Článek
Jak jsem očekávala galaktickou pohromu, tak prý se to odkládá. Musí nejdříve vymyslet na pohon nový druh koňského paliva. No doufám, že nevyhodí náš barák do vzduchu. Povídal, že byli na magistrátě s návrhem, aby bezdomovcům byli přiděleny montérky, protože v jednotě je síla, a ne v zelený barvě, aby je omylem v parku nepřejela sekačka a nenadělala z nich řízky, a aby dostávali také malá polštářek, aby měli přehled, jestli nejdou policajti a viděli, jak roste tráva.
Probírali, že nejlepší by bylo, kdyby z bezdomovců udělali orchestr, ale při předběžném průzkumu zjistili, že nikdo z nich nechce hrát na basu (oni asi nepochopili o jakou basu se jedná) a bez ty to nejde. Protože se říká, že basa tvrdí muziku. A taky projednávají, že když máme tak velkou armádu, že u hranic musí stát kilometr od sebe, aby ochránili celé hranice, že by bylo dobré z bezdomovců udělat pluky ochránců, a také je výhoda, že by to bylo lacinější, protože jsou zvyklí spát venku, a když jim bude zima, tak si vykopou zemilijanku a vyfasují druhé montérky nebo si skočí přes hranice se ohrát v hospodě na druhé straně.
A taky, že už jsou blízko geniálního objevu, růstu živočišných min s dynamitovou náplní, ale nějak se jim zatím nedaří zarazit růst a jedna dokonce už vytlačila lidi z jedny samoty do lesa a nyní se roztahuje v jejich baráku. No, a kdyby měli po službě, tak by mohli za stravu a dovoz do práce v blízkosti obnovit a uvést do původního stavu naše zpustlé hrady a zámky, kde by také mohli za poloviční budoucí vstupné přespávat po večerce až do kuropění.
Prý mají hodně návrhů a psali do Prahy, jestli je přijmou, aby mohli tento geniální návrh, o který prý už se zajímají i v cizině, dát na vědomí a ke schválení. Předběžně jim prý někdo už volal, že když se vyjadřují o tom, že v Brně jim v městský záchodcích balí velkou do celofánu, že nemají na takové klády čističku, tak ať si počkají na písemné vyjádření. Povídá, že už začali se sběrem hudebních nástrojů pro orchestr, jde to pomalu, ale až lidé pochopí, že může být ještě v dnešní době i veselo, jistě se přidají a pomohou.
Zatím mají tedy 2 fotbalové píšťalky, malou foukací harmoniku, dokonce jeden orchestr v rámci hudební spolupráce jim věnoval prokopnutý buben a taky stojan s činelem, sice chybí vrchní část, ale to se nahradit poklicí z 20 ti litrového hrnce, jeden pán jim dokonce slíbil basu, ale nyní už ji nechce dát, že se mu tam líbí a má i stravu zadarmo a televizi. Mají také přislíbeno lesní roh, ale nevyčetli z dopisu, co jim spadl do potoka, v které lese ten pán bydlí.
Prý se to časem podá, už si vzali i instrukce ze samoobsluhy od přátel z Vietnamu a zasadili bambus, takže flétnové nástroje si vypěstují sami. A jeden pán jim slíbil, že jim v kovárně vyková bombardon, akorát nevědí, kde na to ty bomby vezme, když co bylo na hranicích všechno prodali nebo věnovali sousednímu státu na plašení krtků, a jim se nedaří zastavit růst, vlastního vynálezu. To nemohou dopustit, protože by mohli přispět k změně dějin.
Takže toužebně každý den se chodí ptát na poštu, jestli jim nepřišlo něco z Prahy a do ty doby jim snad ty bambusy vyrostou. Tak jsem je politovala, a vzpomněla, že mám takovou plechovou žabku, na kterou když se zatlačí, tak cvakne a pro dirigenta pro udržení rytmu bude v orchestru přínosem. Když jsem mu ji předávala, viděla jsem slzy v očích, a to mě posílilo v tom, že můj muž není jenom génius, ale i člověk.
Už jenom tím, že naši letci měli modré uniformy, nyní mají zelené, aby je nebylo v trávě vidět, a naopak nové pluky bezdomovců převezmou tuto barvu uniforem, ale i tradici národa. Tak vidíš milá přítelkyně, můj muž je sice někdy podivín, ale v mých očích je hrdina, protože toto vymyslet, může jen velký vlastenec.
Tak mám obavy, že až dodělají to palivo a náš dům zůstane kde je, přenesou své myšlenky do vesmíru a bude všem dobře pokud budou. Zdravím tě Eleonora, manželka jednoho podivína.
