Pakt Ribbentrop–Molotov: Dohoda, která šokovala svět, rozděluje dodnes - rozpoutal válku i SSSR?

Pakt o neútočení mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, známý jako Pakt Ribbentrop–Molotov, je jednou z nejvíce šokujících dohod 20. století. Podepsán byl 23. srpna 1939 v Moskvě, pouhých pár dní před vypuknutím druhé světové války. Dohoda, pojmenovaná po ministrech zahraničí obou zemí, Joachimu von Ribbentropovi a Vjačeslavu Molotovovi, šokovala všechny. Přeci jen - šlo o dohodu mezi dvěma zdánlivě nesmiřitelnými státy a ideovými nepřáteli. Pro miliony lidí, kteří žili mezi těmito dvěma velmocemi, se stal pakt symbolem cynismu a bezohlednosti totalitních režimů.

​Veřejná část paktu se prezentovala jako jednoduchá dohoda o neútočení. Obě strany se zavázaly, že na sebe vzájemně nezaútočí a v případě, že jedna ze smluvních stran bude ve válce se třetí zemí, zachová ta druhá přísnou neutralitu. Cílem bylo veřejně ukázat, že dvě ideologicky znepřátelené velmoci našly společnou řeč a ukázat ostatním mocnostem, kdo vládne Evropě.

​Skutečnou podstatou dohody byl ale její tajný dodatek, jehož existence byla potvrzena až po válce. Tento dokument rozdělil sféry vlivu ve východní Evropě a byl klíčový pro nadcházející události. Tajný dodatek rozděloval území následovně. ​Německá sféra vlivu zahrnovala území až po Litvu. Německo si tak zajistilo volný průchod a zároveň krytá záda a mohlo se soustředit na válku se západními mocnostmi. ​Sovětská sféra vlivu se rozprostírala přes Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Besarábii (dnešní Moldavsko) a východní část Polska. Stalin si tak vytvořil „ochrannou zónu“ a získal zpátky území, která svaz ztratil po první světové válce.

​Tento cynický „šachový tah“ mezi Hitlerem a Stalinem byl skutečným motorem nadcházejícího konfliktu.

​Útok na Polsko byl prvním a nejzřetelnějším důsledkem paktu. Hitlerova armáda zaútočila na svého souseda 1. září 1939 ze západu. Poláci se statečně bránili, ale neměli šanci. Německé jednotky byly prostě silnější. Přesto se obránci jen tak nevzdávali. To ale netušili, co přijde.

Sovětský svaz zaútočil na Polsko 17. září 1939. Oficiálním zdůvodněním útoku, které Molotov oznámil polskému velvyslanci, byla nutnost „ochránit ukrajinské a běloruské obyvatelstvo“, které bylo podle Sovětů vystaveno hrozbě ze strany německých sil i zhrouceného polského státu. Tento argument byl zcela nepravdivý, protože sovětská vojska útočila i na oblasti, kde ukrajinské a běloruské menšiny nežily. Ofenzíva byla rychlá a nemilosrdná. Polská armáda, která se již měsíce bránila německému útoku, byla zaskočena. Polští vojáci, kteří v souladu s politikou svých velitelů považovali Sověty za spojence, kteří by mohli přinést pomoc, nekladli odpor, což vedlo k rychlému postupu Rudé armády. Polsko bylo rozděleno a na další půlstoletí ztratilo svou nezávislost.

Symbolem tajné dohody bylo setkání německých a sovětských jednotek. Tato setkání se odehrávala v mnoha oblastech, ale jedním z nejznámějších je společná vojenská přehlídka v Brestu, která se uskutečnila 22. září 1939. Zúčastnili se jí německý generál Heinz Guderian a sovětský velitel brigády Semjon Krivošejn. Na přehlídce pochodovaly jednotky obou armád bok po boku před svými veliteli. Byla doprovázena nacistickou a sovětskou hymnou. Guderian i Krivošein si navzájem gratulovali k vítězství nad Polskem. Tato událost byla pečlivě zdokumentována nacistickou propagandou a je jedním z nejzřetelnějších důkazů tajného dodatku a symbolickým vyvrcholením Paktu.

Tato událost potvrdila, že Pakt Ribbentrop–Molotov nebyl jen formální dohodou o neútočení, ale že obě totalitní mocnosti skutečně spolupracovaly na rozdělení Evropy.

​Po přehlídce se německé jednotky stáhly za řeku Bug, která se stala demarkační linií, město Brest-Litevsk se stalo součástí Sovětského svazu. Podobné, i když méně okázalé přehlídky se konaly také na dalších místech, kde se německé a sovětské jednotky setkaly. Jedenáct dní po sovětské invazi následovalo uzavření Smlouvy o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie, která byla také držena částečně v tajnosti a kde došlo k dalším korekcím a dělbě území.

Následující dva roky platnosti Paktu znamenaly intenzivní obchod a spolupráci mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. Sověti dodávali Německu suroviny, jako je ropa, obilí a kaučuk. Na oplátku získávali německou technologii a průmyslové zboží. Došlo také ke spolupráci na vojenské úrovni, Německo mohlo například využívat tajnou ponorkovou základnu nedaleko Murmansku. Toto období je proto známé jako „doba přátelství“ mezi oběma diktátory, Hitlerem a Stalinem. Stalin využil paktu k posílení svých hranic, zatímco Hitler mohl vést válku v západní Evropě bez obav, že bude napaden z východu.

​Pakt skončil 22. června 1941. Tehdy Německo zahájilo operaci Barbarossa a napadlo Sověty. Stalin byl tímto útokem překvapen, přestože byl před blížícím se útokem varován. Vojáci Wehrmachtu už stáli na hranicích, přes které ještě přejížděly sovětské vlaky s nákladem obilí pro Němce. Hitler tak porušil dohodu, která mu tolik pomohla a otevřel si další frontu v Evropě. ​

Pakt Ribbentrop–Molotov je dodnes zdrojem kontroverzí, zejména v zemích bývalého východního bloku. Německá verze byla zřejmě zničena válkou, která se přes zemi přehnala, ale její kopie padly do rukou Američanů. Ti je krátce po válce zveřejnily. Psaly o nich noviny po celém světě. Sovětský svaz ale existenci dodatků popíral. Nechal dokonce vydat knihu s názvem Falzifikátoři dějin, kde tvrdil, že Stalin na podobné nacistické návrhy odpovídal kategorickým ne a odvádí pozornost jinam, například tvrzením, že Mnichovská dohoda byla naopak paktem nacistů se Západem a měla sloužit jako důležitý prvek v jejich společnému boji proti Sovětům. Tato popíračská verze pak byla oficiálně vyučována i ve školách.

Teprve v roce 1989, kdy sovětský režim začal slábnout, došlo k přiznání Kremlu, že dodatky opravdu existovaly. Sovětská kopie pak byla v roce 1992 odtajněna a o rok později také publikována. I přes zveřejnění však dodnes panuje mnoho mýtů, dezinformací i popíračů tajných dohod, podporovaných dokonce i z nejvyšších pater ruské politiky. Sám Vladimír Putin v roce 2009 napsal v dopise otisknutém v Polsku, že byl Pakt chybou. O pět let později vyzval k „objektivitě“ a prohlásil, že na dohodě z roku 1939 „nebylo nic špatného“.

Pro některé je tak Pakt jen předválečnou dohodou a snahou SSSR o stabilizaci regionu, jiní ji vnímají již jako válečný akt, kterým vlastně rozpoutalo válku nejen Německo, ale dělením budoucího obětního beránka v podobě Polska, i tehdejší Rusko.