Článek
Voda je pro život nezbytná, a proto by měl každý člověk dostatečně pít, zejména v horkých letních dnech. Zda dáváte přednost bublinkám nebo raději vodu bez, je věcí osobního vkusu a chuti. Ale co zdravotní aspekty?
O bublinkách
Při reakci vody s oxidem uhličitým vzniká kyselina uhličitá. Oxid uhličitý se přidává zejména uměle. Existují ale i vodní zdroje, které ho přirozeně obsahují přirozeně, minerální voda však obsahuje pouze malé množství skutečného oxidu uhličitého. Oxid uhličitý uniká z vody, jakmile se láhev otevře a tlak vody se sníží.
Zdravotní stránka
Perlivá voda je na rozdíl od neperlivé vody mírně kyselá. To však nemá žádný negativní dopad na zdraví. Mnoho mýtů tvrdí, že minerální voda sycená oxidem uhličitým napadá zubní sklovinu, díky čemuž jsou zuby náchylnější k zubnímu kazu. Zubaři tvrzení vyvracejí - oxid uhličitý není pro zuby škodlivý, protože je to jen CO2, který běžně vydechujeme. Popíjíme-li perlivou vodu pomalu, dochází k zvýšenému vylučování slin. Zároveň se snižuje citlivost chuťových receptorů. Toho výrobci využívají ke korekcím chuti vody. Umělým sycením CO2 ztrácí voda svoji vlastní osobitou chuť, takže všechny sycené balené vody stolní, kojenecké i pitné mají chuť velmi uniformní a navzájem jsou téměř k nerozeznání. Pokud se z perlivé vody odstraní CO2 převařením nebo delším odstátím, její chuť je většinou nepříjemná a horší než u stejné vody nesycené. Specifický je problém u minerálních vod, kde díky úpravě (odstranění přírodního CO2) a umělému dosycení ztrácí voda svůj přírodní charakter a přirozenou chuť, což si však uvědomí jen ti, kteří měli možnost ochutnat obě varianty.
Volný CO2 způsobuje silnější prokrvení sliznice a vyvolává pocit brnění (kterému jsou připisovány osvěžující účinky uhličitých nápojů).
Mnoho lidí se také obává, že konzumace sycené vody může vést k překyselení organismu. Pokud však sycenou vodu konzumujete v přiměřeném množství, k okyselení nemůže dojít. Oxid uhličitý, který spolu s vodou spolkneme, se uvolní v žaludku. To může mít za následek říhání nebo se dostává do krve trávicím traktem a je pak vydechován plícemi. Pití sycené vody však může způsobit, že ze žaludku stoupající bublinky plynu dovolí proniknout i malému množství žaludeční šťávy do jícnu, což může způsobit pálení žáhy. Výsledky výzkumu z roku 2010 nenalezly žádný důkaz, že voda sycená oxidem uhličitým může vést až k refluxní chorobě. Lidé, kteří mají citlivý žaludek a často je pálí žáha, by však měli dát přednost neperlivé vodě. Dřívější názory, že pravidelné pití bublinkových nápojů může vyvolat žaludeční vředy, nebyly potvrzeny.
Při rychlém vstřebávání sliznicemi vede CO2 k měřitelnému posunu respiračního kvocientu, který přes dechové centrum v centrálním nervovém systému (CNS) působí jako mocný stimul k dýchání. Dochází k vzestupu dechové frekvence a ke zvýšené vzrušivosti CNS, k tzv. uhličitému opojení.
Diuretické účinky přijatého CO2 vedou ke zvýšenému vylučování vody a minerálních látek. Studie dále ukazují, že perlivá voda může napomáhat trávení, a tím předcházet zácpě. Na tuto studii je však třeba pohlížet opatrně, protože studie testovala pouze velmi malý počet účastníků během krátké doby.
Každodenní konzumaci perlivých a přírodních minerálních uměle sycených vod nelze doporučit, protože konzumaci hlavního odpadního produktu našeho metabolismu, kterého se musí jinak organismus neustále zbavovat, nelze považovat za fyziologicky normální.
Jako u všeho platí - všeho s mírou. Zda perlivou nebo obyčejnou je na každém z nás.
Jakou máte raději vy?
