Článek
Na tuto otázku je těžké najít odpověď. Jedni budou souhlasit s provozovateli kaváren, druzí budou namítat, že jde o zásah do práv hostů. Jaké jsou argumenty obou stran a proč k tomuto kroku vlastně německé kavárny přistupují?
Podle provozovatelů nejde ani tak o boj proti lidem, kteří si potřebují rychle něco vyřešit online, poslat e-mail a zase přístroj sklidí, jako spíše o řešení problémů s těmi, kteří využívají kavárny jako svou bezplatnou kancelář. Ať už jde o různé influencery, kteří z kaváren vysílají, zaměstnance na home-officech nebo prostě jen lidem, kteří chodí kvůli bezplatné WiFi. Tito lidé většinou přijdou, objednají si jednu nebo dvě kávy, rozloží své vybavení a sedí v kavárně i několik hodin. Jeden z provozovatelů dokonce mluvil o případu, kdy si jeden ze zákazníků otevřel notebook, k němu připojil dva externí monitory a hrál hry. Když pak přijde do kavárny člověk, který si chce opravdu vychutnat kávu a zrelaxovat se, musí těžce hledat místo a je obtěžován neustálým mlácením do klávesnic.
Podle kavárníků tak jejich provozovny ztrácejí punc místa, kam si lidé chodí odpočinout, vypnout, užít si atmosféru útulného prostředí. Knihy vymizely z kaváren takřka úplně. Z podniku se naopak čím dál více stávají co-working prostory a to si provozovatelé nepřejí. Ranní příliv „noutbukářů“ podle nich připomíná ranní sprinty na pláž s ručníkem - rychle si obsadit co nejlepší místo a sedět bez reálného využívání služeb podniku.
Tento krok některých kaváren samozřejmě rozdělil lidi do dvou skupin. Na ty, kteří krok podporují a souhlasí, aby byly v podnicích, nebo alespoň v některých jejich částech a v některých dnech v týdnu, notebooky zakázány. Druhá skupina je ale striktně proti a mluví o diskriminaci. Odmítají argument první skupiny, že provozovatel má právo si určit, jaké podmínky ve svých prostorech nastaví a říkají, že zákaz techniky je zásahem do jejich práv.
