Ten „hodný“ Heydrich

Příběh Reinharda Heydricha asi netřeba představovat. Z mladého nadějného šermíře, houslisty a námořníka se stal obávaný generál policie a jednotek Schutzstaffel, vedoucí Sicherheitsdienstu, zastupující říšský protektor v Protektorátu Čechy a Morava, strůjce konečného řešení židovské otázky a podle mnohých historiků i budoucí Vůdce Velkoněmecké říše. Tato poslední ambice však byla zaražena atentátem československých vojáků v Praze roku 1942. To jsou všeobecně známá fakta. Hrůznost ďábelské geniality, raketové kariéry a vychytralé cílevědomosti zastínily ostatní Heydrichovi z všeobecné historie. Jeho otec byl přitom uznávaný skladatel a operní zpěvák, jeho matka pocházela z bohaté a známé rodiny a měl dva sourozence - sestru Marii a bratra Heinze. A právě o jeho mladším bratrovi je tento článek.

Heinz Heydrich se narodil v září 1905. Jeho bratru Reinhardovi byl rok a půl. Oba bratři byli vedeni k hudbě. Starší byl nadaným houslistou, mladší vynikal ve hře na violoncello. Heinz nedal na svého bratra dopustit. Často jej bránil před šikanou jiných dětí, když si Reinharda dobírali za jeho hubenou vysokou postavu a až podivný hlas, který jako by k němu nepatřil. Jednou při podobné šarvátce dokonce vytáhl na skupinu dotírajících chlapců nůž a byl odhodlán bránit staršího bratra se zbraní v ruce.

Po porážce Německa v 1. světové válce a následné hospodářské krizi, která zemi zasáhla, se oba bratři připojili k jednotce místního Freikorpsu. Oba byli hrdými Němci a oba pociťovali povinnost bránit svou zemi před vlivy, které ji ohrožují. Těmi vlivy byly myšleny zejména vzrůstající komunistické ideály a společným nepřítelem bylo též židovství. Společnost té doby byla všeobecně antisemitická. Vývoj v poválečném Německu a jedno osudové setkání staršího bratra s Heinrichem Himmlerem, pak dali jasný spád následujícím událostem.

Bratři vstoupili do NSDAP, oba se stali členy SS a Reinhard zahájil svou raketovou kariéru. Heinz se věnoval žurnalistice. Stal se editorem v Müncher Illustrierte Presse v Berlíně a jako redaktor psal články na různá témata, nutno podotknout, že se nevyhýbal ani těm antižidovským. Například chvíli po požáru Reichstagu v únoru 1933 napsal: „První i Druhá říše selhaly, protože odmítly vzít v úvahu biologické a rasové principy, vyplývající z přírodních zákonů… Tato Třetí říše bude očištěna od svých Židů.“

Když začala válka, byl už starší bratr jedním z nejmocnějších mužů v nacistickém státě. Mladší se stále věnoval novinařině a údajně byl členem SD s přímým přístupem k bratrovi, kterému měl předávat cenné informace. Tento fakt vzešel z moskevských archivů a je mnohými historiky rozporován. Co však rozporováno není jsou události z června 1942, které změnily dosud ustálené životy Heydrichových. Reinhard Heydrich podlehl následkům atentátu v Praze. Jeho bratr pak před velkým státním pohřbem převzal z ředitelství SD pozůstalost po svém bratru. Součástí byly i svazky dokumentů a Reinhardových osobních poznámek a zápisků. Podle pozdějšího svědectví rodinných příslušníků pročítal Heinz tyto texty celou noc. A ve chvíli, kdy ráno vyšel ze své pracovny, již nebyl tím stejným mužem, který do ní předchozího večera vstupoval.

Z poznámek a zápisků se Heinz údajně poprvé a v celém svém hrůzném rozsahu dozvěděl o vražedné mašinérii a co opravdu znamená ono konečné řešení židovské otázky. Dozvěděl se o prvních návrzích, pokusech s automobily, na jejichž uzavřených korbách umírali lidé otravou z hadicí přivedených výfukových plynů, o tom, že tábory jsou ve skutečnosti opravdovými manufakturami na smrt a spoustu dalších interních informací, které jeho vlastní bratr navrhoval, organizoval a řídil. Celou noc byl písmem svého bratra přesvědčován, že Reinhard snad ani nemohl být člověkem. Celou noc ničil list za listem, dokument za dokumentem, jako by snad mohl zničením papíru zničit i tu děsivou realitu. Ta však takhle lehce zničit nešla. Z Heinze Heydricha se stal „zaražený muž, žijící napůl v mdlobách“, jak jej popsal později jeho syn Peter.

Ve stejném měsíci byl Heinz, jakožto člen PzPk 697, odvelen na východní frontu. Šlo o propagandistickou jednotku, Heinz zde fotil a psal zápisky a články z fronty pro časopis Panzerfaust. V tomto období dokonce získal vojenské vyznamenání, když se v rámci své novinářské a propagandistické činnosti účastnil tankového útoku proti nepříteli. Vypracoval se až k hodnosti Obersturmführer SS, což byl ekvivalent nadporučíka a hodnost, kterou nosívali důstojníci gestapa či například zástupci velitelů koncentračních táborů. Otázkou ovšem je, nakolik bylo Heinzovo nacistické přesvědčení a loajalita k režimu stále ještě opravdové.

Heinz Heydrich totiž vedl dvojí život a hrál nebezpečnou hru. V redakci Panzerfaustu ve Východním Prusku měl přístup k papíru, tiskařským strojům, měl prostě možnosti. A ty využil vzhledem ke svému jménu i svému dřívějšímu antisemitickému přesvědčení k neuvěřitelné činnosti - k záchraně židů. Není prokázáno, jak dlouho tuto činnost provozoval, kolik lidí a kteří přesně mu byli nápomocni, ani kolika židům k útěku pomohl. Doloženy jsou jen dva případy z let 1943 a 1944, ale vzhledem k tomu, že redakce se kvůli nezvyklé spotřebě papíru a jiného vybavení, které bylo v době války a válečnému plánování hlídáno, dostala do hledáčku vyšetřovatelů, šlo jistě o dlouhodobou a aktivní činnost a případů bylo více. V listopadu 1944 se prohlídky rozjely naplno a Heinz byl obžalován z krádeže a korupce. Kdyby se provalilo, že v prostorách redakce falšuje výstupní víza a chrání jimi židy před deportacemi, odnesl by to nejen on, ale i jeho rodina. A tak se rozhodl vzít si to nejcennější co měl, aby ochránil to nejcennější, co měli jeho nejbližší - život. Heinz Heydrich se zastřelil 19. listopadu 1944. Vyhnul se tím blížícímu se procesu i odhalení ze strany gestapa.

Jedna rodina, dva bratři, dva rozdílné osudy. Jeden vytvořil hrůznou mašinérii zabíjející židy, druhý tiskl falešná víza, aby je před soukolím smrti zachránil.

Zdroje:

https://de.findagrave.com/memorial/262077610/heinz_s-heydrich

https://de.wikipedia.org/wiki/Heinz_Heydrich

https://frontierpartisans.com/21139/two-brothers-burying-the-savior-myth-of-ss-hauptsturmfuhrer-heinz-heydrich-part-ii/