Článek
Tak si představ drahá, jak jsem ti psala, že se sousedem schází ve sklepě, tak jsem zahlédla, že už jsou tři. V první chvíli jsem si myslela, že si asi vzpomněli na mládí a budou zakládat pionýrský oddíl s názvem: „Už se po druhé nežeňme“. Když jsem se ho na to ptala, řekl mi, že to není záměr, že to přednese na klubový radě.
No, a k ty trubce co na jednom konci má napíchnutý talíř a na druhém gumovou rukověť, jak na řídítkách od kola mi poznamenal, že je to naše budoucnost a ať jdu balit, že se brzy budeme stěhovat. No myslela jsem si své. Tak jsem začala tušit pohromu. Na o v sobotu se sebrali, že jedou na Moravský pole si něco ověřit, a že se vrátí až v neděli večer. Tak jsem si řekla, taky dobře, alespoň si v klidu vychutnám další díl seriálu.
Jenže, vrátili se dříve celí takový divní. Říkala jsem si, že asi někde s tím talířem něco provedli. Večer mi řekl, že nalezli hovno. No to jsem si mohla myslet, a proč tedy je kolem toho takový rozruch. Tak mi povídá, že v tom ztvrdlým starým hovně byl takový jako by drát, a trčely z toho staré peníze, a ještě jich 22 nasbírali kolem, to ty hovno nesežralo. Tak to už jsem chtěla vidět, to mě zajímalo, protože posraný peníze jsem ještě nikdy neviděla.
Tak to přinesl, ale upozornil mě, abych na to jeho hovno nešahala, protože to bylo v krabici a ve vatě. Tak jsem to prohlížela ze všech stran a nevím co na to říci. Bylo to tedy hodně asi starý a tvrdý, když tam ty mince tak drželi. Můj názor je tedy, že doopravdy není hovno jako hovno. A poznamenala jsem, že to železo, bude asi součást nějaké uniformy, ale asi cizí. Ve filmu o Švejkovi také to bylo tak. No toho se chytnul jak čert.
Povídá, že si to myslel taky, ale zítra jdou do muzea a musí odevzdat ty mince, že jim nepatří, ale pokud mají nějakou cenu, že jim určitě muzeum za to zaplatí, protože se koukal na internet. Prý že 10 %, ale že jím jde o ten hřebík, zabalený v tom hovně je asi nesmírně cenný. Třeba našli hovno nějakého generála, a to by mohlo hnout s dějinami. Představ si, že by v novinách bylo, že francouzský generál donesl až z Francie na Moravské pole hovno, aby pohnojil moravskou zem, a ještě za to zaplatil, a že on s kamarády to našli.
Takže to není tak, že tu zem pohnojil. On si to hovno schoval a možná dědicové si pro něj přijedou. A že se dohodli, že napíši o tom hovně ten příběh do muzea v Paříži, jestli o tom něco nevědí, že jim chybí jedno hovno. Jestli o to něco neví, a jestli se někdo z dědiců po tom hovně nesháněl. Slyšela jsem v noci, jak nemůže k ránu spát. Ten sen, co se mu zdál, než se probudil bych nechtěla vidět.
Přitom jak ho znám, viděl chudák jistě plný dvůr hoven a vevnitř snad vojenský vozilo snad tank. Ještě, že ho nenapadlo vystřelit, to by mi zasvinil celou kuchyň. Nedočkavě jsem čekala, s čím přijde, a v duch jsem si říkala, že snad mu to pomůže, aby myslel trochu normálně a nezatahoval do toho exkrementy až z daleké Francie. No vrátili se jako hrdinové. Povídal, že udělali dobře, že ty mince z toho hovna se nesnažili vypáčit, sepsali všechno, dali jim doklad, že to převzali.
Řekli jim, ať nikam do muzea nepíši, že se musí udělat analýza, jestli to hovno je lidské, nebo není, a jestli to vůbec je, a že budou vědět více podle výsledků z laboratoře. A chtěli na mapě označit, kde to našli, a vše kolem toho, protože tam toho může být více a může tam být nasráno všude kolem. Tak všecky tři dospěli k názoru, že pokud je to tak, tak už ví odkud se tam dostala černozem, protože to hovno je černý.
A až to zjistí a uzavře, že jim vyplatí nálezné a ve skříňce v muzeu budou uvedena jména nálezců. No a začal chodit jako páv, ještě že se nenatřásal a nezačal vydávat zvuky. Tak jsem ho litovala, takový dobrák chlap a tolik starosti kvůli jednomu cizímu hovnu. Jen si představ, co by se dělo. Kdyby našli třeba u lazaretu venkovní záchody, on by se snad štěstím posral a něco tam přidal.
Vidíš, a to mám toho tolik co jsem chtěla psát, a nakonec jsem skončila u toho jednoho příběhu, ještě štěstí, že ten smrad nepřitáhl domů, ale on by stejně z toho hovna vyprchal, tak se měj. Pořád koukají na hvězdy, včera se mě ptal, jestli jsem si ze školy neschovala trojúhelník a kružítko. Tak zase cítím nějaký problém.
Teď to vypadá na galaktický, tak doufám, že je to nezasáhne jako to, co našli na Moravském poli, a co mě tedy zasáhlo. Mě se ti přítelkyně chvílemi zdá, že máme v bytě zkažený vzduch. Loučím se s tebou, nepíšeš nic o tom svém, tak mi ty drž palce ať to ustojím. Zase se ozvu. Tvá přítelkyně Eleonora, manželka jednoho podivína.
