Článek
V České republice, na Slovensku, v Rakousku, v Německu, v Polsku. Vlci se pomalu vrací do svých původních lovišť a záznamy o jejich výskytu se objevují ve zpravodajstvích stále častěji. V Německu například řeší, zda vlky střílet nebo chránit, v Braniborsku jsou instalovány cedule pro návštěvníky lesů, že mají být obezřetní, neboť na divoké šelmy mohou narazit, v Česku si vyžádal pozornost nález roztrhanych ovcí, Rakousko momentálně vlky monitoruje, aby mohlo napasovat legislativu a takto by se dalo pokračovat ještě dlouho.
Polsko se ale může pochlubit opravdovou raritou. Ochranáři, kteří monitorují polské lesy, objevili na záznamu kamer dva vlky. Na tom by nebylo nic tak úplně zvláštního. Vlci se vracejí i sem, ačkoliv byli v zemi v padesátých letech takřka vyhubeni. Od roku 2000 se ale počty hlášení rok od roku zvyšují. Nyní je jich u našich sousedů odhadem dva a půl až tři tisíce. Naprostá většina má ale klasické zbarvení. Šedou srst s tmavými přechody. Tak co je tedy tou raritou? Dva nově zaznamenání vlci jsou černí. A to je v evropském kontextu opravdovou vzácností. Vlci s černým zbarvením se vyskytují hlavně na americkém kontinentu.
Černý vlk byl symbolem hlavně v dřívějších dobách. V antice a raném středověku jej lidé uctívali jako symbol síly a odvahy a některé kultury ho považovali za duchovního průvodce. Vlk jako takový samozřejmě vzbuzoval i respekt, mnohdy i strach a obavy a černá barva vše jen umocňovala. V pozdějším období se stal spíše symbolem zla, vznikaly historky o vlkodlacích, kteří právě v podobě černých vlků byli ještě více nebezpečnější než ti běžní a vlci byli vybíjeni. Černý vlk se dostal též do výkladových snářů či tarotů.
