Článek
Slíbila jsem ti posledně, že až to bouchne ve mně, že se ozvu, a to byla rána, že mě to málem roztrhalo. Představ si, to posledně jsem ti zapomněla napsat, že když se točil s žebříkem na chodbě, tak vyrazil v bytě dvě cihly ze zdi. Smál se jakou má sílu, a když jsem ho seřvala co s tím míní dělat, tak povídá, že tam udělá okénko a bude vidět, jestli je volno na WC.
Všimla jsem si, že často chodí do sklepa, tak jsem to šla zkontrolovat. Seděl na židli s rybářským prutem u zdi a povídal, že loví krysu, že je to také boží tvor, že má právo na lepší život. No nechala jsem ho být, myslela jsem, že ho to přejde. Jenže třetí den přinesl do bytu krysu a šel jí vykoupat.
To už mě nadzvedlo, snad si nemyslel, že ji ušiju kalhoty. No chytly jsme se, já po nějaký kryse se teda koupat nebudu. Sdělil mi, že jsem hrozná a on ji tedy zajistí lepší bydlení. A vydal se do Zverimexu. Tam ho přivítali, vyslechli, dali mu na lístek na autobus a krysu vyhodili na dvůr.
Když šel od nich, zahlédl ji na dvoře, protože byla jiný, vykoupaná a usmyslil si, že jí sežene bydlení v největším domě ve městě a namířil si to rovnou na magistrát. Za podatelnou ji vypustil, a byl na sebe hrdý. Hlídač zavolal policii a ta se ho vyptávala, jestli náhodou neměla na ocase přivázaný balíček. Tak jim řekl, že tolik ledku ani ve městě není, aby vyhodila magistrát do vzduchu.
Domů přišel jako hrdina, protože ji zajistil mnohokrát více místností, ale hlavně kolem samou inteligenci, takže byla mezi svými. Já jen kroutila hlavou, že se vůbec mohl narodit. Povídá, viděla jsi film s Werichem, jak řídil dopravu na křižovatce? Převlékl se a povídá, že u soudu je hrozný chaos, a že je potřeba tomu zabránit, než se něco stane. Cestou si koupil noviny, kde psali, že chodí do kostela čím dál méně lidí.
Nejprve, aby se mu do toho nepletla technika vypnul semafory, a pak si stoupl doprostřed křižovatky a začal mávat rukama, no připadal si jako Werich ve filmu a věřil, že až pojedou kolem policajti, tak mu půjčí píšťalku. Jenže když jeli, dali mu pouta a na ty se tedy pískat nedá. No přišel domů celý strhaný. Před pár dny si vzpomněl na článek v novinách o kostele.
Sebral se a šel za sousedem z protějšího baráku a radili se jak tomu pomoc. Osvítil je geniální plán. Naplní kostely, a tím bude méně bouraček. Rozhodli se, že nejlepší bude, když vyrobí kadidlo, ale nevěděli jak, tak si vymysleli recept. To už jsem nevydržela, protože mi sebral prášek na praní, jar, všechny voňavky, pomalu celou kosmetiku i rtěnky na konec i holící krém, že se prý přestane holit, že záchrana církve a snížení nehodovost je přednější.
Ve sklepě začali vyrábět kadidlo. No byl to takový smrad, že obyvatelé je oba vynesli na židlích do kůlny na dvoře. Nepolevili a pracovali. Asi po týdnu, když byli hotovi se vloudili do kostela a v zákristii svůj vynález smíchali se smolou, která se dávala do kaditelnice. Druhý den hrdě šli do kostela se podívat, jak vynález zapůsobí na lidi. Začal chaos, kostelník přinesl kaditelnici a farář začal chodit kolem oltáře a podkuřoval.
Najednou ministranti se začali ztrácet, viditelnost se snížila kostelník obešel nejdříve rohy v kostele, jestli se nějaký vtipálek nevykadil do kouta, a potom zavolal derizatéry. Farář otevřel alespoň všechny dveře. Z kostela se kouřilo jako kdyby chytly závěsy a prapory se svatými a zvědavců bylo plný náměstí. Prej tam byla i ČT, no ta všude vleze.
Derazitéři nic nenašly, aspoň jednou se jim plynový masky hodily. Hasiče nevolali, protože nikdo neviděl plameny, leda od svíčky. Tři dni větraly, Svatý obrázky postříkaly voňavkou, na kterou se složili věřící. Svatí chtěli utéci, ale nemohli, protože tam byli přilepeni, mohli jenom koulet očima. No výsledek je katastrofální, protože teď už chodí do kostela jenom babky, který nemají čuch.
A bouraček neubylo. Tak skončilo extempore a vynález, ke kterému se nepřiznali, chvála Bohu, protože by nás to finančně zruinovalo zaplacením škod. Měli ještě v plánu, že když věřící jdou do kostela se z vchodu pokřižují posvěcenou vodou, tam přidají inkoust a bude možné spočítat, kolik křesťanů přibylo.
No nevím drahé přítelkyně, asi se brzy ozvu, protože ve sklepě se zamykají se sousedem, a nad něčím spekulují. Měj se hezky já se zase ozvu. Eleonora manželka jednoho podivína.
