Článek
Upozornilo mě šero, smrad a dým, že jsem si myslel, že je večer. Do kuchyně jsem po nějaké chvíli cestu naše díky schopnostem, které jsem nabyl ještě ve škole v turistickém oddíle s názvem „Choď pěšky, nejezdi na kole“.
Celý odpoledne větral a okno bylo otevřený. Hulilo se ode mne jak z komínu parní lokomotivy a měl jsem obavy, že jsem narušil letecký koridor nad naším městem, aby si náhodou zodpovědné orgány nemysleli, že kvůli drahotě jsem zorganizoval hromadnou emigraci do ciziny, kde je prakticky všechno lacinější.
Televize mě večer uklidnila, ale oni by to stejně neřekly i kdyby to byla pravda. Vítr naštěstí moc nefoukal, tak to šlo všechno nahoru, tak hasiči nevyjížděly a nějaký chytrák je nevolal.
Hrnec to tedy nakonec nepřežil, ale mám ještě jeden na vyvářku prádla, tak se tam nyní vejde všechno, budu vařit jedním vrzem a zkrátím si tak čas, a nebudu muset tak dlouho hlídat a čekat. Zase je ten hrnec, on je to vlastně kotel, musel dát na všechny 4 plotýnky, což mě se prodraží, ale myslím čekat až hrnce zlevní, je v této době utopie.
Nastanou tedy asi problémy s tím, že napoprvé asi uvařím pro celou rotu, ale i to se všechno naučím. Problém asi bude i v tom, aby se potraviny v kotli nehádaly, a nechtěly utéci z kotel ven, prostě nepřetekl. Jó, kdyby tak byl velký papiňák tak by nebyly problémy, prostě by se tam zavřely a bylo by to. A páru by si taky mohly odfouknout.
Běhat si půjčovat hrnec od sousedů, by asi nebylo na výši, protože by si mysleli, že si chci svůj šetřit, a až jim ho popálím, svůj jim nepůjčím. Jsem opravdu rád, že třeba letadlo z Berlína do Prahy neletělo přes Moskvu. To by jim došel Erozin, tedy letecký benzín a museli by v Athénách udělat mezipřistání a dotankovat, Akorát dnes o tom psal místní tisk, jenže v redakci všichni kouří jako Dáni a chlastají ještě víc, tak ani nezjistily odkud to je, a to je dobře.
Odnesl to barák naproti a dělá se dobrovolná sbírka, že se znovu nahodí, aby tak nesmrděl, ale o tom, že někdo odvezl poklop od kanálu do sběru, ani čárka. Asi to byl radního syn, a zvýšil si tak apanáž. Je tedy pravda, že taková nedopatření se občas stávají, znepříjemňují život obyvatel a zamořují přírodu. Technicky vzato to i prospívá, ale neví se kterým směrem.
To ještě vědci nevymysleli. Jsem tedy moc rád, že to dopadlo jak to je. Představte si, kdybych jen na chvíli usnul. Mohl jsem být černý a smrdět jako nějaký přistěhovalec z druhého koutu naší bývalé republiky, a při pohledu do zrcadla se leknout, že už mě vykradli, než bych pochopil, že jsem to vlastně já v novém obleku.
Říkám, že jsem měl velké štěstí, že bylo skoro bezvětří, v redakci byli Dáni, letecký provoz měl polední přestávku, hasiči hráli na dvoře fotbálek a televize natáčela episodu, jak se na pražské hradě ve dveřích zlomil klíč a zaměstnanci nemohli jít už ve 12 hodin z práce domů a hasiči je sundávali z oken plošinou.
Na seskok padákem to nebylo a ten jeden co to risknul je bez večeře. Většina to stejně neuměla nebo se bála. Skákat uměli jenom ti co na stadioně křičí: „Kdo neskáče není Čech“ no a těch byla hrstka a většinou hovořily americky (tedy anglicky).
Ne taky nedostatkem, že když si kupujeme brambory, tak ani nevíte, jak je dlouho vařit a musíte u nich sedět, jako kdybyste byl rybář a pořád sledoval a co chvíli do nich píchat, jestli jsou nebo nejsou. Já asi měl kliku, protože to byly brambory, co prodávají Vietnamci z Německa, a ty jsou fakt dobrý a mají kratší dobu vaření. Jinak z nich máte bramborovou kaši.
No tam se asi vyvážejí na pole septiky jako dřív u nás a používají se hovnocucy. Na druhou stranu je to dobře, že Kolumbus přivezl od Idiánů brambory, protože jinak bychom museli vařit jenom vodu. To si dělám srandu, protože Italové vynalezly špagety).
Mandelinku si mohli klidně nechat, to prý Španělé dostali jako dárek za tři sudy rumu. (I tak to bylo pro tolik rudochů strašně málo a pálili z agáve podobnou samohonku jako Rusové na Dálném východě a Mongolsku).
Je také pravda, dnes ráno jsem čuchal ke knihám je to znát. Ale vkladní knížky nesmrdí, tedy do doby co se z nich nevybere, pak smrdí málem.
