Článek
Pérák se objevil v kolektivní fantazii Čechů jako reakce na tíživou realitu okupace. V době, kdy byl otevřený odpor nemyslitelný a gestapo všudypřítomné, Pérák představoval jakousi psychologickou zbraň. Jeho posláním nebylo primárně ničit okupanty, ale spíše nacisty a jejich přisluhovače demoralizovat. Pérákovy „útoky“ byly často spíše symbolické – tady dal facku esesákovi, tam kopl gestapáka, nebo Němce prostě jen vyděsil svým náhlým zjevením a bleskurychlým zmizením. Byl jako duch, což v okupantech zasévalo strach a nejistotu. Lidé si šeptali, že sabotuje válečné hospodářství a Němci se ho bojí. Pro většinu Čechů byl naopak symbolem nezlomného ducha, chytrosti a vzdoru, který koresponduje se švejkovskou povahou Čechů a který se nevzdává ani navzdory tehdejší beznadějné situaci.
Ačkoliv neexistují žádné historické důkazy o tom, že by byl Pérák skutečnou osobou, jeho „dobrodružství“ žila v myslích lidí. Vyprávělo se, že přeskakuje vlaky jedoucí na frontu, možná aby zmátl transporty, nebo se objevuje na střechách za tmavých nocích, aby vyděsil Němce, střežící zatemnělou Prahu. Často byl popisován jako silueta, viditelná proti měsíci, skákající z jednoho komína na druhý. Jednou z perliček je, že jeho pružiny nebyly vždy jen na botách - některé pověsti zmiňovaly, že měl pružiny přímo místo nohou, což jeho nadlidské schopnosti jen umocňovalo. Dokonce zvládl přeskočit celé vltavské údolí. V některých vyprávěních měl svítící zrak a omračující obušek. Tyto detaily dodávaly jeho legendě na tajemnosti a pomáhaly jí v ústní tradici přežít. Vlastně by se dalo říci, že Pérák byl první český superhrdina, o kterém psal i dobový tisk.
Je třeba ale také zmínit, že jeho domnělá existence strašila například i ženy ve Vysočanech, které odmítaly chodit na noční směny, aby jej někde v nočních hodinách nepotkaly. Dost možná zde zapůsobily i další tehdejší povídačky. Pérák totiž nebyl jediný přízrak, který se potuloval nocí. V protektorátu děsil i Žiletkář. Postava, která ženám rozřezávala šaty. Jeho domnělé řádění se dokonce dostalo dvakrát až před protektorátní soud, oznámení ale byla shozena ze stolu s tím, že jde jen o fingované přepadení. Na Slovensku zase řádil Fosforák, který údajně ženy okrádal.
Po skončení války Pérákova legenda nezemřela. Naopak. Jeho postava našla další život v kultuře, čímž získala nesmrtelnost. Nejslavnější a dodnes ikonické zpracování je v animovaném krátkém filmu „Pérák a SS“ z roku 1946 od slavného režiséra a výtvarníka Jiřího Trnky. Tento film, který ztvárnil Péráka jako obratnou postavu bojující proti karikaturně zobrazeným esesákům, pomohl upevnit jeho místo v národní paměti. Film byl v tom samém roce dokonce uveden v rámci tehdy založeného filmového festivalu v Cannes. Pérák se objevil i v mnoha komiksech, literárních dílech, a dokonce i v undergroundové kultuře, kde stále rezonuje jako symbol odvahy a vzdoru proti totalitním režimům. Dodnes je Pérák součástí české identity a příkladem, jak kolektivní fantazie může vytvořit hrdinu, který i bez fyzické existence sehrál důležitou roli v morálním boji národa proti okupantům.
První literární zpracování této legendy vyšlo v roce 1948 v Haló novinách v komiksu „Pérákovy další osudy“. Druhá polovina komiksu se však již nese v propagandistickém duchu. Reportážní povídku o Pérákovi s názvem „Pérový muž“ vydal Jan Weiss roku 1961 v knize „Bianka Braselli, dáma se dvěma hlavami“ (poz.autora: Povídku napsal Jan Weiss už v roce 1943). V roce 1968 v čísle časopisu Mladý svět, vydaném po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, vyšel čtyřokénkový strip s názvem „Pérák a SSSR“.
Když srovnáme Péráka s celosvětově známými superhrdiny z velkých komiksových stájí jako Marvel (např. Captain America, Spider-Man) nebo DC Comics (Batman, Superman), objevíme fascinující rozdíly. Zatímco hrdinové jako Captain America jsou přímočarými symboly vlastenectví, stvoření k boji proti zlu a jejich schopnosti jsou často vysvětleny vědecky nebo mají mimozemský původ, Pérákova síla ležela jinde. Nebyl to geneticky upravený supervoják ani bohatý vynálezce s high-tech vybavením. Pérák byl hrdina, který se zrodil z pověstí a naděje, nikoliv z laboratorních experimentů nebo obřího korporátního impéria.
Jeho supermoc – schopnost skákat – byla zdánlivě jednoduchá, ale nesla v sobě obrovskou symboliku svobody a nemožnosti ho chytit. Na rozdíl od pompézních bitev, které vedou hrdinové Marvelu a DC, Perákovy „bitvy“ byly spíše aktem psychologické války a vzdoru. Byl to hrdina, jehož největší zbraní byla víra lidí v něj. To z Péráka dělá unikátní příklad hrdiny, který vzešel přímo z lidové představivosti a odrážel skutečné potřeby doby, namísto aby byl stvořen marketingovým týmem komiksového vydavatelství z komerčních důvodů.
