Článek
Syrská rodina, která žije ve Stuttgartu, již od roku 2016, kdy do Německa utekla z Allepa, stihla nasbírat více než 110 trestných činů. Trestáni byli téměř všichni členové rodiny. Otec, dvě dcery, několik synů. Násilné činy jsou od krádeží, přes napadání až po pokusy o vraždu. Jeden z bratrů stihl nasbírat 34 trestných činů za poslední tři roky. Nejnověji přibyla do sbírky loupež a přepadení několika žen s nožem v ruce dalším z bratrů, který byl teprve před třemi měsíci propuštěn z vězení. Tato rodina doslova terorizuje své okolí. A takových rodin je v Německu vícero…
Přijde mi až neskutečné, kolik podobných případů dnes a denně vychází na německých serverech. O žadatelích o azyl, kteří přišli do Německa hledat lepší budoucnost. A Německo jim ji nabídlo. Poskytlo jim nový domov, kde se mohou cítit v bezpečí, daleko od útrap válek a jiných nebezpečí, která jim v jejich domovské zemi hrozila. Německo jim otevřelo náruč, poskytlo přístřeší, včlenilo do bohatého sociálního systému a chtělo na oplátku jediné - žijte u nás pokojně jako jedni z nás.
Namísto toho dnes a denně čteme o útocích (podle poslední zprávy GdP proběhne jen v Německu denně až 30 útoků nožem), demonstracích proti demokratickému zřízení hostitelské země, násilí a tak dále. Páchaných právě těmi, kteří by měli Evropanům za jejich vstřícnost děkovat. Namísto toho vidí tito nově příchozí tuto evropskou vlastnost jako slabinu a využívají ji do plna. Moc dobře vědí, že zákony v Evropě jsou ohybatelné a že s podporou mnohých organizací se jim nic hrozného nemůže stát. Jako jeden ze stále se opakujících scénářů uvedu například marné snahy o deportace usvědčených násilníků, kdy stačí použít opravdu jen pár výmluv (tu na zdravotní stav, tu na rodinu aj.) a soudně nařízená deportace je náhle neproveditelná a deportovaný propuštěn.
Jak je v civilizovaných právních státech vůbec možné, že někdo dokáže nastřádat například deset a více podmíněných trestů? Neměl by být status podmíněného odsouzení být právě proto, aby se odsouzenému ukázal ukazováček ve smyslu Dávej si pozor, tohle je první varování, nyní si na tebe budeme dávat pozor a pokud opět uklouzneš, budeš potrestán tzv.natvrdo?
Jak je možné, ze jsou tito x-krát trestaní jedinci schopni páchat další a další zločiny, šikanovat ostatní obyvatelstvo a stále mohou běhat na svobodě? Jak je možné, že někdo odsouzený k deportaci může jen tak někam zmizet, byť se má hlásit na určité adrese? Jak je možné, že.....
Otázek je mnoho a mnoho. Co vnímám jako malinkaté pozitivum je fakt, že odpovědi, sice pomalinku a v omezené míře, začínají přicházet. Před pár lety nebylo možné nazvat násilníka násilníkem, ale duševně chorou osobou. Bylo nemyslitelné sdělovat původ násilníků, což už neplatí. Násilí se omlouvalo frustrací. Atd.atd.
Nejsem žádný odpůrce uprchlíků, ani jejich vítačem, jak se ještě nedávno každý snažil každého někam zaškatulkovat. Jsem jen obyčejným Evropanem, který si přeje žít v zemích, které si uvědomují, že jinde zuří válka a jsou ochotné pomáhat, ale zároveň umí jasně říct - přijď k nám, poskytneme ti ochranu, ale respektuj nás a naše podmínky. Pak budou spokojené obě strany. Prostě jen chci žít v zemích, které dokáží udržet pořádek a klid, bezpečnost, na kterou jsme mohli být po právu hrdí a prosperovat.
Naše benevolence a pocit, že se musíme postarat o celý svět, nám rozostřilo vidění reality. Postarejme se o potřebné, ano. Ale neustupujme těm, kteří nám ubližují.
Přál bych si…
