Článek
Na jihovýchodním okraji Lipska se tyčí obrovský kamenný obr, který se zdá být starší než čas sám. Památník národů – Völkerschlachtdenkmal – není jen jednou z největších památek v Evropě, ale také dechberoucím symbolem vítězství nad Napoleonem, který roku 1813 změnil dějiny celého kontinentu.
Píše se říjen 1813. Na polích kolem Lipska burácí děla, země vpíjí krev a kouř z mušket zakrývá oblohu. Proti Napoleonovi se postavily spojené síly takzvané šesté koalice, která se skládala například z vojsk Ruska, Pruska, Rakouska či Švédska. Kuriózní je případ Saska, které do bitvy vstoupí na straně Francouzů, ale po ní už je spojencem koalice. Boje trvají čtyři dny, ve zbrani jsou statisíce mužů, nakonec zůstane více než 100 000 padlých. Bitva národů – největší střet 19. století – změnila chod dějin. O sto let později, 18. října 1913, se na místě bitvy otevřel památník, který připomíná nejen bitvu a vítězství, ale i oběti všech národů a velké spojenectví.
Stavba, která brala dech už svým vznikem
Myšlenka na vybudování památníku se zrodila už krátce po samotné bitvě, ale k realizaci došlo až o mnoho desetiletí později. Až na konci 19. století získal projekt konkrétní obrysy. Základní kámen byl položen 18. října 1898. Stavba trvala patnáct let a spotřebovala přes 300 000 tun žuly a betonu. Výsledek? Kolos vysoký 91 metrů, viditelný kilometry daleko. Monument byl otevřen při velkolepé slavnosti za účasti císaře Viléma II. přesně sto let po velkolepé bitvě a stal se jedním ze symbolů německého vlastenectví.
Základy Památníku bitvy národů v roce 1902. Lipsko, Preußenstraße (dnes Prager Straße)
Památník stojí na ploše přes 42 000 m² a byl postaven převážně z beuchaerského granitporfyru, těženého v nedalekém Beuchu. Základy spočívají na bývalé pískové jámě, z níž muselo být vyvezeno přes 82 000 m³ zeminy. Na stavbě pracovalo v průměru jen 40 dělníků, kteří díky tehdy moderní technice – betonovým míchačkám, lanovkám i elektrickým zdvihákům – dokázali vytvořit jedno z největších betonových děl své doby. Na stavbu bylo použito přes 26 500 kamenných bloků.
Při pohledu z dálky působí památník jako mohutná kamenná pevnost. Čtyřúrovňová stavba ukrývá kryptu – symbolický hrob více než 120 000 padlých – a nad ní Ruhmeshalle - Síň slávy s obřími sochami čtyř německých ctností: síly lidu, oběti, statečnosti a víry.
Celý komplex připomíná spíše chrám než válečný pomník. Vstup střeží mohutná socha archanděla Michaela, ochránce Německa, zatímco v interiéru drží „totenwächter“ – kamenní rytíři – tichou stráž nad mrtvými. Nad nimi se tyčí kupole s 324 jezdeckými figurami, které symbolizují jednotu národů proti Napoleonovi.
Před ním se zrcadlí „Jezero slz“ – umělá vodní nádrž, která symbolicky připomíná krev, slzy a utrpení padlých. V jeho hladině se odráží silueta monumentu a ten pohled je opravdu impozantní.
Co se skrývá uvnitř
Když vstoupíte dovnitř, ocitnete se v Kryptě padlých. Nad ní se rozkládá Síň hrdinů s obrovskými kamennými sochami, které představují víru, odvahu, oběť a sílu lidu. Akustika je tu natolik zvláštní, že se zde pořádají i komorní koncerty, při nichž se zvuk odráží od kamenných stěn. Akustika v hale má dozvuk přes 10 sekund – koncert zde zní jako v katedrále.
Kdo má odvahu, může vystoupat 364 schodů až na vyhlídkovou plošinu (pokud si netroufnete, zhruba do poloviny vas vyveze i výtah). Odtud se otevírá panorama Lipska, které se v podvečerním světle mění na pohled jako z dobových maleb. Každý, kdo tu stojí, má pocit, že se v čase vrátil o století zpět.
Součástí areálu je i muzeum FORUM 1813, které přibližuje bitvu formou dioramat, historických zbraní, uniforem i modelů bojišť. Vše v moderním pojetí, přehledně a živě – ideální i pro rodiny s dětmi.
Příběh, který stále žije
Památník přežil světové války, totalitní režimy i rekonstrukce. Za nacistického režimu jej Hitlerovci využívali pro své pompézní ceremonie a přísahy. Na konci druhé světové války se v něm dokonce opevnili vojáci SS a Volkssturmu. Po válce uvažovala vláda NDR o jeho zboření, právě pro jeho spojitost s předchozím režimem, nakonec se ale stal symbolem „německo-sovětského přátelství“, když naštěstí převládl rozum a nádherný památník nepadl za oběť komunistům, nýbrž jej začali využívat jako důkaz spojenectví Němců a Rusů proti Západu (tedy minimálně Francii).
Po pádu železné opony prošel monument rozsáhlou rekonstrukcí (v letech 2003–2017), která stála přibližně 30 milionů euro. Dnes je památník součástí Stiftung Völkerschlachtdenkmal a ročně ho navštíví přes 300 000 lidí.
Rozhodně patří k nejzajímavějším místům Saska. Kdo se k němu vydá při západu slunce, zažije jedinečný moment, kdy se kamenné sochy halí do zlaté záře a čas jako by se zastavil. Díky novým výtahům, bezbariérovému přístupu i virtuálním 3D prohlídkám se „Völki“, jak mu místní přezdívají, stal atraktivním cílem turistů i místem kulturních akcí. Z vyhlídkové plošiny se otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na město a okolí. S výškou 91 metrů jde o nejvyšší památník v Evropě – je jen o dva metry nižší než Socha svobody v New Yorku. Památník je součástí sítě „Straße der Monumente“, propojující významné německé historické stavby.
Jak se tam dostat
Památník najdete na adrese Straße des 18. Oktober 100, 04299 Leipzig. Dostanete se sem pohodlně tramvají číslo 15 (zastávka Völkerschlachtdenkmal) nebo S-Bahnem (stanice Leipzig-Völkerschlachtdenkmal). Otevřeno bývá denně od 10:00 do 18:00, v zimě je otevírací doba o něco kratší.
Pokud přijedete autem, parkování najdete přímo u monumentu. Doporučuje se ale přijít pěšky z nedalekého parku – cesta stoupá a před vámi se postupně vynořuje silueta památníku, což je zážitek sám o sobě.
Do navigace stačí zadat jen název památníku, mapy jej znají. Cesta z Prahy si vezme zhruba 3 hodiny. Z Jáchymova, Chomutova nebo Ústí nad Labem už jen 2 a nějakou tu minutu navíc. Parkoviště před památníkem je bezplatné. Výhodou je, že vůbec nemusíte zajíždět do centra, památník je na okraji. Ale doporučuji centrum Lipska nevynechat, i tam člověk najde mnoho zajímavých míst.
