Článek
Pravda: Žraloci mají vysoce vyvinutý čich
Žraloci dokážou rozpoznat kapku krve na kilometry daleko a pomocí čichu tak lokalizovat svou kořist.
…žralok černocípý nebo spanilý reagují na rybí extrakt rozpuštěný v poměru jedna ku deseti na desátou (což zhruba odpovídá jedné kapce v typickém plaveckém bazénu)
Mýtus: Všichni žraloci jsou velcí a nebezpeční
Z více než 500 druhů žraloků je jich mnoho relativně malých a nepředstavují pro člověka žádnou hrozbu.
V roce 2021 bylo známo a popsáno přibližně 536 druhů žraloků, které lze zařadit do 9 řádů a asi 37 čeledí.
Pravda: Žraloci hrají klíčovou roli v oceánském ekosystému
Jako špičkoví predátoři pomáhají udržovat rovnováhu mořských živočichů likvidací slabých a nemocných jedinců. Jejich trus slouží jako hnojivo. A pomáhají i jiným živočišným druhům k růstu tím, že je chrání před jinými predátory.
Proč jsou žraloci důležití pro ekosystém? ‚Nejen že požírají ryby, ale i hnojí trusem,‘ říká bioložka Melissa Christina Márquez
Mýtus: Žraloci nemají přirozené nepřátele
Mladí žraloci se běžně stávají kořistí pro jiné žraloky a jiné velké ryby. Dospělí žraloci zase mohou být napadeni kosatkami, vorvani, útočí na ně i delfíni. Největším nebezpečím však zůstává pro žraločí populaci člověk, byť nejde o přirozeného nepřítele v pravém slova smyslu.
Populace žraloků obecně zejména během několika posledních dekád 20. století významně poklesly, a to asi o 50–80 %. Odhaduje se, že během let 2012–2019 vzrostl počet ulovených žraloků z 76 na 80 miliónů jedinců, z toho asi 25 miliónů kusů patřilo k ohroženým druhům.
Pravda: Žraloci mohou vnímat elektrická pole
Je to pravda, díky Lorenziniho ampulím, které jsou zejména na hlavách žraloků, dokáží detekovat elektrická pole potenciálních kořistí. Díky tomu zvládnou odhalit své oběti i když jsou zahrabané do písku a nehýbají se.
Elektrorecepce má relativně malý dosah (přibližně do 0,5 m), umožňuje však i odhalení skryté kořisti, např. zahrabané v písku a nablízko usnadňuje přesné zacílení útoku tlamou (většina ampulí je rozmístěna právě kolem tlamy).
Mýtus: Žraloci jsou imunní vůči rakovině
Ačkoli je rakovina u paryb vzácná, byla nalezena i u žraloků - takže nejsou imunní vůči této nemoci.
Další kontroverzní důvod pro lov žraloků je údajný (neprokázaný) protirakovinný účinek prášku z jejich chrupavek založený na pověře, že žraloci netrpí rakovinou. Na druhou stranu aminosterol skvalamin obsažený hlavně v játrech žraloků (lze jej ale i uměle syntetizovat) protirakovinné a další farmakologické účinky skutečně má a je dále studován.
Pravda: Někteří žraloci mohou žít ve sladké vodě
Některé druhy, jako je žralok býčí, jsou vysoce přizpůsobivé a mohou přežít ve sladké i slané vodě. Dokonce existují i tři druhy, které žijí přímo v řekách.
Žralok bělavý proniká až několik tisíc km proti proudu velkých řek a může se vyskytovat v amerických jezerech spojených řekami s oceánem (např. jezero Nikaragua). Tři druhy tzv. „říčních žraloků“ rodu Glyphis sladké vody přímo obývají a také se v nich množí.
Mýtus: Žraloci musí neustále plavat, aby přežili
Byť někteří žraloci opravdu plavat musí, aby jim protékala voda přes žábry a oni tak mohli dýchat, některé druhy mají žábry, které jim umožňují vodu nasávat a tak mohou i několik hodin zůstávat na dně a bez pohybu.
Navzdory široce rozšířenému názoru, že žraloci musejí neustále plavat, aby jim proudila voda přes žábry a neudusili se, se tento fakt týká jen těch nejaktivnějších plavců…Řada žraloků však tráví podstatnou dobu života na dně, kde mohou nehnutě setrvávat na místě celé hodiny, ať už při odpočinku či při číhání na kořist.
Pravda: Zuby žraloků znovu rostou
Když žraloci přijdou o zub, může jim na stejném místě dorůst další. Někteří žraloci mohou za svůj život přijít až o tisíce zubů.
Vzhledem k celkovému počtu zubů a k dlouhověkosti některých žraloků může žralok za život vyprodukovat i tisíce až desetitisíce zubů.
Mýtus: Žraloci jedí pouze maso
Přestože se jedná především o masožravce, bylo pozorováno, že někteří žraloci jedí i řasy a jiné rostliny. I když jde spíše o zpestření jídelníčku. Žralok obrovský byl dokonce v roce 2022 jmenován největším všežravcem planety.
Všichni žraloci jsou masožraví, ale živí se rozmanitou potravou od planktonu, který filtrují z vody, přes ryby a živočichy dna až po velké mořské savce.
Pravda: Žraloci mají velmi tvrdou kůži
Kůže žraloka je pokryta malými útvary - které nemají daleko od zubů - které ji činí extrémně drsnou. Extra znatelné je to v případě, kdy hladíte žraloka tzv. proti srsti, tedy od ocasu k hlavě.
Kůže žraloků je sama o sobě pevná (hlavně díky přítomnosti vláken kolagenu), navíc je kryta velmi tvrdými, tzv. plakoidními šupinami. Plakoidní šupiny mají shodnou stavbu jako zuby (a jsou s nimi homologické): mají dřeňovou dutinu, kolem ní vrstvu dentinu a jsou pokryty sklovinou.
Mýtus: Útoky žraloků jsou velmi časté
Útoky jsou naopak extrémně vzácné - je pravděpodobnější, že vás zasáhne blesk.
Útoky žraloků na člověka, obzvlášť útoky s tragickým koncem, jsou ve srovnání s mnoha jinými riziky velice vzácné. Pro srovnání: odhaduje se, že na každých 3,5 miliónu návštěv pláží za účelem koupání připadá asi jedno utonutí, kdežto jedno pokousání žralokem (ne nutně smrtelné) připadá asi na 11,5 miliónu návštěv pláží…Nejvíce útoků žraloků na lidi je hlášeno z Floridy (asi 1 pokousání na 0,5 miliónu návštěv pláže). Podle záznamů International Shark Attack File bylo v dekádě 2010–2019 zaznamenáno celosvětově 800 nevyprovokovaných útoků na člověka, z čehož asi 55 (tj. necelých 7 procent) skončilo fatálně.
Zdroje:
