Článek
Já se těším, že v posteli nebudu už sama, protože můj manžel už přestal trucovat a chodit spát do sklepa. Budu ho prý, ale muset, přivazovat k pelesti, protože má problém v tom, že se mu zdá že startuje jako letadlo, proto se přivazoval, abych nespadl nebo neuletěl. To taky nepůjde, protože na okně mám cedulku: „Start nepovolen, vrať se domů do hangáru“ tedy do postele.
Jednou to vzal doopravdy a tvrdil, že ho studí na zádech. A představ si ono to zabírá, ale jednou si spletl cestu, jó přistál u sousedky v posteli a jsi neviděla, kdyby její starý měl stopky, tak určitě vyhrál cenu v běhu po schodech dolů. Tu v běhu nahoru už mám. To bylo vloni, jak se vylila Ohře a začala stoupat hladina. Však od ty doby máme na střeše letiště, ale na nic, protože soused z přízemí ukradl motor, a dal si ho na trojkolku. A parkuje v kočárkárně. Teď jezdí jako blázen a půjčil si i ze střechy sirénu.
Ještě chvíli mohu psát, než se vrátí manžel z benzínky, kam jel natankovat kredity, aby mohl zase jezdit po seznamce až do lázní kde, když se sází švestka lidí jásají, Němci koukají jak blbý, co se děje, a on se vyrábí přední díl názvu města tj, Jánské a proto jásají. Manžel mi prohlásil, že krém na boty už nebude používat a věnuje ho nějakému cikánovi, aspoň aby si s ním nabarvil fousy. Je mi z toho smutno, tak nevím, jestli mám brečet nebo se modlit, nebo se smát já vím, já se půjdu vyřvat do mísy.
Možná mi to pomůže, a na to zoufalství mi pro něho přidají kredity. A oni teď ve svátek dávají dvojnásobek. Mě se stala zajímavá věc, že jsem oběd dělala víc jak dvě hodiny. Dala jsem vařit Německý brambory s českými a oni se mě v hrnci pohádaly a stala se z nich kaše. Nežehlím, přece si nespálím takový krásný prkno (jako posledně), chodím se na něj koukat. Je nádherný, pěkně široký, možná by se na něm dalo i spát, ale nezkoušela jsem si to. Nejdřív ho musím prohlídnout, abych si do zadečku nezadřela třísku.
S tím bych tedy za doktorem nechtěl jít, a to by bylo krve, ani pomyslet, a ještě bych zasvinila potah a myslím, že by mě reklamaci neuznali. Na pojištění z bytu to taky asi není. Vidíš tedy holka, jedno prkno, sice nádherný s krásným obalem z látky, ale kolik je starostí. Budu asi doma chodit na Evu, abych neměla tolik prádla na praní, průšvih bude ovšem jestli zapomenu a když zazvoní soused, a já otevřu, tak se studem propadnu až do sklepa.
Ježíš to bude teda horor. Už vím jak na to, nalepím si výstrahu na dveře a drsnou: „Hele bábo, kde máš tělo“. No já se budu omakávat a hned na to přijdu, že ho mám holý na sobě. No nic stačí, že nevím, kde mi hlava stojí. To jsem ti asi psala, že se sousedem vymysleli ochránit les a udělali v lese dva hromosvody, a jeden z nich, místo aby odpuzoval blesky je přitáhl a půl lesa vyhořelo, protože práškovací letadlo, jak jim doporučili to nezachránilo.
Podařilo se však sjednotit lidi, aby si vážili lesa, protože by jinak museli chodit na borůvky i houby k sousedům. Na oplátku se zavázali a vymysleli nové heslo, který prý je revoluční „Já jsem fořt, kdo je víc“. Na tom spáleništi to mělo údernou sílu, a hned se vědělo s kým má les co dočinění.
Tak se milá přítelkyně měj hezky já se zase ozvu. Tvoje Eleonora, manželka jednoho podivína.
