Článek
1 - Umět si zavázat tkaničky
Je to prkotina. A určitě se teď mnoho rodičů bude cítit dotčeno - moje dítě to přece umí, to snad umí každé dítě, to je pitomost, vždyť je to samozřejmé… No, není. Možná byste se divili, kolik dětí tuto dříve běžnou činnost nezvládá. V některých školkách bylo umění zavázat si boty dokonce jednou ze zkoušek, zda už se dítko do školky hodí. V současné moderní době nazouvacích bot či suchých zipů umí leckteré dítě třeba i naprogramovat jednoduchou hru, přesto se najde dost těch klidně i šestiletých až desetiletých, co si boty na mašli nezaváží. Legrační.
2 - Sedět spolu v klidu u stolu
Pamatujete ty doby, kdy jste sedávali jako celá rodina u jednoho stolu a nikdo se nesměl pořádně ani zvednout? Běda, jakmile by si dítě chtělo odskočit pro oblíbenou hračku. Přísný tátův pohled by dítě opět vrátil do židle a pozornost k jídlu. A viděli jste teď někdy takovou rodinku někde venku na obědě? To je změna, co? Mnoho dětí dnes již nemá trpělivost vydržet sedět u stolu celou dobu. Ošívají se a vstávají, hrají si s mobilem či tabletem, běhají po místnosti nebo dělají jiné nesmysly. Což doma není problém, pokud to rodičům nevadí. Problémem se to stává, když to děti dělají i v restauraci. Rodiče si často až tam a v takových situacích uvědomí, že to jejich děti ještě nezvládají. Ale klídek, chce to jen trošku nastavit pravidla a malinko tréninku. Nebo se s tím smířit.
3 - Domácí práce
Je doba robotických vysavačů, myček, sušiček a jiných vynálezů, které lidem opravdu ve velkém usnadnily úklid a péči o domácnost. Ale zároveň vzaly rodičům jednu z možných výchovných možností. Do domácích prací se dnes zapojuje čím dál tím méně dětí. A přitom jim vůbec neuškodí, když si vysají vlastní pokoj nebo pomohou rodičům s mytím nádobí, vynesou odpadky či pověsí nebo vyžehlí prádlo. Vlastně právě naopak. Protože odpovědnost, kterou na sebe berou, pomáhá jejich sebevědomí a něco je to naučí pro budoucnost. Děti již klidně od tří let mohou doma aktivně vypomáhat a před jídlem například prostřít stůl či naložit myčku. Nebo snad ne?
4 - Umět se aktivně zabavit sám
Pamatujete si ty časy, kdy jste vyráželi na dlouhé cesty vlakem, autobusem nebo autem? Vzpomenete si ještě, jakým způsobem jste si zkracovali dlouhou chvíli? Dnes to mají děti jistě snazší - my s sebou nemohli tahat přenosnou televizi nebo počítač, které se teď skrývají v každém chytrém telefonu či tabletu. Na jednu stránku výhoda, na druhou ovšem i prokletí této doby. Proč? Protože když se děti chtějí zabavit, sáhnou po mobilu a nepřijdou tedy s tolikrát hloupými nápady a nebudou něco stavět, malovat nebo vymýšlet nesmysly. Na druhou stránku to ovšem zabíjí jejich představivost a kreativitu a neznají, či spíše nechtějí znát, nic jiného než právě telefon v ruce. Občas by neškodilo jít prostě ven a postavit bunkr nebo střílet skobičákem.
5 - Využívat volný čas svobodně
Co si budeme povídat. Když jsme byli malí, nebyl na nic čas. Ráno škola, hned po ní letěla taška do kouta a co nejrychleji ven, abychom si užili čas s kamarády a mohli si co nejdéle hrát venku. Sedět doma se nám moc nechtělo, dokud se nesetmělo nebo dokud nevolala máma „Pojď domů“. A kolem a kolem - ani nikoho vlastně moc nezajímalo, co a kde přesně děláme. Dnešní děti to mají nastavené trošku jinak. Mnohým se ven na čerstvý vzduch moc nechce, kamarády přece mohou potkávat i online a když už jdou do města, častým cílem jsou nákupáky. Pro ně je to cool, nám starším to přijde zvláštní. Ale zase o nich víme vše. Díky mobilním telefonům a různým GPS vychytávkám přesně víme, kde jsou. A oni ví, že víme. Když nad tím tak přemýšlím, neměli jsme my jako děti přeci jen trošku více svobody a volnosti?
6 - Být všude na čas
Ono dříve dětem vlastně ani nic jiného nezbývalo. Rodiče řekli: „Budeš doma v tolik a v tolik…Sejdeme se tam a tam“ a my tam prostě museli být. A pokud tam dítě nebylo, bylo opravdu zle. A jinak to ani nešlo. Dřív prostě neexistovalo sáhnout do kapsy, vytočit číslo, nebo napsat přes WhatsApp, že se zpozdím či že nestíhám. Co se řeklo, to muselo platit. Ano, tím že dnešní děti informují své rodiče o zpoždění sice též ukazují určitou zodpovědnost a spolehlivost, protože se přeci ozývají a dávají řidičům vědět. Jenže tyhle zprávy častokrát přichází až ve chvíli, kdy už tam někde reálně mají být.
7 - Zaskakování za rodiče
Také vám přijde, že jsou dnešní děti vychovávány v rukavičkách? Tím myslím, že se za ně spousta věcí raději udělá a spousta věcí se jim odpustí, jen aby byl klid a dítě nebylo náhodou „stresováno“, že něco musí a podobně. To za mě to bylo jasné - ráno odvést mladšího sourozence do školky, sám jít do školy, po škole jít domů, pokud rodiče nebyli doma, tak se postarat o sourozence, udělat si úkoly, hrát si, kolikrát si ohřát jídlo na sporáku a tak dále a tak dále. Dnešní děti to samozřejmě v mnohých případech dělají a zvládají také. Ale je i dost takových rodičů, co se snaží své ratolesti od jakékoliv činnosti, kde by mělo být dítě opravdu samostatné a odpovědné, raději oprostit. Jsem přeci rodič, udělám to sám.
8 - Sledování televize
V obývacím pokoji byla přesně jedna televize a jeden vytáčecí telefon. Vždy se muselo předem domluvit, co se bude společně sledovat. Z ohleduplnosti k ostatním se telefonovalo buď šeptavým hlasem v obýváku, nebo se natáhla telefonní šňůra na maximum a telefonující se uklidil na chodbu. Dnes mají rodiny několik televizí a streamovacích služeb a jen zřídka sedí u televize společně. Nikdo nemusí být při telefonování ohleduplný, protože díky mobilním telefonům má každý své připojení a může kdykoliv kamkoliv odejít. Určitě je lepší, že tak každý může mít své vlastní soukromí a klid. Na druhou stránku, je-li každý zalezlý ve svém pokoji, není přeci jen těch společných chvil u jedné televize škoda?
Doba prostě pokročila, technologie ji vylepšily a v mnohém život usnadnily, svět se změnil. Ať už technicky, tak i v myšlení. Některé myšlenky jsou brány jako zastaralé, nemoderní, a někdy dokonce až neuctivé. Více se dbá na osobnost jednotlivce a vše se dělá s ohledem na jeho city. A samozřejmě - kromě věcí, které už dnes děti nedělají nebo se je neučí, je i spousta věcí, které umí. A umí je mnohem lépe než my.
