Článek
Vědecké studie ukazují, že vlci jsou anatomicky štěkat schopni. V dospělosti však tuto schopnost přestávají používat, de facto ji ztrácejí. Nepotřebují ji. Důvod, proč naopak psi tuto schopnost využívají i v dospělosti a proč se dorozumívají štěkáním, jsme my – lidé.
Evoluce psího štěkání
Schopnost štěkat je spojena s vývojovým procesem a domestikací, které svedly psy a vlky na dvě různé evoluční cesty. Vlci a psi patří do čeledi Canidae a psi jsou přímými potomky prehistorického euroasijského vlka. Navzdory blízkému vztahu se však oba druhy chovají velmi odlišně, pokud jde o komunikaci. Zatímco vlci komunikují prostřednictvím vytí a jiných vokalizací, psi si vyvinuli schopnost štěkání jako svou primární formu komunikace.
Proč ale dospělí vlci neštěkají? Vlci štěkají, dokud jsou štěňaty. Tato „dětská“ mluva pak mizí s dospíváním a je nahrazena jinými způsoby, například vytím. Štěkání pak vlci v dospělosti nepoužívají, je považováno za infantilní formu komunikace, která se s dospíváním ztrácí. Vlci dále komunikují nejenom zvuky, ale i vizuálně a pachově. Jejich vytříbený systém komunikace je klíčový pro efektivní spolupráci ve smečce.
Domestikace jako klíč ke změně
Psi si na druhou stránku štěkání zachovali, a dokonce jej rozvinuli do mnoha podob. Hlavním důvodem tohoto kroku je domestikace. Před tisíci lety si lidé vybírali vlky, kteří byli méně agresivní a jevili se jako poslušnější ke zkrocení. Toto selektivní šlechtění mělo za následek, že si psi zachovali své „dětské“ vlastnosti – takzvané neotenické pedomorfózní rysy – včetně štěkání.
Tento umělý výběr zajistil, že si psi vyvinuli způsob komunikace, který lépe vyhovoval společnému soužití. Štěkání se ukázalo jako účinný způsob interakce s lidmi a získání jejich pozornosti. A tak zatímco vlci používají vytí ke komunikaci zejména uvnitř smečky a nebo v rámci svého druhu, štěkot je pro psy užitečnější k mezidruhové komunikaci s okolím, zejména s lidmi.
Štěkání jako prostředek komunikace
Existuje mnoho různých způsobů, jakými pes štěká. Psi jej používají i ke komunikaci s jinými psy. Mohou štěkat na znamení, že si chtějí hrát, na znamení nebezpečí nebo upozornit na frustraci či nudu. Tato rozmanitost štěkání ukazuje, jak flexibilní a přizpůsobivý je komunikační systém psů ve srovnání s jejich předky.
Nespočet pokusů a studií ukázal různé způsoby štěkotu v různých situacích a z různých důvodů. Psi štěkají hravě, agresivně, znuděně nebo třeba ustrašeně. Tato rozmanitost dělá ze štěkání komplexní komunikační nástroj, který byl vyvíjen po staletí prostřednictvím úzkých vztahů s lidmi.
Vlci a psi - dva způsoby komunikace
Zatímco vlci opouštějí štěkání a spoléhají se na vytí a jiné formy projevu, psi využili štěkání jako evoluční výhodu. Naučili se modulovat svůj hlas, což vedlo ještě k lepšímu porozumění. Pomohlo to nejen upevnit vztah s lidmi, ale také vyvinout speciální typ „jazyka“, který psům umožňuje efektivněji komunikovat. A to celé umožnilo vytvořit si tolik jedinečné pouto mezi lidmi a psy – pouto založené na vzájemném porozumění, důvěře a komunikaci.
