Článek
Předsudky vůči Ukrajincům mají v Česku kořeny hluboko v minulosti a jejich podoba se měnila podle toho, co se zrovna dělo u nás i ve světě. Na začátku 20. století se na Ukrajince často koukalo jako na „Malorusy“, tedy ne jako na samostatnou skupinu, ale spíše jako na součást ruského národa. To samozřejmě souviselo s tím, že spousta Čechů v té době k Rusku vzhlížela a měla k němu silné sympatie, které se Čechů držely už od obrozeneckých dob. První republika Ukrajince podporovala. Existovaly vlivné skupiny, které vnímaly Ukrajince jako národ s právem na sebeurčení. Podporu měli i ze strany prezidenta Masaryka a československé vlády. V Praze například fungovala Ukrajinská svobodná univerzita a otevíraly se i další školy. Vláda lidi z východu na naše území zvala.
Přesto ale předsudky u běžných lidí byly. Spousta Ukrajinců a Rusínů k nám jezdila za sezónní prací, hlavně do zemědělství a dolů. A tak je někteří lidé měli za chudáky s nižším postavením, kteří jsou jen levnou pracovní silou. Po druhé světové válce a za komunismu se to ještě zkomplikovalo. Docházelo k dalším přesunům, nálepka „zaostalých“ jim zůstala a navíc se přidala ta „sovětská“. Ukrajinská identita byla potlačována a léta omezených kontaktů bránila vzájemnému poznání.
Jestli ale před pádem železné opony byly Ukrajinci vnímáni jako zaostalejší lidé ze Sovětského svazu, boom předsudků a klišé přišel po roce 1989 . S pádem komunismu a rozpadem sovětského impéria se otevřely hranice a do Česka se nahrnuly tisíce Ukrajinců za prací. Šlo hlavně o lidi, co brali hůře placené práce, třeba na stavbách nebo jako uklízečky, či dokonce pracovali bez smlouvy, tzv. na černo. A tím se vykreslil jasný stereotypní obrázek Ukrajince jako levného otroka pro všechno, často spojený s nelegální prací, sférou šedé ekonomiky a zločinem. Kolovaly o nich vtipy a historky, které předsudky jen utvrzovaly. V médiích se sem tam objevily nelichotivé poznámky nebo vtipy, které je zesměšňovaly. Ukrajinci měli ve společnosti spíše negativní pověst.
A pak přišel zlom. Rok 2022. Ruská invaze na Ukrajinu s vnímáním Ukrajinců pořádně zamíchala. Sice předsudky úplně nezmizely, ale ta negativní optika se výrazně změnila. Najednou se objevila obrovská vlna solidarity a sympatií. Ukrajinci byly vnímáni jako oběti brutální agrese a oslavováni jako bojovníci za svobodu. To spustilo neuvěřitelnou vlnu pomoci od české veřejnosti i vlády. Podle průzkumů se výrazně zlepšila i jejich přijatelnost jako sousedů – zatímco před lety by je za souseda bez problémů přijalo jen pár procent Čechů, v současné době je to skoro polovina!
Pro úplnost je samozřejmě třeba zmínit, že hlasy proti Ukrajincům na českém území zní stále. Byť jde podle průzkumů o menšinu, o to více je hlasitější. A tak se šíří dezinformace, které se snaží solidaritu podkopávat, mnoho uprchlíků se stále potýká s hledáním práce odpovídající jejich kvalifikaci a podobně. Česká společnost jednoduše není v názorech úplně jednotná. Ti problémovější Ukrajinci to svým slušným krajanům také dost kazí a tak jsou pak Češi i s ohledem na svou velkou vůli pomáhat a podporovat ty, co si to zaslouží, na takové excesy jednotlivců dost hákliví. Pak jejich podpora u lidí dost opadá. A není se čemu divit. Přesto se ale celkově pohled na Ukrajince dost změnil.
Pojďme si dát anketu. Schválně, jak vnímáte Ukrajince vy?
