Článek
Dneska přišel manžel, že se seznámili se zajímavým vědeckým poznatkem, který zjistili z jednoho článku, že se na Apríla podařilo jednomu prostému dokázat, že v tento den je možné všechno, i smrad spejem zviditelnit. Třeba Švejk již o mnoho desítiletí zjistil, že se dá prd poniklovat, a dokonce o tom napsal ve vědecké práci velmi populární po celém světě.
Tady jde o to, jak ten viditelný smrad udržet na delší období, aby se dal zpracovat. Zkoušeli všechno možné, a tento rok na to přišli. Na prvého Apríla postavili před něj budík a přesně v poledne ho zastavili. Ten smrad vám tak znejistěl, že nevěděl, jestli mě brečet nebo přestat smrdět, a tak zblbnul, že se klidně nechat pochytat do lahví a zašpuntovat. Sice křičel, já už budu hodný, nebo budu smrdět na povel, ale jak ztratil přehled o čase, tak si myslel, že je pořád prvního a o to šlo.
Je jasný, že jsme všichni přestali nosit hodinky a kalendáře jsme schovali do stolu. Jen jeden jsme nechali jemu na očích, zakroužkovali jedničku, a pro jistotu stránky slepily, kdyby spadl, aby se listy náhodou nepřetočily, protože nevíme, co by ze vzteku uděl, možná by vystřelil korky a utekl. Psali jsem do výzkumáku i do Prahy, ale doporučili nám pracoviště v Řeži u Prahy, že tam dělají do atomu, a kdyby to bouchlo, že jsou na to odborníci, že to každou chvíli něco u nich bouchne a jsou schopni z toho vytvořit i podle barvy třeba fialové raketové palivo.
A to neměli psát, protože v programu na letošní rok mají i vynález nového galaktického paliva na bázi řízených plynový výbuchů, aby se nestalo, že je to vystrčí z Vesmíru a budou v mezi prostoru na dlažbě daleko, kde nikdy neprší a nerostou houby a nikdo nechodí do lesa se psy kropit stromy. Tady vidíte, jak je vědecká práce těžká, když máte prd ve sklenici a nemůžete si ani čichnout, protože nevíte, kam vás špunt střelí, a jestli vám prd neuteče nebo se vzduchem vytvoří třaskavá vybuchující galaktická směs, a třeba vás jen ožehne nebo oholí plnovous.
Prý chodí po knihovnách, čtou vědeckou literaturu, dokonce se začali učit i čínsky a japonsky došli nakonec, že přijali do party čtvrtého člena klubu, pro který mimo jiné vymýšlí přiléhavý název, který by plně signalizovat o jejich vědeckém úsilí a kvalifikoval je do přední línie v poznávání nepoznaného. Ten čtvrtý byl tedy specialista na výši, který nedávno opustil celu z jednoho zámku, kterou sdílel s jedním velice nadaným chlapcem, který už ledacos vyhodil do vzduchu a předával své znalosti bydlícímu s ním staršímu kolegovi, který jej doslova hltal tak, že si musel dávat pozor, aby nepřišel k újmě.
Hodnotili to jako důkaz, že přece něco řídí a pomáhá v těžkých situacích našich životů, a protože si nakonec nebyly zcela jisti, rozhodli se, že pár lahví zakopají hluboko v lese pro příští generace, jednu láhev chovají ve sklepě magistrátu, kdyby náhodou bouchla, aby se o tom vědělo a zbylých sedm lahví prodají do vědeckého ústavu k bádání za rozumnou cenu. Vědci v tomto ústavu mají větší schopnost i zápal objevit něco, když to nebouchne, tak to pomůže.
Zabalili do bedýnek obložili vatou a papíry, přelepili hrdla a zabezpečili špunty. A dali vědět. Jasně chtěli peníze předem, protože si nebyli jisti, jestli to v pořádku na vědecké pracoviště dovezou a nakonec dovezli. Večer jim přišla zpráva, že jedna láhev vystřelila špunt, smrad jim utek a když ho honili, tak se jim schoval v atomovém reaktoru. Budou tedy chodit spát i se svými rodinami do atomového krytu, dokud se nerozmyslí a nevyleze.
Jo vědecká práce má i své stinné stránky, někdy bouchne jindy potěší. Nobel taky vynalezl dynamit, a nakonec ho potěšili a k jeho radosti zřídili Nobelovu cenu. Proč by z našich čtyřech přátel nemohlo udělat to samé. Vím drahá, je to pro tebe nepředstavitelné, skoro jako je náš celý život. Zdravím tě a zase ozvu Eleonora, manželka jednoho podivína.
