Článek
Myslím, že jsem ti psala již o tom, že je galaktický prostor neskonale zajímá, a přestože jim ani výzkumný ústav nepomohl s galaktickým palivem, protože ještě sedí v atomovém krytu a čekají, že smrad opustí atomový reaktor, vzdá a nechá se chytil do láhve a zašpuntovat.
A protože už jsou čtyři, když zaberou, tak v tahu mají větší sílu a došli k názoru, že si vyrobí místo motoru vlastní pohon, protože to bude pro ně na šlapacím kole lepší, protože je nahoře vzduch řidší, a proto mohou u šlapání postupně odpočívat nebo spát a tím dojedou dále. Psali prý do nějakého ústavu, který se zabývá postavením hvězd a počasí ve vesmíru, protože pro jistotu si nechají ušít mezigalaktické pláštěnky a nechají si prý udělat mapy, aby se jim nestal případ jako se stal v Itálii s výletní lodi Concordia, která si škrtla o nějaká šutr, a kapitán utekl z lodi jako první, když se začala potápět.
Tady tedy prý mají riziko v tom, že jsou kapitáni všichni čtyři, a kdyby si třeba škrtli o Jupiter, tak zachrání čest svoji i galaktického námořnictva. Kolo, které vypadá jako traverza v délce autobusu s 12ti koly pojmenovali Nautilus jako kapitán Nemo z Verneovek. Samozřejmě by to neudělali. Nejsou Italové, ale i proto, že není zdrhnou kam. Všude je moc řídký vzduch, proto není těžký rychlý pohyb dopředu rychlostí střely. Problém se udržet ve směru, aby jste se nedostali do smyku, a tím změníte trasu a dostanete se do Alenova pásu.
Tam letí jedem šutr za druhý proti vám, a to je o hubu jízda jako po dálnici u Prahy v Česku, jako vlastně všude. Mapy jako takové, musí přesně souhlasit, protože i jen malá odchylka může znamenat vyjetí z galaktického prostoru. Nikdo neví co je, ale určitě tak nejsou dopravní značky, jaké my známe z domova. To mají takové zmatky i u nás, kdy souhlas je kýváním hlavou nahoru dolů a třeba v Bulharsku je ano kýváním hlav zleva doprava, jako kdyby tomu Bulhaři nevěřili, z našeho pohledu, že je to možné.
A takových příkladů je více. V Africe lidé chodí nahatý a opírají se o štěp a v Rusku na Sibiři chodí v beranicích a opírají se o kulovnici. V Africe mají Zebry a mý v Evropě máme Zubry. Lidi v Africe mají hlad, a mý už pomalu taky, protože se stěhuje k nám. No vidíte, a právě proto, se uskutečňuje tento vědecká experiment, abychom našli nové přátele, jídlo a manu a přizpůsobili život vzdáleným generacím. Naši mladí z pokrokové generace již na to přišli, že pracovat sem tam se má střídmě nebo vůbec, učit je skoro zbytečnost.
Mozek se má zahřívat jenom do určité teploty, a ti který nám přenechali generaci pro ně udělali dost, a co zanechají oni po sobě, je ještě v nedohlednu o tom přemýšlet, jak se říká: „Tam je bota netlačí“. Naši čtyři hrdinové jsou průkopníky nového věku pro úspěch hledají i tu manu, což je lidsky vyjádřeno sloganem. „Lítali všem pečení holubi do huby“ a odpověď je, jen se trefit a sestřelit je. Řeknu ti přítelkyně, kdyby toto všechno pán Bůh věděl, tak si tu dovolenou nebral.
Proto, jsem hrdá na svého manžela, průkopníka nové světa a věřím, že svým nadšení strhne i ostatní, jako se mu podařilo u jeho kamarádů. Nenabere vodu jako Italský kapitán a ujišťuji tě, že ještě potkáš na ulici mnoho vzdělaných a moudrých lidí, akorát nevíš, kteří to jsou. A je problém, komu podat ruku a koho kopnout do kotníku. Proto, také ti oznamuji milá přítelkyně, že manžel mi z galaxie telefonoval, že našel pěknou jeskyni zařízenou i s grilem a budu se stěhovat.
Nějaký čas potrvá, nežli bude zřízena čapí pošta jako do Afriky. Našly prý manu, voní jako po švestkách a dobře se po ní tancuje. Silnice se při pohledu sami narovnávají, takže se máme na co těšit a konečně u nás bude pořádek a veselo. A o tom to je. Zdraví tě Eleonora, manželka jednoho podivína.
