Článek
1. Psychologická a vývojová nezralost
1a) Nedostatek plné odpovědnosti
Mozek adolescentů, zejména prefrontální kortex zodpovědný za plánování, kontrolu impulzů a posuzování dlouhodobých důsledků, není plně vyvinut. Děti a mladiství proto často jednají impulzivně a nemají stejnou schopnost plně rozpoznat protiprávnost a důsledky svého jednání jako dospělí.
Protiargument a řešení:
U zvlášť závažných činů (vražda, znásilnění, organizované přepadení) se nejedná o impulzivní zkrat, ale o chladnokrevné plánování. Dnešní děti s neomezeným přístupem k informacím jednají velmi často s plným vědomím beztrestnosti. Navrhujeme proto zavedení relativní odpovědnosti od 12 let pro ty nejzávažnější činy. Soud by měl vždy povinně přezkoumat, zda pachatel dosáhl potřebné rozumové a mravní vyspělosti k rozpoznání protiprávnosti svého jednání. Pokud ano, měl by nést adekvátní následky.
Už jen to, že si své útoky natáčí a pak je sdílí na sociální sítě, je jasným důkazem toho, že konají vědomě a úmyslně. Taková videa rozhodně nechce žádný rodič oběti vidět!
1b) Větší náchylnost k nápravě
Většina delikventních činů v mládí je jednorázová a nesvědčí o trvalém kriminálním zaměření. Systém pro mládež by měl klást důraz na výchovu a nápravu (edukativní role), nikoli primárně na trest (represivní role).
Protiargument a řešení:
Nejde o to, že systém by neměl mít edukativní roli, ale že ta současná selhává a postrádá jakýkoliv odstrašující prvek. U recidivistů a pachatelů extrémního násilí musíme klást větší důraz na ochranu obětí a společnosti. Požadujeme, aby byl nápravný systém reformován tak, aby byl účinný. To znamená, že nápravné a výchovné programy musí být prováděny v zabezpečeném prostředí, ze kterého není možné utéct a musí mít stanovenou minimální dobu trvání, aby se nejednalo o „systém rotačních dveří“.
Navíc u skutků agresivního chování nejde většinou o žádné jednorázové „úlety“. Tito agresoři to mají (ať už z rodiny, vlivem party, nebo z jiných důvodů) zažité jako standardní vzorec chování.
1c) Vysoké riziko recidivy při věznění:
Zařazení mladého člověka do formálního trestního systému v nízkém věku vede ke stigmatizaci a kriminální socializaci, což prokazatelně zvyšuje riziko recidivy a brání úspěšné resocializaci.
Protiargument a řešení:
Stigmatizace je závažný problém, ale je nutné ji poměřovat s ochranou obětí. Současná beztrestnost vede naopak k recidivě proto, že pachatelé nevidí žádné následky. Navrhujeme proto neposílat děti do vězení pro dospělé, ale vytvořit speciální zabezpečené ústavy s přísným režimem a intenzivní terapeutickou péčí. To je zcela jiná forma sankce, která minimalizuje kriminální socializaci, ale zároveň slouží jako silná represe: „Chováš se jak dospělý machr, dostaneš trest jak dospělý machr.“
Zároveň by bylo vhodné zejména u mladistvých tvořit návyky, které postrádají, například učení a vztah k povinnostem a práci. Zařízení by tedy měla být vybavena prostředky, aby se z nich nestaly jen ekvivalenty škol v přírodě či táborů, ale naopak - aby myšlenka návratu odrazovala sama o sobě.
2. Neadekvátní zařízení a řešení
2a) Absence vhodných ústavů:
V případě snížení hranice by bylo třeba zřídit úplně nová, specializovaná zařízení pro 14leté a mladší, která by byla oddělena od věznic pro dospělé, a zároveň by musela být zabezpečenější než současné diagnostické ústavy. Mechanické snížení hranice bez reformy péče by vedlo pouze ke kriminalizaci dětí bez adekvátního prostředí.
Protiargument a řešení:
Tento argument potvrzuje naši tezi, že systém selhal. To, že nemáme adekvátní zařízení, není důvod, proč by pachatelé závažných činů měli zůstat beztrestní. Požadujeme, aby vláda neprodleně zajistila legislativu i financování pro zřízení těchto zařízení. Navrhujeme „Ochranné trestní opatření s vysokou mírou zabezpečení“, které by se vykonávalo ve speciálně vybudovaných, oddělených a zabezpečených ústavech, kde bude kladen důraz na resocializaci a zároveň bude nemožný útěk.
2b) Současný systém opatření:
Zákon o soudnictví ve věcech mládeže umožňuje soudu ukládat i nezletilým (pod 15 let) ochrannou výchovu a v případě závažných duševních poruch ochranné léčení. Tvrdí se, že problém není v zákonech, ale v nedostatečné kapacitě a účinnosti těchto stávajících ochranných opatření.
Protiargument a řešení:
Problém je v tom, že ochranná výchova není v praxi dostatečným trestem. Pachatelé se jí vysmívají. Zákon je nefunkční, pokud se jeho opatření nedají efektivně vynutit. Pokud jsou kapacity nedostatečné a účinnost nulová, je nutná reforma. Požadujeme nejen navýšení kapacit, ale především razantní zpřísnění režimu ve stávajících i nových zařízeních, tak, aby to pachatel vnímal jako citelný postih.
3. Mezinárodní doporučení a srovnání
3a) Doporučení OSN:
Výbor OSN pro práva dítěte doporučuje členským státům, aby zvážily zvýšení, nikoli snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Standardy OSN považují hranici 15 let za přijatelnou.
Protiargument a řešení:
Mezinárodní doporučení jsou pouze orientační. Česká republika musí primárně chránit bezpečnost svých občanů a obětí trestných činů, nikoli slepě následovat nezávazné standardy, které v praxi nevedou ke snížení brutality. Lokální situace, kdy u nás narůstají extrémní násilné činy u nejmladších, vyžaduje lokální, nekompromisní reakci. Navrhujeme politické kroky, které jasně sdělí, že ochrana oběti je důležitější než abstraktní doporučení.
3b) Srovnání v EU:
Hranice 15 let (ČR, Slovensko, Dánsko, Finsko) je sice vyšší než v některých zemích (např. 14 let v Německu, Itálii, Rakousku), ale je v souladu s průměrem EU. Některé země mají hranici dokonce vyšší (např. 16 let v Portugalsku). Snížení by ČR zařadilo mezi země s relativně nízkou hranicí.
Protiargument a řešení:
Snížení nás nezařadí na „černou listinu“, ale po bok vyspělých západních zemí, jako jsou Německo, Itálie či Rakousko. Navíc, v zemích, kde je hranice nízká, je trestní systém pro mladistvé často mnohem propracovanější a přísnější než v ČR. Není důvod, proč bychom měli setrvávat na neefektivní hranici jen proto, abychom se drželi průměru.
Navíc zvyšující se agresivita mládeže je celoevropský trend. Může (ale samozřejmě nemusí) se též stát, že necháme situaci plynout a vzniknou i u nás dětské gangy, s jakými mají problémy například ve Švédsku nebo Německu a které jsou plně provázané se světem kriminality dospělých. Mládež musí vědět, že v České republice se trestná činnost nevyplácí.
4. Kriminologický pohled: Priorita prevence
4a) Emotivní reakce vs. systémová práce:
Snížení věkové hranice je vnímáno jako emotivní reakce na obzvláště brutální činy, nikoliv jako efektivní systémové řešení.
Protiargument a řešení:
Represe je okamžitá ochrana společnosti, prevence je dlouhodobá investice. Nelze čekat desetiletí na výsledky prevence, zatímco se dnes páchají agresivní útoky. Náš návrh není jen emotivní reakcí, ale systémovým požadavkem na zavedení represivních mechanismů pro ochranu společnosti a zároveň reformou péče o tyto pachatele. Požadujeme komplexní balíček řešení, který zahrnuje represi (snížení hranice) i prevenci (investice do systému OSPOD).
4b) Prevence je klíčová:
Skutečným řešením je investice do komplexní sociální prevence, včasného záchytu dětí ohrožených zanedbáváním a týráním, podpora rodin a zlepšení systému OSPOD a výchovných ústavů, nikoli jen zpřísnění trestů.
Protiargument a řešení:
Souhlasíme, že prevence je klíčová, ale není řešením na akutní problém extrémního násilí. Pachatelé závažných činů vyžadují represi, zatímco ohrožené děti vyžadují prevenci. Tyto dvě skupiny nelze slučovat pod jedno měkké řešení. Požadujeme razantní navýšení financí a kompetencí pro systém OSPOD, včasného záchytu a prevence, ale zároveň požadujeme přísné a odstrašující tresty pro ty, kteří se vědomě rozhodli pro brutální zločin.
Argumenty k Otevřenému dopisu pro budoucího premiéra České republiky: Dětská brutalita na vzestupu: Pane premiére, konec alibismu, je čas snížit věk trestní odpovědnosti - Médium.cz
