Tichá pomoc: Tajná síť pro nacistické zločince

Stille Hilfe neboli Tichá pomoc (celým jménem Die Stille Hilfe für Kriegsgefangene und Internierte) byla původně založena v roce 1951 jako charitativní organizace. Její skutečné aktivity ale přesahovaly pouhou humanitární pomoc. Sdružovala bývalé nacisty, kteří se snažili uniknout spravedlnosti a pomáhala jim v jejich právní obhajobě. Poskytovala právní, finanční a logistickou podporu bývalým členům SS, válečným zločincům a jejich rodinám. Mezi hlavní snahy organizace bylo zabránit deportacím odsouzených válečných zločinců a zajištění důstojných životních podmínek pro ty, kteří se z vězení vraceli. Organizace se v počátečních letech opírala o síť bývalých nacistických důstojníků a jejich příznivců.

Kromě právní podpory organizace financovala také únikové trasy pro nacisty do Jižní Ameriky, zejména do Argentiny, Chile a Paraguaye. Mnozí z těchto uprchlíků našli útočiště u diktátorských režimů, které je vítaly jako protikomunistické bojovníky. Mezi nejznámější případy nacistů, kteří se právě v těchto státech skryli, jmenujme například Adolfa Eichmanna, Johanna von Leerse, Waltera Rauffa nebo Josefa Mengeleho.

Stille Hilfe měla řadu známých podporovatelů a členů. Mezi ty nejznámější patřila například Gudrun Himmlerová – dcera Heinricha Himmlera, která hrála klíčovou roli v činnosti organizace až do své smrti v roce 2018. Ta se všemožně snažila očistit jméno svého otce a podporovala neonacistické kruhy. Aktivně se angažovala v pomoci bývalým nacistům a organizovala sbírky na jejich obhajobu při soudech s nimi.

Věhlasným jménem byl i Otto Skorzeny – bývalý důstojník SS a specialista na speciální operace, který měl kontakty v rámci bývalých nacistických sítí. Po válce se podílel na organizování únikových tras pro nacisty a využíval své spojení k podpoře Stille Hilfe. Je to ten muž se zjizvenou tváří, kterému se podařil husarský kousek, když v roce 1943 provedl Operaci Dub, při níž byl ze zajetí osvobozen italský diktátor Benito Mussolini.

Dalšími známými jmény v organizaci byli například Helmut Stellrecht, bývalý nacistický propagandista, který pomáhal koordinovat aktivity Stille Hilfe. Byl jedním z klíčových členů, kteří organizovali právní pomoc pro obžalované válečné zločince. Werner Naumann, bývalý vysoký úředník Ministerstva propagandy Třetí říše. Po válce se snažil udržet nacistickou ideologii naživu a podporoval její pokračování v různých podobách. Karl Wolff, bývalý generál SS a blízký spolupracovník Heinricha Himmlera, který se aktivně angažoval v oblastech financování. Nebo třeba Anton Malloth, dozorce z koncentračního tábora v Terezíně, kterému organizace pomohla vyhnout se spravedlnosti a zajistila mu azyl. Nakonec ale dostal doživotí - v roce 2001 v jeho téměř devadesáti letech.

Mezi podporovatele Stille Hilfe patřili také bohatí průmyslníci a bývalí nacističtí kolaboranti, kteří finančně přispívali na její aktivity. Někteří členové významných německých průmyslových rodin se podíleli na financování aktivit organizace, čímž jí umožnili fungovat po několik desetiletí.

Během druhé poloviny 20. století se Stille Hilfe přizpůsobovala měnící se situaci. Počáteční aktivní pomoc při úniku válečných zločinců do zahraničí se postupně přeměnila v právní podporu bývalým nacistům souzeným v Německu. Organizace také poskytovala pomoc jejich rodinám a starším členům SS, kteří čelili finančním problémům. V 70. a 80. letech se organizace snažila udržet své aktivity v utajení, ale její existence byla postupně odhalována novináři a historiky. Několik skandálů, které vypluly na povrch, ukázalo přímé napojení Stille Hilfe na neonacistické skupiny a extremistická hnutí. V 90. letech a na začátku 21. století byla Stille Hilfe pod drobnohledem německých úřadů. Organizace tvrdila, že je charitativní institucí starající se o starší lidi, její vazby na neonacistické skupiny ale byly dlouhodobě monitorovány a tak se vědělo o jejich aktivitách, směřujících k podpoře revizionismu a rehabilitaci bývalých nacistů.

Dnes je Stille Hilfe stále aktivní, ale už v mnohem menší míře, než v minulosti. Kvůli právním opatřením a mediálnímu tlaku musela omezit své veřejné aktivity a operuje spíše v zákulisí. Přesto se stále spekuluje o jejích vazbách na krajně pravicové organizace a její podpoře neonacistických aktivit v Německu i zahraničí. Její financování je dnes výrazně omezeno, přesto stále existuje skupina podporovatelů, která ji udržují při životě.