Článek
Jen v letech 2021 až 2023 odešlo z rozpočtu EU do zemí v severní Africe v rámci rozvojového programu NDICI-Global Europe zhruba 691 milionů euro na aktivity související s migrací, jejichž cílem bylo omezit příčiny migrace a zastavit pašeráctví lidí. Během stejného období zaplatila dalších 150 milionů euro Libyi, Tunisku, Maroku a Egyptu. V těchto zemích EU podporuje místní pohraniční stráž vybavením a výcvikem. Existují také další programy EU, jako je svěřenecký fond EUTF pro Afriku na nouzovou pomoc, který byl založen v roce 2015 a kam už EU přesunula prostředky v hodnotě pěti miliard euro. A šéfka Evropské komise letos stihla uzavřít další dohodu s egyptskou vládou, která tak dostane z evropského rozpočtu dalších 7,4 miliardy euro na omezení migrace přes Středozemní moře.
Ursula von der Leyen uvedla, že letos přišlo přes Středozemní moře o dvě třetiny méně lidí než loni. Jako jeden z důvodů uvádí právě zmíněné dohody s libanonskými a tuniskými orgány. Nyní chce též více spolupracovat s Mali a Senegalem. Vedení EU se obává kvůli další eskalaci konfliktu na Blízkém východě, že přijdou další migrační vlny a to zejména z Libanonu a Sýrie. EU tak rozhodla o dodatečné humanitární pomoci ve výši 30 milionů euro, čímž se celková částka v této kolonce pro rok 2024 zvýšila na více než 100 milionů euro. Prozatím.
Každý stát EU, který nějakým způsobem bojuje s migrací, či přijímá uprchlíky, navíc vydává své vlastní prostředky. A ty jdou u mnohých též do astronomických částek. K nim můžeme připočítat i různé sankce a pokuty, jako teď platilo Řecko a nebo Německo. Poslední zmiňovanou zemi v úterý Evropský soud pro lidská práva odsoudil v souvislosti s deportací Syřana. Podle soudu Německo nezajistilo muži řádné azylové řízení a ihned jej deportovalo do Řecka, jakožto první země, přes kterou muž vstoupil na území EU, i přes jeho podanou žádost o ochranu. Syřan byl poté dva měsíce držen v policejní vazbě v Řecku. Německo dle rozsudku soudu musí zaplatit odškodné 8000 euro.
Otázkou je, jak by to vypadalo, kdyby se evropské zeme stavěly k migraci hned zpočátku tvrději a hájily vnější hranice EU. Náklady na azylová řízení mimo prostor unie a důsledné vymáhání práv o vstupu se souladem se zákony jednotlivých zemí tak, jak jsou nastaveny pro cizince vstupující na jejich území v běžném režimu, nebo zřízení unijní hraniční policie a podobné akce, by jistě též přinesly vysoké náklady, ale jistě by nedosahovaly tak závratných výší a více peněz z evropského, ale i těch národních rozpočtů, by zůstávalo pro jejich obyvatele. Jistě by se pak covidová, ukrajinská i inflační krize překonávaly rozhodně lehčeji.
Čerpáno z Milliarden gegen Flüchtlinge (msn.com)
