Článek
Jen několik dní po vyhlazení Lidic, 24. června 1942, postihl podobně tragický osud i Ležáky. Likvidace východočeské osady byla součástí rozsáhlých represí, které následovaly po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Němci byli vztekem bez sebe, že si někdo vůbec něco takového dovolil. Navíc Heydrich byl nejvýše postaveným nacistou, na kterého byl proveden úspěšný atentát. A tak začalo období známé jako Heydrichiáda. Na Ležáky se ukázalo proto, že zde působil radiotelegrafista Jiří Potůček z paravýsadku Silver A, který tady od 10. do 17. června ukrýval vysílačku Libuše a udržoval spojení s exilovou vládou v Londýně.
Lom Hluboká - zde byla vysílačka Libuše ukrytá
V osudný den dorazily do Ležáků jednotky SS a gestapa. Obyvatelé byli vyhnáni ze svých domovů, někteří sebráni mimo obec. Gestapo bylo důsledné. Dokonce si samo i některé děti jelo vyzvednout do okolních škol. Někteří obyvatelé byli zatčeni již ve dnech předchozích a byly vyslýcháni. Němci ale nebyli s výsledkem spokojeni. Čekali důležité informace, které jim ovšem vesničané nemohli dát. Jednoduše proto, že je nevěděli. Neznali ani jména těch, kdo provedli atentát, natož místa jejich úkrytu.
Lidické děti - jejich tragický osud budou ty ležácké brzy následovat
Odpoledne téhož dne bylo všech třiatřicet dospělých obyvatel Ležáků, z toho sedmnáct mužů a šestnáct žen, převezeno do Pardubic. V areálu Zámečku byly popraveni. Podle svědectví šli před své katy klidně. Až poslední trojice křičela. Nikoliv strachem. Hrdě vmetla vrahům do tváře pokřik Ať žijí legionáři! Pak kulky umlčely i je. Další lidé byli popraveni druhý den a vraždění pokračovalo ještě 2. července. Němci neměli žádné slitování. A to ani s dětmi. I pro třináct chlapců a dívek připravili němečtí kati tragický osud. Většina z nich byla odvlečena do Lodže a poté do vyhlazovacího tábora Chełmno v Polsku, kde byly děti zplynovány. Pouze dvě malé sestry, Marie a Jarmila Šťulíkovy, byly vybrány k poněmčení a válku přežily v německých rodinách, aniž by znaly skutečný osud svých nejbližších. Po válce se vrátily do Československa a postupně se dozvídaly o strašlivých událostech, které postihly rodiny, kamarády, sousedy a celou vesnici.
Ležáky 1942
Zabití obyvatel ale nestačilo. Ležáky čekal ještě horší osud. Všechny domy byly vypáleny a jejich zbytky odstraněny. Osada byla srovnána se zemí. Cílem okupantů bylo vymazat Ležáky z map i paměti národa. Podobně jako Lidice. Jenže právě tímto hrůzným činem docílili Němci pravého opaku. Dosud téměř neznámá osada se krvavým písmem zapsala do kolektivního povědomí jako nezapomenutelný symbol nacistické brutality a jako věčná připomínka obětí německé okupace.
V poválečném období byly Ležáky prohlášeny národní kulturní památkou. Dnes se na místě bývalé osady nachází pietní areál s památníkem, který připomíná oběti této tragédie. Každoročně se zde konají vzpomínkové akce, které mají za cíl udržovat památku Ležáků živou a připomínat, co vše se může stát, když člověk přestane být člověkem.
