Článek
Socha, častěji Pražany přezdívaná prostě Pieta nebo Nazgûl, má oficiální název Il Commendatore (Komtur). Jedná se o bronzový odlitek ve tvaru prázdného, zřaseného pláště nebo mnišské kápě, pod kterým chybí tělo i tvář. Dílo je přímou poctou premiéře Mozartovy opery Don Giovanni (1787), kde Komtur představuje ducha pomsty a osudu, který stáhne hlavního hrdinu do pekla. V širším kontextu je socha součástí cyklu Plášť svědomí, symbolizující nemateriální hodnoty, které po člověku zůstávají – myšlenky, tvorba, svědomí… zatímco materiální tělo mizí.
Autorkou je Anna Chromy (1940–2021), sochařka a malířka českého původu, která většinu svého života strávila v Monaku a Itálii. Její díla, často monumentálních rozměrů, jsou rozmístěna po celé Evropě. Přestože působila daleko od rodné země, její vztah k české kultuře a hudbě zůstal silný. Chromy se proslavila právě svými sochami z cyklu Plášť svědomí, jejichž varianty zdobí veřejná prostranství od Salcburku po Athény.
Sochu věnovala Anna Chromy Praze jako gesto úcty a lásky k její zemi původu a především jako umělecký pomník k výročí světové premiéry Dona Giovanniho, která se odehrála právě na jevišti Stavovského divadla. Darování sochy, která ztělesňuje hluboké morální téma svědomí a trestu, mělo obohatit pražský veřejný prostor o dílo s přímou vazbou na místní kulturní historii.
Být či nebýt, Anna Chromy, 1982 (i zde je motiv "pláště")
Vandalismus a estetická kontroverze: Je to kýč!
Odstranění sochy, ke kterému teď došlo, bylo vyústěním několika let narůstajících problémů. Národní divadlo, pod něž Stavovské divadlo spadá, dlouhodobě poukazovalo na to, že socha umělecky nekoresponduje s historickou architekturou. Estetické výhrady však nebyly jediným problémem. Městská část Praha 1 se potýkala s praktickými projevy vandalismu a zneužívání jejího umístění. Někteří lidé ji využívali jako odpadkový koš, odkládací plochu a docházelo k jejímu znečišťování. Tyto důvody nakonec převážily a socha byla, i přes svůj symbolický význam, odvezena do depozitáře.
Pokud se ale máme bavit upřímně, důvod odstranění kvůli tomu, že se jedná o „kýč“, působí v kontextu Prahy poněkud licoměrně. Opravdu byla socha symbolizující svědomí větší uměleckou pohromou, než obří žlutý motýl na historické fasádě, nebo známá mimina lezoucí po Žižkovském vysílači? Že se má dát prostor modernějším umělcům? Takže přilepíme na zeď divadla banán izolepou, aby to bylo dostatečně "moderní a vhodnější"?
Měl bych jeden typ na „moderní“ instalaci…
V Praze se vesele toleruje nespočet vizuálně a esteticky pochybných prvků. Trefit se zrovna do sochy, která měla jasnou vazbu k místu a byla velkorysým darem od autorky s českými kořeny, působí jako zbytečné šikanování umění.
Na Novinkách se píše: „Podle informací Novinek bylo důvodem odstranění sochy mimo jiné to, že do ní lidé opakovaně odhazovali odpadky a využívali ji i jako toaletu. Turisté podstavec sochy využívali i jako odkládací plochu a poblíž přespávali lidé bez domova.“ Byl to ale problém sochy? Odstraníme tedy vše, kolem čeho se válí bordel a bezdomovci a tím problém s bordelem a bezdomovci vyřešíme? Opravdu? Trochu mi to připomíná řešení problému „každý den dojde v Německu až k 80 útokům nožem“, kdy se Němec hluboce zamyslel a… zakázal nože…
Anketa
A co je nejvíc nepochopitelné? Proč o tak zásadních věcech, jako je podoba veřejného prostranství a tvář našich ulic, nerozhoduje veřejná diskuze a názor místních lidí? Namísto toho rozhodují nějaké „komise“ a „odborníci“ v tichosti a bez ohledu na to, co si obyvatelé myslí. Ano, třeba by lidé rozhodli, že má jít socha pryč. Ale rozhodli by to lidé! Když už se tedy oháníme tím „máme mandát od lidí“.
Veřejný prostor je nás všech a rozhodnutí by měla být transparentní a diskutovaná, ne diktovaná.
Pokud je tedy socha Il Commendatore považována za takový estetický prohřešek a radnice ji raději zavře do depozitáře, dejte mi ji - rád se ji ujmu. Místo na zahradě se pro takovou „kyčovitou“ poctu Mozartovi jistě najde! Páni odborníci, páni konšelé!
