Článek
Objevení a rozšíření (15. – 17. století):
Tabák (především Nicotiana tabacum) byl původně užíván domorodými obyvateli Ameriky při náboženských rituálech a kmenových obřadech. Do Evropy se dostal na konci 15. století. Zpočátku byl pěstován jako okrasná rostlina a brzy získal, často neoprávněně, pověst zázračného léku. Ačkoli se objevily i první zákazy (například papež Urban VII. v roce 1590 proti tabáku brojil), kouření se rychle šířilo, často díky vojákům a námořníkům.
Masová spotřeba a glorifikace (18. – polovina 20. století):
Technologický pokrok a příchod vynálezů strojů na výrobu cigaret v 19. století proměnil tabák z drahého zboží na masově dostupný produkt. Díky tomu by se dalo nazvat 20. století, zejména období po obou světových válkách, jako zlatý věk kouření. Reklamy v časopisech, rádiu a televizi kouření glorifikovaly jako symbol dospělosti, elegance, úspěchu a dokonce i zdraví. Lékaři a celebrity se objevovali v reklamách, které tvrdily, že „určitá značka cigaret je zdravější“. Kouřilo se prakticky všude – v kinech, letadlech, kancelářích i nemocnicích, vlaky měly vyhrazená kupéčka pro kuřáky a v hospodách se lidé ztráceli v mlze.
Obrat a současná regulace:
Od druhé poloviny století se ale zároveň začaly hromadit vědecké důkazy o škodlivosti kouření. Tento obrat vedl k postupnému zákazování reklam, úbytku kuřáckých míst ve veřejném prostoru, přišla povinnosti umísťovat varování na obalech a kouření na veřejnosti už najednou nebylo tak cool, přicházely první větší regulace a zákazy.
Současnost a plány Evropské unie
Dnes je kouření v EU přísně regulováno. Z dřívějšího „frajerského“ počínání, podporovaného mužnými kovboji a polonahými děvami, se stal „pronásledovaným“ zlozvykem, proti kterému je třeba bojovat všemi možnými prostředky. Většina zemí zavedla protikuřácké zákony. A tak se nesmí kouřit ve veřejných vnitřních prostorách, včetně restaurací a barů, a tabákové výrobky podléhají vysokým spotřebním daním. Grafická a textová varování musí pokrývat významnou část obalu, zúžila se nabídka (například zákazem mentolových cigaret), rozšiřují se regulace i novinky posledních let - tedy na zahřívaný tabák a elektronické cigarety.
Evropská unie směřuje k tzv. „Generaci bez tabáku“. Cílem je, aby kouřilo méně než 5 % populace. Chystá se revize doporučení Rady EU o nekuřáckém prostředí a zvažují se další kroky, jako jsou rozšíření na další
venkovní prostory, diskutuje se o zákazu výroby a prodeje cigaret s filtrem (bližší informace zde), což by víceméně znamenalo konec většiny klasických cigaret a zároveň se nabízí otázka, jak pak nahradit příjem do státních kas, které mají díky daním z tabáku nemalé příjmy.
Regulace mění trh - z tabákových výrobků se stává čím dál více dražší a dražší zboží a jeho společenská stigmatizace je tvrdší a tvrdší. To vede k zamyšlení - vyplatí se v současné době a v nynějším prostředí domácí pěstování?
Vezměme si pro příklad člověka, který každý den potřebuje jednu krabičku s cenou 180 korun. Ten tak za svou závislost ročně vydá přes 65 000 Kč. Většinu z těch peněz ovšem nespolkne tabák jako takový (myšleno výrobci a prodejci), ale stát. Cena každé krabičky je tvořena z více než tří čtvrtin daněmi. Pokud by si tedy tyto „peníze navíc“ dokázal člověk ušetřit, kouření by najednou bylo levnou záležitostí. Jenže, co vše to domácí pěstování obnáší?
Pěstování tabáku (nejčastěji se volí tabák selský pro jeho menší náročnost nebo tabák viržinský pro jemnější chuť) pro vlastní potřebu je proces, který sice není extrémně složitý, ale vyžaduje značnou péči, čas a trpělivost. Počínaje předpěstováním sazenic od března do května, kde semínka vyžadují stálou teplotu 25 - 28 stupňů a ochranu před plísněmi, se pokračuje výsadbou ven po „ledových mužích“ na slunné, teplé stanoviště do hlinito-písčité půdy. Rostlina je náročná na zálivku i hnojení, proto je nutné jí zajistit dostatek živin, především draslíku. Nejedná se o hobby pro netrpělivé, jelikož celý cyklus trvá zhruba 5 až 9 měsíců.
Klíčovou fází pro kvalitu listů je takzvaný Topping (zaštipování květenství), který přesměruje veškerou energii rostliny do listů, a Suckering (odstraňování postranních výhonů). Tyto úkony, které se provádí ručně a opakovaně, jsou časově nejnáročnější. Sklizeň probíhá postupně (tzv. priming), kdy se listy sbírají odspodu po částech, jakmile začnou žloutnout.
Po sklizni následuje kritická fáze sušení (curing), která není jen o odpaření vody, ale o řízeném chemickém procesu trvajícím 4 až 8 týdnů. Cílem je rozložit chlorofyl, škroby a bílkoviny, aby listy změnily barvu na zlatohnědou a vytvořilo se aroma. To vyžaduje stálé podmínky co do teploty, tak i vlhkosti. Nezbytné je i dobré větrání pro prevenci plísní. Příliš rychlé sušení vede k zelenému a drsnému tabáku.
Posledním krokem je fermentace, neboli kvašení, které nejvíce ovlivňuje výslednou chuť a aroma a snižuje obsah nežádoucích látek (amoniaku a nikotinu). V domácích podmínkách se tabák často fermentuje ve skleněných lahvích nebo v menších, neprodyšně zabalených balících. Proces může trvat několik týdnů až měsíců a vyžaduje pečlivou kontrolu a případné opakované dosušování. Rozlišuje se mezi fermentací pomalou a rychlou, každá metoda má své plusy i mínusy. Po fermentaci se tabák znovu dosuší a nechá „dozrát“. A pak už máte hotovo. Vraťme se teď k té „ekonomické“ stránce věci.
Kuřák jedné krabičky denně spotřebuje zhruba 12 kg suchého tabáku ročně. K pokrytí této spotřeby je potřeba vypěstovat zhruba 80 až 120 robustních rostlin. Náklady na semena, substrát a hnojiva jsou v porovnání s ročním výdajem za kupované cigarety minimální. Finančně se pěstování tabáku jednoznačně vyplatí. Hlavní úspora plyne z eliminací daní. Jenže takové pěstování je právě i o času a práci. Celý cyklus si vezme 5 až 9 měsíců a vyžaduje obrovské nasazení. Pěstování 80 rostlin je náročné na prostor a extrémně náročné na ruční práci (suckering, sklizeň, manipulaci při sušení a fermentaci) a také hrozí vysoké riziko znehodnocení úrody plísněmi nebo nesprávným sušením či fermentací.
Domácí pěstování tabáku je finančně návratné. Opravdu - z hlediska čisté úspory peněz jde o jasnou výhru nad rostoucími daněmi a regulacemi EU.
Z pohledu času a práce to ale není pro každého. Pokud jste zapálený zahrádkář s dostatkem volného času a vhodnými prostory pro zpracování, hurá do toho. Pokud je primárním cílem jen „rychle ušetřit“ a nemáte ani časovou kapacitu, ani vhodné zázemí, spíše byste se do žádných větších akcí pouštět neměli. Časová a pracovní náročnost spolu s vloženým úsilím a riziky znehodnocení ekonomické výhody mažou. Pro kuřáka, který si cení kvality a chuti vlastního, neregulovaného tabáku a hledá uspokojující zahradnickou výzvu, je to ideální volba. Pro průměrného kuřáka je ale taková cesta až příliš dlouhá a složitá.
