Článek
Všichni známe ten pocit, když se nám někdo nezdá a řekneme, že je asi to nějaký „Unterwassermann“. Tedy - podvodník. Na jedné z diskuzí stálo: „Tady u nás v Sudetech se hodně používají německé výrazy a Unterwassermann znamená podvodník, říkala nám to učitelka ve škole už 10 let zpátky. Když někdo opisoval, hulákala na něj, že je Unterwassermann…“
Nevím, zda to špatně pochopila ona paní učitelka, nebo si to chybně vyložil ten diskutující, pravda je ovšem taková, že tento oblíbený hovorový výraz je čistokrevný český fór! Slovo „podvodník“ jsme si vtipně a doslovně přeložili jako „pod vodou muž“, a vytvořili tak „germanismus“, který v samotné němčině neexistuje. Je to ryzí jazyková hříčka, která nás má hlavně pobavit a která se díky Heleně Růžičkové a její Škopkové ze „Slunce, sena, a tak dále“, stala nesmrtelnou.
Zatímco si tedy vtipkujeme s „Unterwassermannem“, kolikrát si ani neuvědomujeme, jak je naše každodenní mluva doslova durch (skrz naskrz) protkaná slovy, která k nám od našich západních sousedů opravdu a prokazatelně přišla.
Když jsme pod velkým tlakem a musíme kvaltovat, jsme ve fofru. Slovo fofr je stejně jako kšeft (obchod) v naší řeči už naprostou samozřejmostí. Kdo se špatně stará o mince, je často švorc (bez peněz) a musí imrvére (neustále) shánět nějakou novou práci, aby měl jistou šichtu i geldy (peníze). Když přijde fajront (konec pracovní doby), sejdeme se v knajpě s tím svým oblíbený štamgastem, abychom pokecali a zašprechtili, jestli je všechno cajk bez toho, aby někdo dělal nějaké ciráty (zbytečné okolky).
Když není nálada na popíjení, nasadíme čepici a blůzu, ať jsme šik, vezmeme mapu a tašku a jdeme rajzovat (cestovat), špacírovat s kamarády, odvážnější navštíví hampejz a nebo si prostě zalezeme na cimru (na pokoj). Když přijde hlad, navštívíme špajz a dáme si to, co nám šmakuje (chutná). Někdo potřebuje cukr a tak sáhne po štrůdlu, jiný si zas dá žemli, pajšl (vnitřnosti) nebo sáhne do regálu pro herynky (sledě), které už má delší dobu v merku. Ale u těch bacha, můžeme se říznout o dekl (víko). Ještě že máme flastr. Občas jsou ty plechovky pěkné šmejdy. Nenatrefit na aušus občas potřebuje mít pořádnou kliku.
Germanismy naši mluvu obohacují. Jasně, pokud jste student, co se musí němčinu zrovna biflovat (učí se zpaměti), kolikrát se vám nechce, obzvláště je-li toho opravdu pořádný štos a už jen pomyšlení na učení vám "protáhne ksicht"(obličej). Ale děláte to pro sebe, přece nechcete skončit, jako nějaký pucflek, i když vás to štengruje (provokuje). Možná by stálo za to, udělat si tahák a vyřešit to jako hochštapler. Ale vy chcete být přeci poctiví a ne, aby vás pak někdo kritizoval a říkal, že jste hajzl nebo šmejd. Chcete být frajer, co to dal sám. A tak si párkrát zakričíte Hergot! nebo Krucifix!, pijete jeden šálek kafe za druhým a když už jste hin, dáte si sláftruňk (sklenička na spaní), vypucujete si zuby, ať mají krásnou bílou barvu, zahodíme fusekle a hurá pod deku. Zítra je také den a vy nechcete mít ze samého učení „fleky na mozku“. To by byla pěkná šlamastika! Takže žádné špekulování, pěkně kompromis, zbytek dáte zítra a i když je to ještě pěkná fůra, určitě zbyde čas na nějaký ten špás.
Tento krátký seznam slov je takovým štemplem (razítko) toho, jak hluboce se oba jazyky ovlivňují. Po staletí trvající historické sousedství a společné osudy v rámci jedné monarchie zajistily, že německé výrazy pronikly do češtiny opravdu v masovém měřítku. Jde o fascinující ukázku toho, že jazyky žijí, mísí se a vytváří unikátní a pestrou řeč, kterou dnes používáme a častokrát nemáme ani šajn (zdání), že vlastně „šprechtíme dojčácky“.
