Článek
Pozná pes po letech svou maminku? Zní to jako prostá dětská otázka, ale reálně v sobě skrýva téma, které zajímá i mnohé dospělé. Schválně, zamysleli jste se někdy nad tím, jestli si váš pes pamatuje, odkud pochází, a zda by poznal svou rodinu, kdyby se po letech znovu setkali? Položili jste si někdy takovou otázku? Pokud ano, vítejte v klubu. Pokud ne, může se vám taková myšlenka zdát hloupá a sentimentální, ale věřte - nevěřte, věda se tímto tématem zabývá už desítky let. A třebaže psi nemohou mluvit, tudíž nám pravdu sotva řeknou, jejich čich, chování a paměť dokáží vyprávět i beze slov a víc, než bychom čekali.
První týdny života: Pachy, teplo a hlas matky
Novorozené štěně nevidí ani neslyší. Jeho svět se skládá jen z doteků, tepla a pachů. Hlas jeho psí mámy a vůně vlastních sourozenců jsou první vjemy a pocity jistoty, které pozná. Jenže tento jeho svět netrvá dlouho – už po šesti až osmi týdnech idylka končí a přichází odloučení. Pro chovatele jde o přirozený krok, pro vědce je to okamžikem, kdy se formuje psí identita. Každé štěně si v tomto období vytváří svou vlastní čichovou mapu světa – jakýsi pachový „otisk rodiny“, který může v jeho mozku zůstat navždy.
„Čichová mapa je pro psa tím, čím je pro nás vzpomínka,“ říká behavioristka Britt Rosendahl z organizace Woodgreen Pets Charity. „U psů jde o způsob, jak si uchovávat informace o tom, co je důležité, známé a bezpečné.“
Věda čichá odpovědi
Už v roce 1994 provedl britský vědec Peter G. Hepper z Queen’s University v Belfastu studii, která se stala základem pro výzkum psího čichového vnímání. Zkoumal, zda psi dokáží po dvou letech poznat svou matku nebo sourozence ze stejného vrhu. Výsledky překvapily i odborníky - psi si matku skutečně pamatovali. Podle čichu. Zrak i sluch hrály jen minimální roli. Zároveň se ukázalo, že čichová paměť psů je mimořádně silná. Zatímco člověk má přibližně pět milionů čichových receptorů, pes jich má až šedesátkrát více. Díky tomu si dokáže zapamatovat individuální pachy po mnoho let, dost možná i po celý život.
Zajímavostí výzkumu bylo zjištění, že daleko lépe rozpozná psí matku než psí sourozence. U těch si již zkoumaní psi nebyli tak jistí. Vysvětlení je ale prosté. Jde o vztahy. Ten k matce je pro psa existenční – znamená přežití. Vztah k sourozencům je spíše hravý a dočasný. Ale - i když pach z psího dětství může zůstat uložen v paměti i do dospělosti a pes matku poznává, není to pro něj dostatečný důvod k tomu, aby šílel radostí, nebo to v něm vyvolávalo nějaké extra silné emoční reakce.
Oddělit štěně příliš brzy? Chyba, která zanechá stopu
Odborníci se shodují, že oddělení štěňat od matky před osmým týdnem života je zásadní chybou. Takové štěně může mít potíže se socializací, s učením, s navazováním vztahů. Krátké období mezi šestým a dvanáctým týdnem života je totiž pro vývoj psa klíčové – štěně se učí číst signály, hrát si, kontrolovat sílu kousnutí, učí se, co je bezpečné a co bezpečné není.
Samozřejmě také platí, že čím déle necháme stěně u své zvířecí rodiny, tím silnější čichová paměť se uloží. Pokud jej odebereme příliš brzy, ponese si z minulosti jen prchavé stíny pachů, které kdysi znamenaly domov. Takový pes si svou rodinu pravděpodobně nebude pamatovat vůbec.
Shledání po letech - klid místo euforie
Když se psi po letech znovu setkají se svou původní rodinou, tedy matkou nebo sourozenci, jejich chování bývá překvapivě zdrženlivé. Někteří se přiblíží, očichají se a pak se jednoduše rozejdou, jako by se nikdy neznali. Jiní zareagují vrtěním ocasu a krátkou hrou. Žádné „padání do náruče“, jak bychom to asi očekávali, se nekoná. A tak jsme to jen my lidé, kdo je během takového setkání jako u vytržení a šišláme na své čtyřnohé miláčky: To je tvoje maminka, to jsou tví bráškové, podívej…
Zkušenosti trenérů ukazují, že psi reagují spíš neutrálně. Matku vnímají s jistým respektem, někdy ji krátce „uklidní“ jemnými signály. Sourozence poznají jen tehdy, pokud s nimi měli opravdu silnější vazbu z dětství. Psi nežijí v minulosti – žijí tady a teď. A to, co je pro ně rodina, se neodvíjí od krve, ale od přítomnosti, kontaktu a pocitu bezpečí. Rodina jste vy - jeho člověk.
Pach jako deník života
Je to trošku paradox. Čichová paměť psů je tak přesná, že dokáží rozpoznat vůni svého majitele i po letech odloučení. Tak hluboce zůstanete v jejich paměti zavrtáni. Daleko hlouběji, než vlastní psí rodina. Studie potvrdily, že psi reagují mnohem silněji na známý lidský pach, než na jiného člověka stejného pohlaví či rasy. Pach je pro ně vzpomínkou, jejich mapou a orientačním bodem.
Je to, jako by si psi psali deník. Jen místo slov používají molekuly. Každá procházka, každý dotek, každé obětí - vše má svou vůni. A ta se zapisuje hluboko do psí paměti.
Co opravdu cítí, když odchází od své psí rodiny
Mnoho lidí má obavy, že jejich nové štěně trpí steskem po sourozencích. Že se trápí, že se mu stýská, že smutní. Většinou to ale není „stesk“, co pejsek prožívá. Alespoň ne tak, jak jej vnímáme my, ne v lidském slova smyslu. Psi sice dokáží prožívat jisté emoce - smutek, radost i úzkost - ale jinak než lidé. Když štěně přijde do nového domova, spíš než ztrátu prožívá změnu. Jen se zkuste vžít do jeho role. Nové pachy, noví lidé, nové prostředí. Vše se změnilo a těch vjemů je přespříliš.
Proto se zpočátku může cítit nejistě. Není to ale ze smutku. Je to z nového světa. Jakmile získá jistotu, začne se pouto k novému člověku prohlubovat. A právě v tomto období se formuje vztah, který pak často přetrvá po celý život.
Lidé jako nová rodina
Psi tvoří vztahy na základě důvěry, klidu a zkušeností. Nezáleží na tom, zda je ten druhý také pes, člověk nebo třeba kočka. Důležité je, zda s ním sdílí pocit bezpečí, radost a společný rytmus života. Jakmile pes najde svého parťáka, svého člověka, stává se pro něj tento nový společník jeho novou rodinou. Pach domova se mu zapíše do paměti stejně hluboko jako kdysi vůně matky. A vlastně - mnohem hlouběji. Proto, i kdyby se po letech potkali a třeba i poznali, pes už by se k ní sotva vrátil. Jeho smečka je teď jinde.
Takže žádné litování malého štěňátka, že se mu stýská po mamince. A žádné strachy je po letech nechat potkat. Možná si pes vzpomene na vůni své matky, možná jej mezi tisíci pachy rozpozná. Ale když se vrátí domů tam, kde ho čeká jeho člověk, nadechne se a s jistotou ví, že tohle je přesně ten pach, který mu dává smysl. Pes totiž nežije minulostí. Jeho svět voní přítomností. A pro něj jste právě vy ta nejdůležitější „rodina“.
studie a zdroje:
