšetřování a podat trestní oznámení za pomluvu a šíření poplašné zprávy a falšování. Nesmí se spoléhat pouze na to, že policie věc sama prověří, ale měl by předložit vlastní důkazy, znalecké posudky a podpořit vyšetřování všemi dostupnými prostředky, například přístupem k technickým datům svých účtů. Transparentnost je nezbytná. Nejlepší by pro něj bylo se dobrovolně stáhnout z přímých spekulací o ministerských postech, zejména ministera zahraničí. Měl by veřejně prohlásit, že prioritou je úplné očištění jeho jména a že do té doby nebude vyvíjet tlak na obsazení žádné pozice, která vyžaduje stoprocentní důvěru a bezproblémovou pověst doma i v zahraničí. Takový krok by ukázal politickou pokoru a zodpovědnost, což by pozitivně vnímali jak koaliční partneři, tak prezident a určitě i veřejnost.
Je zároveň nutné zásadně změnit komunikační styl. Turek by měl opustit veškeré provokativní a kontroverzní narážky, které by se daly jakkoliv spojovat s extremismem, rasismem nebo násilím. Neopakovat stále dokola jen: „Vyrůstal jsem na České sodě a jde o černý humor“. Místo toho by se měl zaměřit na věcná politická témata, kvůli kterým byl zvolen. Naplno se pustit do otázek dopravy, automobilového průmyslu, EU regulací či jakýchkoliv jiných. Ale přestat se zaobírat jen kauzou.
Místo obhajoby by měl přejít do ofenzívy v pozitivním slova smyslu. To znamená - aktivně vyhledávat setkání s představiteli romské komunity (ne, dva bratři opravdu nestačí), židovské komunity a dalších menšin, které se mohou jeho výroky cítit poškozeny. Ne proto, aby se jim omlouval a připsal si čárku za setkání, ale reálně se zapojit do jejich projektů podporujících integraci, toleranci a lidská práva. Tím by demonstroval, že jeho současné hodnoty jsou v souladu s demokratickými principy a že místo řečí koná. Protože jak se říká - ukázaná platí. Neohánět se starými výsledky, ale „zavřít ústa všem kritikům“ svou aktuální aktivitou a prací „pro lidi“.
Prostě - nejlepší strategií pro Filipa Turka je v tuto chvíli minimalizovat viditelnost v kontextu kontroverzí, přenechat prostor právníkům a přesměrovat pozornost na svou odbornost a konstruktivní politiku. Dokud soud nerozhodne, zůstane pro jakýkoli vysoký úřad, zejména pro diplomacii, politicky toxický. Dočasný ústup ze světla reflektorů by mu umožnil přečkat tu největší mediální bouři a pak by se mohl vrátit se vztyčenou hlavou a jasně očištěným štítem.
odkazy ke kauzám a reakcím doma i v zahraničí:
pohled více stran k aktuální kauze: „obžaloba“ - Filip Turek – Deník N, „obhajoba“ - Cílená mediální dehonestace Filipa Turka. Nyní vše vyvráceno | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, Turkovo vyjádření - Sledujte exkluzivní rozhovor s Filipem Turkem v Hlavních zprávách na CNN Prima NEWS - CNN Prima NEWS
