Článek
Česká republika je celosvětově vnímána jako jedna z nejateističtějších zemí na této planetě. Češi jsou prostě vnímáni jako neznabozi. A je to tak. I oficiální statistiky ukazují, že se velká část populace nehlásí k žádnému náboženskému vyznání. Podle sčítání lidu v roce 2021 uvedlo téměř 48 % obyvatel , že jsou „bez vyznání“ a dalších 30 % kolonku nevyplnilo vůbec. Jen asi 7 % Čechů se přihlásilo k římskokatolické církvi, která je v zemi největší náboženskou skupinou.
K tomuto stavu přispěla historie českých zemí a jejich vývoj, včetně dlouhodobé nedůvěry k církevním institucím, dopadům reformace a třicetileté války a v relativně nedávných letech svůj hřebíček do pomyslné rakve zatlouklo zhruba 40 let vlády komunistů, kteří náboženství aktivně potlačovali. K odklonu od všeho božského rovněž přispěl rychlý modernizační růst, vzdělanost a vůbec celková nedůvěra Čechů vůči organizovaným institucím. To, že Češi církve spíše odmítají ale neznamená, že odmítají spiritualitu jako takovou.
Češi projevují pozoruhodně silný zájem o esoteriku, alternativní spiritualitu a paranormální jevy, tedy - o všechny věci, kterým se mnohdy i nesprávně říká EZO (pro potřeby článku ale zůstaňme u této zkratky). Jakmile jde o praktiky a přesvědčení, které stojí mimo klasická náboženství, najednou je velmi mnoho Čechů otevřených. A tak se zajímají o alternativní léčitelství, bylinky, homeopatii, nebo reiki a věří v sílu astrologie a věštění, takže si nechávají vykládat karty a řídí se horoskopy, či numerologií. Stejně tak se Češi zajímají o New Age směry a všechny ty duchovní záležitosti, kde se klade důraz na spojení s přírodou. Nemalá část našich spoluobčanů pak provádí různé rituály, sbírá talismany a věří v jejich sílu. Velmi rozšířená je i víra v paranormální jevy. Je ohromné množství lidí, kteří věří na duchy, různé paranormální energie, či mimozemšťany nebo třeba telekinezi a astrální cestování. A nebo vyšší osud.
Tento zájem může být paradoxně právě důsledkem odmítání tradičních církví – mnoho lidí sice nevěří v bohy podle toho, jak jim to předkládají církve a jsou tedy odmítači církevních dogmat, přesto ale lidem „něco“ chybí a tak hledají smysl právě ve spirituálních věcech. Svou roli zřejmě sehrálo i ono zmiňované potlačování náboženství za komunismu. Po roce 1989 a uvolnění poměrů se tak vytvořil pomyslný hlad po duchovním rozvoji, který se projevil v obratu k netradičním směrům. Důraz na individuální cestu sebepoznání a osobní transformaci, spolu s obecnou nedůvěrou v „systém“ (kolikrát včetně oficiální medicíny), pak EZO jako alternativní cestu ještě více zatraktivnilo. A rostoucí sociální sítě to vše jen podporují.
V pojetí tradičních náboženstvích je Česko na chvostu Evropy, v zálibě v astrologii nebo víře v léčitele patří naopak k zemím, kde se podobným věcem přikládá větší váha než církvím. I proto se u nás daří různým věšteckým televizím a pořadům, online kanály s EZO tematikou dělají velká čísla co do poštu shlédnutí a duchařské skupiny na facebooku lákají úspěšně nové a nové lidi. Poptávka po nadpřirozenu a nekonvenčních vysvětleních je v české společnosti velmi silná. Jen se prostě neupíráme k bohu jako takovému, ale hledáme si vlastní cesty. Schválně, udělejte si takový malý průzkum kolem sebe. Kolik lidí kolem vás věří v boha a kolik lidí dává přednost alternativním vírám?
