Článek
Dneska přišel manžel ze sklepa povídá, že se rozhodli zřídit farmu na pěstování pštrosů a pořádat za účelem přípravy na budoucí mistrovství světa v závodech jízda na pštrosu na 500 m, že podle toho, co vidí, je dnes příhodná chvíle, protože kdo si řekne dostane. Když jsou státy, kde jsou obrovský farmy a nejsou toto schopni pořádat, ať jsme první my a šíříme slávu naší země ve světě.
Premiér si řekl o dotaci na nějaký ženský v Thajsku a dostal ji. Tedy abys mi rozuměla, aby měly co jíst. Proč mý bychom nemohli dostat na pštrosy v Česku, když maso zůstane na našem trhu, no a vejce taky. A tuto činnost chceme rozšířit i tím, že v jednom zatopeném lomu budeme pěstovat ryby a velkovýkrmnu úhořů. Na to si tedy musíme dát pozor, protože jme četli, že někde v Jižních Čechách někde u Písku, také jeden choval ryby, a někdo mu tak šoupnul malé krokodýly Gaviály, ty mu ty ryby sežraly, tak přešel na chov krokodýlů. A jelikož je to ve městě, tak kvůli tomu musel nad nimi postavit skleník na podsadách, protože si lidi z okolí stěžovali na smrad, a to, že jim chodí kousat do boty. Tak se mu to pěkně prodražilo.
Vzniklou chovatelskou stanici tedy oplotí a uvnitř udělají naučnou stezku od farmy až z novému rybníku. A časem by chtěli farmu rozšířit a zachránit tak druhy zvířat, která jsou na vymření nebo cizokrajná. Taky mi povídal, že už minulý týden psali, do Austrálie, by jim ve prospěch vlastní propagace ve světě neodchytily Tasmánského čerta a dvě samice, až se má dobře, a že jim na oplátku pošlou děkovná dopis a všichni tři se osobně podepíši. A aby jím dali vědět, jestli mají rádi české hlemýždě, že jich u nás jsou přeplněny zahrádky v zahrádkářských koloniích.
Rozhodli se pěstovat co žije nad zemí, pouze u žížal rousnic a hadimršek udělají vyjímku, ty budou na krmení pro ryby. A v teráriích v boudě budou pěstovat nitěnky a haděnky. Litují, že období, kdy bylo chroustů kam člověk šlápl je pryč, protože třeba slepice za dostatek chroustů by zaplatily i třeba třemi vejci za den, tak jim to chutnalo. Ono vůbec je povinnosti člověka zachránit co se dá. Je to jako u lidí.
Španělé v Americe zbytku indiánských kmenů dali Francouzům a Angličanům ať je naženou do rezervací, ožerou a naučí anglicky, a když byla 2. světová válka tak jim Navahové jako radisté na tichomořských ostrovech moc pomohli. To bylo asi poděkovaní za to dobré pití pro jejich rodiny za ty dlouhá léta.
V rámci žádosti se také dohodli požádat o dotaci na zřízení knihovny pro nevidomé, přece jsou to také lidi a mají právo vědět, co se kolem nich děje, a aby věděli co mají dělat. Rádi čtou, učí se a někdy i zpívají. Když šlápnou do potoka nebo spadnou do rybníka, v rámci toho chtějí pro ně pořádat kurzy plavání, aby třeba věděly, že když píská lokomotiva, že je v tom směru nádraží, a tím směrem se v plavbě vydali.
Říkal mi, že pokud jim děti nebudou krmit ryby čokoládou a cukrovím (protože nejsou vánoce) nebo se s nimi dělit o žvýkačky, tak klidně jim umožní se po dohodě se školou zřídit jako kdysi, pionýrské tábory, to je i s vyvěšováním vlajky, ale vždy, až bude slunce nad obzorem, protože by plašily zvěř a hlavně ryby a úhoři z toho pak mají kopřivku.
Tak se s tebou loučím, a věřím, že jestli se jim toto povede, bude to pro nás větší přínos než nakrmit někoho v Thajsku a věřím, že to lidi ocení. A mít u nás mistrovství světa v jízdě na pštrosu bude světovou premiérou ne od něho, ale od lidí, kteří si své země váží a miluji ji.
Tak se drahá měj, já se ozvu, jak budu něco vědět a věz, že budeš se mnou sedět vedle mě na prvním mistrovství světa v jízdě na pštrosu a jíst úhoří karbenátky, které neprošly kopřivkou. Zdraví tě Eleonora, manželka jednoho podivína.
