Článek
Podle španělské pilotky Marity je na světě více než 67 tisíc komerčních leteckých tras. Přesto se všechny vyhýbají jednomu místu. Jižnímu pólu. I kdyby cesta přes Antarktidu měla let zkrátit, žádná komerční letecká společnost tudy nelétá. Některá letadla letí jen kolem, případně výjimečně kvůli povětrnostním podmínkám Antarktidu jak se říká „líznou“, ale stále ještě na míle daleko od pólu. Proč? Zde jsou důvody.
Prvním z nich je atmosféra. Vrstvy atmosféry jsou tam tenčí a poskytují jen malou ochranu před slunečním zářením a radiací. Navíc počasí je zde extrémně nestabilní. Jde o jednu z nejextrémnějších klimatických zón na planetě. S tím souvisí i bezpečnost. Na Antarktidě nejsou žádná nouzová letiště, na nichž by v případě nutnosti bylo možné přistát a problémem je také velmi omezená možnost komunikace. Pokud by došlo k mimořádné události, nejkratší cesta z jižního pólu by vedla do Ushuaia v Argentině, které je vzdáleno 4000 kilometrů. Což je pořád docela dost daleko pro přistání v případě nouze.
Přelet přes jižní pól je tak velmi nebezpečnou akcí, kterou si žádná přepravní společnost nevezme na triko, třebaže by velmi zkrátila některé trasy, například z Austrálie do Argentiny. To ale neznamená, že se na jižní pól nelétá vůbec. První přelet byl uskutečněn už v roce 1929. Existují navíc i soukromé společnosti, které tam odvážlivce přepraví. Tyto soukromé lety si ale nechají firmy pořádně zaplatit. Cena takového letu se pohybuje i kolem 15 tisíc euro.
Antarktida je světovou přírodní rezervací a nepatří žádnému státu na světě. Vztahy k ní upravuje tzv. Antarktická smlouva z roku 1959, která říká, jak může být kontinent využíván a kým. Tedy - že není nikoho a smí být využívána jen pro mírové účely a výzkum. Mezinárodní dohody zakazují vojenské aktivity a zmrazují jakékoliv územní nároky. Ty tak mají pozastavené Austrálie, Argentina, Chile, Francie, Velká Británie, Nový Zéland a Norsko. Česko patří mezi jeden z poradních států s hlasovacím právem.
I proto celý svět překvapila Austrálie, která prohlásila, že chce na kontinetu postavit velké letiště. A to do roku 2040. To by umožnilo dosáhnout jižního pólu i velkým letadlům. V současné době jsou zde jen dvě, které slouží primárně vědcům a v menší míře turistům, ale nejde o vyasfaltované letiště s přistávací plochou, jak je známe - tady se přistává pěkně na ledu. Zpráva o chuti stavět právě to velké letiště s přistávací plochou doslova vyděsila ekology. Výstavba ale zatím není schválena ani v samotné zemi. Projekt je extrémně drahý - vyšel by na několik miliard australských dolarů a také ho čeká velice složitá cesta, během níž se budou velmi vzevrubně posuzovat vlivy na životní prostředí. Kritici do australské vlády pálí s obviněními, že nejde o žádné vědecké, ale hlavně geopolitické cíle.
